Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrany - 19.6., 24.6.2014

25. 6. 2014

Minulý týden jsme si ve středu zašli na výcvik poslušnosti  Již odpoledne před ním měl Dar velmi hravou náladu, donesl si na meruňce zavěšenou provazovou kouli na provaze na přetahovaní a chtěl se tahat. Na cvičáku pak po výcviku jsme nejprve zase po pár měsících zopakovali speciální cvik na zkoušku ZPU-1, na niž doufám se na podzim konečně sladíme s termínem jiných akcí. Přestože jsme s Darem tolik letos v zimě a pak brzy na jaře pracovali na stopách, rozhodla jsem se zůstat u hlídání předmětu. Jak jsem se už několikrát přesvědčila, Dara hlídání nejen velice baví (hlavně „dělat ramena“ na „zloděje“ a pořádně jej prohnat), ale myslím mu to i pomáhá k vyšší sebedůvěře (pes, který si dostatečně věří, je pak mnohem vyrovnanější, o čemž jsme se přesvědčili předtím již u Arga). Dar za ty měsíce od posledního nácviku (naposledy u nás na ulici s mým kolegou) z tohoto cviku nic nezapomněl a nevadil mu ani jiný předmět hlídání. Svůj obvyklý mobil, který mi Dar doma hledá a nosívá, jsem zaměnila za jiný bez koženého obalu. „Zlodějem“ tentokrát byla paní cvičitelka a Dar se nenechal zmást. Moc dobře si byl vědom, že má košík, tak při průchodech asi tři metry před jeho čumákem varovně vrčel, pak se tvářil, že sleduje něco jiného a nedává pozor, jenže jak se paní pokusila mu mobil vzít, již vystartoval na jeho obranu. Stála jsem tentokrát u Dara a měla ho na vodítku, ale myslím by to ani nebylo potřeba – Dar se k mobilu vracel na první připomínku a hlídal ho výborně. Samozřejmě si nenechal ujít pamlsek odměnou za pěkné hlídání. Když jsme skončili, šel za paní a strkal jí košem do ruky, jestli náhodou nemá pro něj pamlsek i ona… Pamatoval si totiž i to, že v rámci přátelských vztahů dostával dobrůtku i od neúspěšného „zloděje“...

Při obranách další den pak byl báječný. S „krabičkovou metodou“ jsme zase začali skoro od začátku a „rozkousávali“ Dara na vodítku, aby se naučil „chtít rukáv“. Na první kolo (byl samozřejmě předtím namočený v řece) mne Dar na plac zase táhl, už se těšil. Začali jsme zase na vodítku a Dar si rukáv s krabičkou bránil jen úplně na poprvé. Vyrazil Mirkovi po ruce, že jsem ho měla co držet, aby ho nechytil za prsty, ale právě tohle Dara očividně zarazilo a dál na Mirka jen štěkal a rukáv na zemi nebránil. Připomněla jsem Mirkovi tu událost s mámou a Mirek, i když soudil, že je to blbost, tak nechal neúspěšného bránění (resp. ignoraci bránění) položeného rukávu a přešli jsme k zástěně. Jak měl Mirek rukáv s krabičkou na ruce, bylo to hned o něčem naprosto jiném. Dar prostě chtěl kousat, vytrvale štěkal docela jako ovčák a dokonce dvakrát opakovaně mezi štěkáním drbal Mirka do rukávu, náznakem ho bral do tlamy a chtěl si do něj (toho rukávu) kousnout!! Jen mu to Mirek dovolil, už Dar visel na rukávu a bojoval o něj. Pak jsem mohla Dara pustit z vodítka a držela ho jen za postroj, Mirek si to celé řídil a říkal, kdy mám Dara pustit, a Dar skutečně zabíral a chtěl vyrazit. Ani bych nemusela říkat "drž", stačilo jen pustit postroj, aby Dar vypálil a šel po rukávu jako torpédo. A když ho po chvilce přetahované získal, tak se pyšně nesl s rukávem ke mně, vrtěl radostně ocasem, až se mu kroutil celý zadek a oči mu zářily. Tohle odpoledne to Dara opravdu neskutečně bavilo. Samozřejmě, jen jsem jej pochválila a pomazlila, pustil rukáv a hned do něj čumák, kde je ta krabička s odměnou. Mirek byl konečně velice spokojený, po tom, jak se s Darem natrápil v uplynulém skoro roce a půl to pro něj musel být skoro "balzám na duši". Mirek říkal, že i ten Darův štěkot byl docela jiný a když takhle půjdeme dál, tak na podzim můžeme na zkoušky.

Na další lekci obran jsme tento týden zajeli výjimečně již v úterý. Bylo docela teplo, na slunci ještě v půli odpoledne přes 40°C, tak jsem měla trochu obav, jak moc se bude Darovi chtít (resp. spíš „nechtít“). Když jsem ho doma lákala (ležel natažený na dlažbě na chodbě a pospával), ať se honem zvedne, že jedeme na cvičák „na darebáka“, jen zvedl hlavu, podíval se na mne a pak ji zase spokojeně položil… takže jsem si o průběhu dnešních obran raději nedělala velké iluze. I když jsme se domluvili až na podvečer, slibované mraky stále nikde a po chvíli bylo na plném slunci horko i mně. Darovi jsem samozřejmě před příchodem na cvičák dopřála namočení v řece, ale Svitava za cvičákem již je také znatelně pokleslá, tak byla hladina i v nejhlubších místech Darovi jen tak do půl pacek. Ale udělal si ve vodě docela slušný klik, takže si namočil aspoň celé břicho a hrudník (to stačilo, Dar stejně neplave) a pak se s náramným gustem vyválel na břehu ve vyschlé trávě. V odkládačce pak stačil dost oschnout, slunce stále ještě pražilo (aspoň pro Dara) víc, než dost, tak jeho chuť pracovat vypadala podle toho. Zase víc koukal, „kde co lítá“ a neměl zájem ani o odměnu. Na druhé kolo jsem raději počkala trochu déle, s klesajícím sluncem bylo znatelně příjemněji a Dar (po 1. kole jsem ho nechala ještě jednou smočit v řece) byl zase už mnohem ochotnější. Na plac mne chvílemi táhl, rukáv na zemi si sice zase nehlídal (po Mirkově ruce prostě odmítal jít, hlavně pokud jsem ho nedržela přímo za postroj), ale zadržení bez vodítka bylo na prodlužující se vzdálenost lepší a lepší a ke konci už Dara zase moc bavilo. A tentokrát se zdálo, že Dara víc motivuje moje uznání s pochvalami, než „salámek“. Zřejmě ho den předtím máma nakrmila víc, než jsem si myslela… Na cvičáku jsme se potkali s Lenkou, tak jsem se moc ráda podívala na její dva kluky. Čtrnáctiměsíční Aik je skvělý, obrany ho neskutečně baví, že si v tom zájmu i lovení rukávu opravdu nezadá s ovčáky, a Kenyho obrany také baví, myslím, že od posledně, co jsem jej viděla, je jeho zájem o rukáv také mnohem větší. Držím Lence palce, aby se jí s oběma práce dařila stejně dobře, jako výstavy. Určitě jsou na moc dobré cestě.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA