DUO CACIB Danube Bratislava, 22.8.2015
Tahle výstava byla letošní teprve 2. v pořadí a první v r. 2015 na Slovensku. Termín se mi sice moc nehodil, manžel byl jako každý rok na horách s kamarády, a navíc „strašák“ v podobě letních veder… Výstava se pořádala na závodišti v Bratislavě – Petržalce a tentokrát, byť byla výstavní i neděle, jsem Dara nahlásila jen na 1. den. Delegovaným p. rozhodčím v něm byl p. Tibor Havelka, kterého jsme znali již z dřívějška a jemuž se Dar již před třemi lety líbil… Jako řidič se mnou jel syn, ale vlastní předvedení Dara již bylo výhradně na mně.
V areálu závodiště jsme byli poprvé, ale musím přiznat, že v příjemnějším prostředí jsme sotva kdy vystavovali. Slušná velikost kruhů, většina z nich ve stínu pod vzrostlými stromy, dost místa i pro vystavovatele a diváky kolem. Auta byla zaparkována na trávnících před areálem. A přálo nám i počasí – bylo pěkně, ale ne příliš horko. Náš kruh byl jedním z těch pod stromy a hned vedle něj i dělící plot, ke kterému jsem mohla Dara uvázat. Dar byl „mezi lidmi“ (a hlavně psy) po delší době, tak byl trošku „ubublaný“, ale jinak, stejně jako všichni ostatní psi, byl v poklidu.
Měli jsme kruh č. 4 a celková účast byla doslova hrozivá – celkem 111 zvířat ze 13 plemen, naši hovawarti byli jako 8. plemeno na kruhu po takřka 80 (!!) psech, plemeno před námi začínalo dle rozpisu od 11.30 hod. Dar byl poprvé přihlášený do pracovní třídy a byl tam sám.
P. rozhodčí posuzoval docela svižně a velmi korektně. Posudky se sice pro velký počet účastníků nepsaly, ale p. rozhodčí, když si prohlédl jednotlivá zvířata a zadával pořadí se známkami, přesto řekl ke každému jedinci hlasité hodnocení i zdůvodnění, proč rozhodl, jak rozhodl, což bylo jak pro účastníky, tak diváky, velmi cenné i poučné. Skluz programu byl oproti plánu jen pár minut a my přišli na řadu již brzy po 12. hodině. Dar docela v pohodě naběhl na kruh, viděl, že je na něm sám, tak nelenil a okamžitě zapíchl čumák do trávy… mezi všemi těmi fenkami jiných plemen před námi musela být některá s naprosto neodolatelnou vůní – a já byla zase „na ručník“. Dar totiž moc dobře věděl, že má šanci si všechny ty úžasné pachy „přečíst“ jedině teď, tak úvodní část našeho představení se na kruhu probíhala v mé přetahované se s Darem. A Dar i úvod běhu po kruhu pak prezentoval své dokonale zvládnuté umění, jak se předvádět v prostorném klusu a přitom mít čumák v trávě… Jinak, jako vždy, byl Dar při statických posouzeních, kontrole zubů i samčích náležitostí včetně prohmátnutí osvalení vstřícný a přátelský.
Pan rozhodčí pak poznamenal, že od psa v pracovní třídě by čekal více disciplíny (já také), víc by se mu líbila širší dolní čelist, pochválil úhlení, rámec, cosi dalšího a výborný pohyb navzdory lehce povoleným loktům (no, jak jinak by Dar dosáhl čumákem až skoro k trávě?). Když nám zadal známku V1, CAC, tak mi spadl pořádný kámen ze srdce. Běhání o CACIB pak bylo spíš „pro úplnost“, myslím, že Darova předchozí nedisciplinovanost odvedla svoje, ale já byla i tak šťastná … zisk posledního potřebného CAC (resp. CAC z jiné sezóny, než byly předchozí tři v r. 2013) byl splněním toho, proč jsme přijeli.
Tím jsme na 11. slovenské výstavě završili naše dvouleté snažení o titul slovenského šampióna. Šampionát jsme si nechali vystavit hned na místě. Syn spěchal, tak jsme hned poté odjížděli domů. Byla to naše poslední slovenská výstava.