Argo a spol.

I letošní mistrovství republiky stopařů HWK ČR bylo, stejně jako v předchozích letech, zorganizováno opět v Defurových Lažanech. Účastnili jsme se v hlavní kategorii FCI IGP-FH.  Ale tentokrát, do třetice (všeho dobrého a zlého), jsme na ně odjížděli přece jen s vyššími očekáváními i ambicemi. Dare se v uplynulých měsících dost zklidnil a srovnal, disciplína jeho práce na stopách byla o pořádný kus lepší, hodně pomohl i výcvik klasické poslušnosti (na závodech v kat. ZZO1 před měsícem jsme dosáhli dříve ani nepředstavitelných 93b!) víceméně optimální trénink před závodem a k Dareho výdrži, zkušenostem stopařského „mazáka“ i skvělému nosu nebylo třeba již nic dalšího… tedy až na ještě pevnější disciplínu.

Jako loni i předloni jsme byli ubytováni v Kadově v Hospodě na statku, kde se nám líbilo, a sešli jsme se tu s dalšími čtyřmi účastníky MR, jedněmi z nich byli i přátelé ze Slovenska. V  sobotu ránu jsme všichni společně odjeli na cvičák v Def. Lažanech. Prezentovali jsme se, posnídali a pak před vlastním zahájením MR byly nejprve kontrolovány délky stopovacích šňůr. Všechny byly v pořádku, včetně naší „historické“ Adarovy. Byl zahájen závod losováním startovních čísel.  V hlavní kategorii nás bylo přihlášených celkem 9 týmů, tak jsme se rozlosovali do 3 skupin po 3 týmech. Já si vylosovala č. 6, byla jsem tedy ve 2. skupině. Spolu s námi J. Bulan s Bellami a Jaro Bacigál.  Dnes nás čekal hnědý terén, tedy hlína,, a p. rozhodčí J. Hartl.

Naše 2. skupina začínala se zvedáním 1.  stopy ve 12.00 hod, další následovaly vždy po půl hodině. Já losovala jako první a vytáhla si stopu č. 2. Bylo to snad úplně poprvé, kdy jsem měla šťastnou ruku na los – jak jsme při dojezdu na místo zjistili, naše stopa byla uprostřed pole, v blízkosti stopy žádné křoviny či remízky, jen čistý terén písčité hlíny, která se přes předchozí déšť nijak nelepila. Byla pořádná zima, zataženo, pro psy ideální počasí. Navíc stopy byly lehce vidět, což bylo velmi uklidňující zvláště pro psovody. Osobně bych si byla přála těžší podmínky, Dare je v nich mnohem pozornější a poctivější a tak i bodové výsledky bývají lepší. Když ve 12.30 došlo na zvednutí naší stopy, začal foukat dost silný a mrazivý vítr, že mi přesto, že jsem dnes byla zabalená doslova jako cibule, vůbec nebylo teplo. Podala jsem hlášení a odvedla Dareho k nášlapu. Tentokrát až bezprostředně k trasírce, kde jsem si jej upravila na práci protažením stopovačky mezi předními i zadními běhy, aby mi Dare  dle svého letitého návyku nezačal stopovat ještě před nášlapem a my tak neztratili body ještě před vlastní stopou (což mi pak v hodnocení p. rozhodčí vytkl). Vítr zprava byl pořádný, napínal mi stopovařku do oblouku snad 1,5m stranou, ale Dare díky tomu začal práci s vysokým nasazením a pozorností (to pak p. rozhodčí hodnotil velmi kladně). První předmět perfektně označený, neudržela jsem se, abych tiše neodsouhlasila polohu a po zvednutí předmětu jsem pochválila s informací pro Dareho, že 1 předmět máme, ještě jich zbývá 6. To odčítání předmětů jsem začala dělat doma v tréninku při vyhledávání nábojnic na trávníku a docela se mi to osvědčovalo i na stopě. Dareho to informuje, že stopa bude dlouhá, aby šetřil silami a neplýtval s nimi na blbostech… V rámci pochvaly psa před uvedením na další úsek stopy to naštěstí prošlo. Pokračovali jsme v 1. úseku ještě pár desítek kroků, když naši stopu křížily jiné lidské šlápoty – Dare jen krátce čichl do šlápoty na ostrý lom a pak pokračoval dál. Vítr v té chvíli již ustal, ale u lomu (pravoúhlý doprava) byly nějaké stopy zvěře, tak dare lom maličko přešel, nicméně se malým obloučkem hned vzápětí krásně napojil na 2. úsek ten byl jen krátký a končil obloukem. Tady byla 1. část oblouku trošku „capratá“ a poblíž jeho vrcholu vypadal kousek silného stébla jako možný předmět, tak dare vybočil ze stopy ten kousek raději prozkoumat. Sotva si ověřil, že o předmět nejde, vrátil se do stopy a uviděl jen pár metrů dál skutečný 2. předmět. Jej zase označil naprosto perfektně. Zbytek oblouku i lom na 4. úsek byly precizní, ovšem po vypracování lomu a zjištění směru stopy lehké zvednutí hlavy v příštích asi 2m, což stálo dílčí srážku bodů. Zhruba v půlce tohoto úseku zase krásně označený 3. předmět a pak několikeré čichnutí si do zaječí stopy vedle té naší, souběžně s ní. Pravoúhlý lom na 5. úsek zpět k silnici opět pěkný, ale zase se zvednutím hlavy za lomem, 4. předmět byl označen se ztrátou za přišlápnutí drápkem přední tlapky. Úsek končil 1. ostrým lomem (vpravo), který byl lehce podejitý  2. ostrý lom na 7. úsek zpět k silnici naprosto perfektní, jako vystřižený. Ovšem začínalo být znát, že stopa se Daremu jeví až přespříliš snadná a její vypracování z Dareho strany začínalo být až příliš mazácké a nonšalantní… 5. předmět byl označen s přešlápnutím předních tlapek, takže zůstal těsně za nimi až pod hrudí, a pak se Dare najednou zastavil a začal se intenzivně věnovat jakémusi místu hned vedle stopy, v níž aspoň zůstal stát. Raději jsem neriskovala a na hraně ostrého tónu dala příkaz „stopa“ k další práci. Dare poslechl okamžitě a 6. předmět před koncem úseku byl zase označen perfektně. Blížili jsme se k silnici, na níž stáli lidé, a Dare si neodpustil se po nich podívat. Poslední lom na úsek podél silnice zpět k nášlapu byl lehce nepřesný a já musela pořádně držet stopovačku, aby mi Dare po stopě neběžel – věděl, že stopa už bude končit. Poslední předmět označil zcela předpisově, ale vzápětí mi od něj odešel, aby si doběhl pro odměnu. To ovšem znamenalo 0 bodů za poslední předmět. Věděla jsem, že jsme určitě v bodech, nicméně srážky byly ještě větší, než jsem očekávala. P. rozhodčímu se pár úseků a hlavně lomů opravdu líbilo, ale vytkl mi „ne zcela korektní“ práci psovoda (po pravdě jsem byla z některých připomínek překvapená, vůbec jsem si totiž neuvědomovala, že bych se vytčeného dopustila, něco zřejmě souviselo i s nedávnou změnou MZŘ), nejvíce nás ovšem stály ty Dareho mazácké vsuvky za lomy s nižší intenzitou čichání stopy a vyšším nosem, moje ostřejší napomenutí na 7. úseku a ovšem i odejití od závěrečného předmětu. Výsledkem po všech srážkách bylo pouhých 75 bodů. Na jásání to nebylo, ale „aspoň jsme přežili“ do dalšího dne.

V neděli v noci se měnil čas na zimní, tak hodinový posun byl zohledněn i v začátku dnešního závodu, 1. stopa se zvedala o půl hodiny dříve. Rozhodčím dne byl p. J. Labuta. Naše skupina díky „rotaci“ dnes závod uzavírala, na mne losem vyšla hned 1. stopa od 13.00 hod. Když jsme dojeli na místo, čekal nás krásný terén louky u silnice, bylo zataženo, chladno, foukal boční vítr - přesně počasí pro nás a dobrý výsledek. Dare také soustředěně vyšel a po pár desítkách kroků bezvadně označil  1. předmět. Zvedla jsem ho, Dareho pochválila a couvla pro uchopení stopovačky. V té chvíli se Dare natočil směrem kamsi ke svahu od silnice i stopy. Tak jsem rychle dala povel "stopa" k práci - Dare vzápětí vyšel, jenže ne vpřed po stopě, ale šikmo směrem za mne do kopce. Byla to neuvěřitelně nešťastná souhra okolností   Předmět, jak se ukázalo, byl žel položen přímo na křížení naší stopy s nějakou jinou, asi zvěře, která šla v ostrém úhlu cca 30° od silnice směrem do louky za nás. Již sotva po 2m mne p. rozhodčí informoval, že pes se dostal za mne ... a stopu ukončil.  S celkovými 6 body – 3 za stopu, 3 za předmět. Z tréninkových důvodů jsme mohli dojít na 2. předmět a ten byl opět označen bezvadně. Dare by šel dál, přesvědčoval mne, abychom pokračovali, ale byl definitivně konec…

Tak ani na potřetí "to nedopadlo" a dokonce to byl náš nejhorší bodový výsledek a poslední místo...

I přes velké osobní zklamání z naší účasti musím ocenit skvělou práci organizátorů, kladečů a pánů rozhodčích, ze srdce za ni poděkovat, byli perfektní! A poblahopřát všem našim soupeřům za krásné výkony i milou, přátelskou atmosféru.

Nás teď doma čeká další mravenčí práce na Dareho co nejlepší disciplinovanosti i ve stopě. Času není nazbyt.