Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrany - 3.4.2014

Odpoledne jsme zajeli opět na Rybníček na obrany ... tedy, abych byla přesná, na obrany jsme sice jeli, ale vyšlo z toho něco úplně jiného, o obranách se totiž vůbec nedalo mluvit. Bylo nezvyklé horko, skoro dusno, Darovi se nechtělo, na cvičák se ani zvlášť netěšil a hlavně měl jediný zájem - zase jen čichat a lízat různé trsy trávy s neodolatelnými stopami po kamarádkách.  Kromě toho Dar evidentně testoval, za co přijde trest a za co ještě ne.

Dara jsem přivedla s připnutým, ale neaktivovaným elektrickým obojkem. Když jsem se s Mirkem radila a povyprávěla mu o Darově reakci na impuls, tak mi Mirek řekl, ať obojek zapnu hned - a když Dar při příchodu na plac strčil nos do trávy, přestože jsem mu dala k noze a čichat zakázala, že už měl dostat „jedničkou“. Prý je ale ovladač pro nás moc silný, pro tvrďáky psy, že Mirek používá slabší (přitom mi Eva říkala, že tenhle obojek má právě od Mirka).

Zapnula jsem tedy obojek a pak jsem poslala Dara na revír.  Vyběhl pomalu, pak ještě zvolnil, doloudal se k zástěně, zůstal pár vteřin za ní, než ji prohledal, a pak „samozřejmě“ zase zvednutí nohy na zadní roh, přestože jsem ho už 2x volala. Tak dostal ránu, po které odskočil, běžel dle povelu k zástěně s Mirkem, ale vůbec k ní nechtěl jít blíž. Teprve až jsem došla k němu, tak Dar aspoň začal štěkat. Mirek se strašně snažil, ale Dar rukáv prakticky ignoroval, nechtěl se k Mirkovi ani přiblížit.  Povel "drž" teď absolutně nefungoval. Prostě hrůza, byli jsme zpátky zase dobře o rok. Nakonec Dar nějak rukáv chytil, když mu ho Mirek doslova strčil do huby, ale nic víc.

Vzala jsem Dara k řece, neplave, tak jsem ho mohla pustit namočit i s obojkem (jako obvykle vlezl do řeky po břicho) a napít se. Na druhé kolo mi Dar nechtěl k zástěně vůbec běžet, ale to si myslím bylo v dané situaci docela logické: zástěnu měl prohledanou, věděl, že v ní žádný pamlsek není, čichat k ní a očurat ji nesměl, tak co by tam hledal? Místo toho zaběhl stranou a koukal po cvičáku. Zavolala jsem si ho k sobě a zástěnu s ním nakonec oběhla (bylo vidět, že Dar moc dobře ví, že se mu při tom nic nemilého nestane, že to nebyla ta zástěna, co jej předtím štíplo) a spolu jsme běželi k zástěně s Mirkem. Nějak jsme ho vyštěkali (tedy samozřejmě Dar), ale když jsem pak Dara poslala pár kroků k Mirkovi na rukáv, tak Dar si klidně odběhl stranou a začal čichat v trávě!! Samozřejmě za to dostal „odměnu“ (zase jedničkou) a pak teprve začal aspoň trošku pracovat. Mirek říkal, že tohle (obojek) jsem s ním měla řešit už před 2 lety a dneska by byl Dar docela poslušný pes. Že u Dara je kombinace - nechce a neposlouchá. ... Ne, že by Mirek neměl pravdu.

Když jsme dojeli z obran domů, nedalo mi to a tak jsem vzala jen tak rukáv a asi po 3 týdnech si "zafigurovala". Dar ho prvně ani nechtěl chytit, tancoval kolem mne a rukáv bral, ale nedržel (nechával zuby sklouzávat), až po chvilce se to zlepšilo a při třetí akci konečně začal rukáv pořádně držet a bojovat o něj. Jak to tak vypadá, zřejmě si budu muset Dara zase doma „rozkousat“. Ovšem pravdou je, že mezitím, než jsme dojeli domů, se začalo skoro stmívat, horko polevilo, tak byl Dar už zase živější i ochotnější.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA