Cvičíme na zkoušku BH
Cvičíme na zkoušku BH
Na tuhle zkoušku jsem opravdu hodně váhala, zda vůbec jít. Je to jakási předzkouška poslušnosti pro zkoušky dle mezinárodního zkušebního řádu, dle nějž jsem cvičit nezamýšlela. Od NŘ a řádu dle KJ Brno se liší jak povelovou technikou, tak i hodnocením spolupráce psa s psovodem.
Dar sice cvičí stále lépe a ochotněji, ale MZŘ vyžaduje, aby se při cvicích u nohy pes stále díval na svého psovoda a radostně plnil jeho pokyny … což u nás jaksi „nehrozí“. Asi tak vrcholem mého snažení je, že se Dar na mne koukne aspoň v základní poloze, kdy se mi posadí u nohy. Jinak ho stále ještě daleko více zajímá, co se děje kolem (Mirek Valentin tomu říká „syndrom hlídacího psa“), než psovod – tedy já.
Nakonec mne k pokusu o tuhle zkoušku přesvědčilo, že splněná BH je nezbytná podmínka pro jakoukoliv jinou zkoušku dle MZŘ – včetně stopařských, takže jsme v posledních týdnech na ni začali cvičit Jak na Rybníčku, tak každý večer doma.
Před týdnem to už začalo vypadat docela nadějně, tak jsem nás na zkoušku BH přihlásila na příští sobotu 2.11.2013 na Rybníčku, rozhodčím by měl být p. Mnich. V sobotu jsme si přišli na cvičák ještě „vypilovat“ poslední mouchy, hlavně si zkusit „skupinku“ a také odložení v leže s přivoláním, které je pro nás ze všech cviků zkoušky asi nejproblematičtější (Dar sice hezky lehne, ale jakmile se začnu od něj vzdalovat, „klasicky“ kouká všude kolem místo na mne a občas jaksi „přeslechne“, že ho volám). To jsem ještě samozřejmě netušila, že si Dar zase po čase vybere „svůj den“ – a to opravdu pořádně… takže jsem byla zase doslova "na ručník do ringu". Tak příšerný Dar nebyl snad od jara (jako by si chtěl vynahradit, že byl v posledních měsících docela hodný).
Co se stalo? Na cvičák po dlouhé době přišla zároveň s námi Brixa, tříletá dlouhosrstá fenka NO, do které je zamilovaný snad od první chvíle. Ještě než jsem ji uviděla, tak mi Dar za ní utekl po třech vteřinách z odložení i s vodítkem, když jsem jen na okamžik zašla za branku položit si kabelu na lavici (a samozřejmě se nechtěl nechat chytit), a pak vyváděl celé cvičení. Tedy - ne, že by nechodil a necvičil hezky a přesně, když jsme chodili a dělali obraty či polohy, ale sotva se dostal do klidu, tak kňourání a okamžitě připravený vyrazit za ní. Zase mi (už po několikáté) strhl vodítkem kůži na dvou prstech, že jsem ho musela pustit i se šňůrou, abych nechtě nepolíbila trávník, třikrát mi utekl, část cvičení prokňoural s koukáním po své lásce a vždy stačila jediná vteřina mojí nepozornosti a byl pryč. Simona, která nás cvičila, mi vždy musela pomoci, aby se Dar zase ke mně vrátil... Korunu všemu Dar nasadil při nácviku skupinky, když Brixa už byla v odkládačce. Jakmile totiž zjistil, že obcházíme Brixina pána, hned mu začal strkal čumák mezi nohy, skákat na něho a prý vypadal, že ho chce... jaksi obskočit místo Brixy. Rvala jsem se s ním na vodítku a celá skupinka byla na nic. Asi nemusím psát, že jsem zase propadla totální depresi, zda mám s takovým psem a "já" (zase mi jeden pán (od ovčáků) pravil, že pes neví, co po něm chci a mohu si za to sama, že nemám respekt ... a to mne už docela dorazilo) vůbec něco dělat. Nepomohl "cukr ani bič", Dar prostě neviděl neslyšel a kromě "vzití roha" za Brixou neměl v sobotu v hlavě nic jiného. A to byl docela vyhládlý, večer v pátek mi utekl místo cvičení štěkat na plot, tak byl bez večeře a před cvičákem i bez snídaně... Ptala jsem se sama sebe, zda mám vůbec zkoušet na BH za 2 týdny jít, i když ji mám přihlášenou a zaplacenou, může to být docela slušná ostuda. Ale máme na ověření na cvičáku ještě dvě středy, tak uvidím. Po výcviku jsme měli brigádu, tak jsem velmi rozladěná zavřela Dara do odkládačky a nechala tam. Po asi dvou hodinách jsem ho vytáhla na uvolněný cvičák zkusit si to odložení s přivoláním, ale ačkoliv se Dar nesmírně radoval, že mne vidí (a nejen mne, ale i manžela, který mi přišel s brigádou pomoci), cvičení zase nestálo za nic, tak jsem Dara ještě na chvíli znovu zavřela do odkládačky ve stejně bídné náladě jako ráno…
Ve středu jsme byli s Darem opět na Rybníčku a ... asi mi někde vyměnili psa!
Na poslušnosti jsme byli sice jen čtyři, ale s námi byla opět i Brixa. Dar mi už tentokrát nevyváděl, utekl mi za ní jen jednou hned na začátku, když byl na volno, ale paní cvičitelka na něj zařvala a mrskla po něm klíče (a trefila se), pán od Brixy také pomohl zakřičením a od té chvíle byl klid. Dar sice občas po Brixe koukal, hlavně když byl on nebo ona mimo řadu, ale všechno ustál a postupem cvičení se stále více soustředil na mne. Zvládli jsme krásně i dlouhodobé odložení dle ZPU1 (Brixin pán a já za zástěnami na opačných stranách cvičáku) a pak mi Dar přišel i s aportem a překážky byly standardně moc pěkné. Paní cvičitelka nás pochválila, že na to, že jsme byli s Brixou, to bylo velmi pěkné.
Myslím, že k tomu zdárnému průběhu cvičení přispělo víc věcí a nejspíš všechny dohromady - už v sobotu Darovo opakované uložení do odkládačky (vždycky po pořádném vynadání za to, co prováděl na place), cvičení doma, reakce všech na jeho útěk za Brixou, lákavá odměna (manžela jsem poslala, jak jel domů z práce, koupit na zastávce úžasně vonící grilované kuře a jako pamlsky jsem Darovi kus nakrájela a přidala i drobné kosti), možná i kratší vodítko (vzala jsem karabinové výstavní s délkou cca 80cm, ale i to jsme měli většinu času prověšené) a v neposlední řadě jsem Dara v klidových fázích výcviku, kdy měl jen čekat u nohy, stále "rozebírala" nějakou činností s lákáním na kostičky...
Zkrátka - po středě konečně radost ze cvičení a krásný pocit. A následující ráno se Dar za mnou zase po několika týdnech přišel pomazlit (resp. nechat se podrbat). Není "mazlící", i když je to u hovíka s podivem, tak je to vždy známka jeho velké přízně.
Víkend strávíme na výstavě v Bratislavě a pak už jen poslední dny před sobotní zkouškou. Snad Dar bude na zkoušce samotné opět lepší, než při cvičení. Ale myslím, že to začíná se složením této zkoušky vypadat konečně docela nadějně.