Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dar se začíná zotavovat…

26. 8. 2018

Zatím jen pozvolna a pomaličku, ale přece je v posledních dnech stále zřetelněji vidět zlepšení. V těch posledních týdnech s antibiotiky a také úmornými tropickými vedry, které k hladkému uzdravování rozhodně Darovi nepřispěly, jsme v pátek skončili s antibiotiky a zároveň také se rozloučila i ta vedra.  Dar byl v nich hodně zesláblý, většinu dnů i nocí  jen proležel ve stínu zahrady nebo v nejhorších hodinách odpoledne, kdy teplota stoupala přes 30 i 32°C, v naší zahradní chatě, kde mu bylo na zemi nad částečným podsklepením zřetelně nejlépe. Antibiotika snášel velmi dobře, žádné zažívací problémy, tak jsem již minulou neděli začala s rehabilitací. Dar potřeboval posílit ochablé svaly, hlavně zadní tlapky měl jako hadrové, tak jak jinak je zkusit posílit, než maličkou stopou…? Tak jsem v ranním chladnu vyrazila s Darem v rámci krátké venčící procházky na blízké pole a našlápla mu (vzhledem k našim obvyklým délkám) „pidistopu“. Jen asi 300 kroků, 3 předměty, 4 lomy. Pole je už několik týdnů srovnané, holá, slehlá hlína (nepršelo u nás několik týdnů), kde se vše při chůzi lehce boří, takže pro pocvičení rovnováhy ochablých nohou pro Dara naprosto ideální.  Víc jsem teď od stopy ani nechtěla, tak jsme šli hned po došlapání. Samozřejmě na volno a já hodně přivírala oči nad všemi Darovými nepřesnostmi. Ze začátku Dar hodně kolísal, ale ke konci stopy se začínal s terénem srovnávat a již ta první stopa přinesla kýžený výsledek v lepší chůzi domů. Doma pak masáž, odměna a dlouhý odpočinek. Stopu jsme si zopakovali i v pondělí a v úterý,  jenže ta úterní už byla tak hrozná (tedy s ohledem na kvalitu práce na stopě), že jsem raději zařadila na další den odpočinek. Stejně to byl nejparnější den týdne, teplota se šplhala ke 34°C… Pak další dvě rána stop, to páteční jsem již stopu natáhla na dobrých 700 kroků s prvky FH2. Protože šlo o již seriózní tréninkovou stopu, poprvé jsem vzala na stopu i trasírku (minulé stopy byly v podstatě bez označení nášlapu) a na sebe výcvikovou vestu. Netuším, zda právě ta vesta a trasírka byly tím, co Dara tak nějak upozornilo, že teď už to myslím s tou stopou vážně – Dar se totiž zabral do práce, šel velice poctivě a stopa, byť čerstvá, už snesla i solidní kritéria. Ale nejvíce potěšitelný byl účinek toho cvičení – Darovy tlapy přece jen začínají sílit, zadek se sice stále ještě hodně houpe, při běhu Dar občas hopká jako zajíc, jindy komíhá v klusu zadními do strany, chvílemi brnkne na nerovnosti cesty drápy a musí dorovnávat rovnováhu, ale přece je to takřka každý den s jeho pohybem i výdrží lepší. To naše světýlko naděje začíná zářit jasněji a jasněji.

V noci nám konečně trochu napršelo, ochladilo se a místo na stopu jsem Darovi ráno rozhodila na zahradě nábojnice. Vyhledával je s velkou vytrvalostí a zřetelným zájmem, zase jsem u něj viděla to zaujaté intenzivní čichání a pak radostné předání nalezené nábojnice do ruky.

Co teď dál…? Budeme pokračovat v krátkých, kondičních stopách na poli, vždy dva až tři dny za sebou, aby si Dar co nejlépe pocvičil stabilitu a posílil ochablé svalstvo, zároveň ale bez větší únavy. Koncem příštího týdne musíme na pravidelné očkování – termín jsme měli již před 2 týdny, ale kvůli antibiotikům se musel posunout. Abychom dodrželi min. 3 týdny náběhu nové vakcíny před závodem na MS IHF stopařů, nezbývá nám, než trošku zkrátit čas po dobrání antibiotik. Ale Dar je snášel velice dobře, rychle nabírá novou energii, tak by s tím neměl být problém.

Na další víkend jsem nám domluvila ověřovací zkoušku FH2 … opět jako trénink. Když se zadaří, čekají nás pak už hlavní podzimní akce – budeme moci věřit, že k nim nastoupíme a odejdeme je se ctí. Prosím, myslete na nás a držte všechny palce!!