Jdi na obsah Jdi na menu
 


Od každého trochu 10. a 11.2.2014

14. 2. 2014

Na cvičák na obrany či poslušnost ani stopovat na pole jsme se v posledních dnech nedostali (na cvičáku jsme navíc byli za poslední týdny jen jednou na poslušnosti), tak jsme si to s Darem aspoň trošku vynahradili cvičením doma. Na základní poslušnost není potřeba moc místa, k nácviku pěkných zákusů do rukávu pro obrany také stačí i náš malý trávník na zahradě, tak jsme v uplynulých dnech rozhodně jen „nelenošili“…

Hned v pondělí jsem Darovi nachystala „rozcvičkovou“ stopu před domem. Nic moc složitého, sotva 10 pravoúhlých lomů, dva ostré, jeden oblouček, dva předměty a spousta pamlsků ... no prostě aby se mu ta stopička musela líbit! Nu a aby to neměl až tak jednoduché, tak ještě z nášlapu se šlo nejprve bokem. Na stopu jsme vyšli sotva po 50 minutách. Chtěla jsem jít bez vodítka, ale Dar hned u nášlapu vypadal, že bude lajdat, tak jsem ho zapnula na krátké vodítko a šla vedle něho. Pak to bylo až skoro do půlky pěkné, jenže jsem zapomněla, kde jsem dělala ten oblouček a jak jsem pak šla a Dar si to tam namířil prostě rovně, že jako stejně někde na stopu narazí...!!. Lajdák darebný… (nebo prostě hovík!) Naštěstí jsem si vzpomněla, kudy jsem v tom místě stopu vedla, Dara vrátila a pak už to zase bylo na jedničku (nebo skoro). Krásně vystřižený ostrý lom, ten druhý, asi až moc ostrý, mi Dar prvně chtěl trošku zkrátit, ale dal si říci, aby i ten pěkně vypracoval, oba předměty s pěkným zalehnutím. I když u toho prvního předmětu mi s lehnutím nejprve váhal, jen si u něj sedl, ale zjistila jsem, že sedí na větvi ze šípku a ta ho asi bodá, tak jsem Darovi dovolila si lehnout o malinký kousek vedle. Se stopou jsem mohla být spokojená a Dar jistě také (kromě hrsti pamlsků na stopě jsem nešetřila ani s odměnami z krabičky). A pak jsem mu dala obvyklé krátké volno na proběhnutí, než si cestou domů procvičíme na ulici trošku poslušnosti. To volno ovšem se zdálo Darovi asi až moc krátké, neboť na přivolání mi přišel až na potřetí (ale ono chvíli trvá, než si pes přečte na všech rozích silnice "korespondenci") a pak už byla poslušnost velmi pěkná - dokonce jsme zvládli i obrat čelem vzad za běhu (i když musím přiznat, že neběhám zrovna nejrychleji…). Končili jsme jako obvykle „vysílačkami“. U 1. vysílačky (byla jen na kratší vzdálenost a Dar mi již brzdil) jsem udělala malou obměnu - využila jsem, že mám Dara asi na 15 až 20 kroků od sebe a dala mu nejprve sedni, pak vstaň a zpět sedni a opět lehni na tom místě. Konečně se nám to docela slušně podařilo (i když to první sedni bylo až na 3. povel, kdy Dar jakoby nevěřil, že po vysílačce chci opravdu "sedni") - Dar se posunul jen asi o půl metru blíž ke mně. Následující přivolání z lehu už bylo moc pěkné - okamžité a cvalem.  Je to zkrátka můj šikulka - tedy když chce! Druhá vysílačka už byla "klasická" a pořád sice ještě nic moc, ale na to, jak nám vůbec nešla, tak už aspoň vzdáleně to začalo vysílačku připomínat... A bez pamlsku či aportu na silnici, ke kterému by běžel.

Doma jsme si dali „jako třešničku“ ještě chvilku obran. První zákus na rukáv nic moc, tak jsem nabídla za pěknou akci Frolik - a světe div se, jak výborný a nadšený obranář najednou z Dara byl!! Ovčáci by se mohli učit, jak se chytá rukáv a trhá dolů z paničky! Pacholek úplatný... A když se pak Dar vrátil z procházky s manželem, tak repete - tentokrát s páníčkem. Dar se na rukáv nejprve netvářil, manžel soudil, že to (zase) nepůjde, ale jakmile jsem před Darem otevřela láhev s Froliky a pár si nasypala do ruky, a zase je Darovi slíbila za šikovného psa, co vybojuje na páníčkovi rukáv, zase jsme měli z Dara torpédo! Ucasnovaný páníček toho měl dost dřív, než Dar...  Opravdu, bez odměn asi ty obrany nepůjdou. A pak ještě ten den večer mne čekala další drobná radost: Jak jsme (jako obvykle před večeří či snídaní) cvičili s Darem v obýváku, nechala jsem Dara nejprve udělat sedni - lehni - vstaň - sedni - lehni -  pár kroků přede mnou (posunul se zase asi do max. půl metru) a pak z lehu se plížit ke mně. Poslechl na první povel a krásně se ke mně připlížil s předsednutím na první vybídnutí. Byla to paráda...!! Tak doufám, že Dar bude takhle pěkně cvičit i pak na cvičáku a ne jen s těšením se na večeři (ale měl na co, už na něj čekal kousek pečeného kuřete s rýží a vonělo to na celý dům).

Následující den jsem zprvu dělat nějakou stopu ani nezamýšlela, Dar dostal ráno snídani a pak byl celé dopoledne zalezlý v boudě a spal, ale jak venku svítilo pěkně sluníčko, nedalo mi to a vyběhla jsem mu po poledni udělat stopu. Něco podobného jako předchozí den, jen o 1 ostrý lom víc (celkem 3, začala jsem "divočinou" 2m za nášlapem, kdy jsem šla po pravoúhlém lomu hned ostrý a pak další dva pravoúhlé v rychlém sledu) a možná o 2 pravoúhlé lomy naopak míň. Při tom se mi povedlo doma zapomenout všechny předměty, což jsem zjistila, když jsem v kapse hledala ten první.  Ale povedlo se mi "vyskočit" ze stopy na silnici a pak zpět, tak to nevadilo.  Zase dva předměty a samozřejmě hrst pamlsků...

Stopu jsme šli asi po půl hodině, zase na krátkém vodítku, a byla lepší, než včera. Možná to bylo tím, že Dar věděl, že ho víc hlídám... Ale stopa byla pěkná, i když opět ne zcela bez chybičky. Obvyklá poslušnost cestou domů také slušná, jen na vysílačku se mi prostě ani jednou pěkně nerozběhl, zato dodatečné cvičení na závěr na trávníku na ulici byla paráda. Dala jsem Darovi sedni-lehni-vstaň na vzdálenost délky trávníku mezi přechody (cca 6m). Dar se dnes skoro neposunul, dělal to krásně. Pak jsme zkusili plížení ke mně. Poprvé se mi zvedl asi po 4 krocích, na opakovaný pokus už jen jednou asi 2m ode mne a na nový povel k plazení zase lehl a doplazil se ke mně. Sláva!!! Vcelku pěkné byly i následné 3 aporty doma, ale tam jsme museli opakovat kvůli pohození si činkou při nesení (Dar byl v bujaré náladě). Poslední aport pak už byl, jak má být.

A končila jsem opět rukávem. První Darův zákus byl lajdácký, pak další všechny (4) akce parádní (za pamlsek). Dar už oddechoval, já také, ale šťouchal mi do rukávu a byl by ještě pokračoval, takže jsem měla velkou radost.

Myslela jsem, že Dar ten den už jen půjde v podvečer na procházku a jinak bude odpočívat, jenže manžel mi dojel domů brzy, že ve čtvrtek, kdy jsem chtěla jít po 4 týdnech za Mirkem na Rybníček na obrany, nebude moci, ale můžeme jet dnes, tak jsem dlouho neváhala a Mirkovi zavolala. I když jsem si vůbec nebyla jistá, jak to po intenzivním cvičení bude vypadat. No … obrany opravdu nestály za nic a Dar byl doslova "na zabití". Už na parkovišti přilepil nos k zemi a pokračoval v čichání i na cvičáku - evidentně zase nějaká háravá kamarádka. Vůbec nereagoval, ani když jsem ho opakovaně přetáhla koncem vodítka přes slabiny - a to jsem pak už přitlačila!! Cestou do odkládačky i pak z ní to bylo: škubnutí vodítkem, „fuj“, v příští vteřině Darovo čichnutí na zem ... a tak dokola. Jak jsem Dara pustila z vodítka, tak sice ulovil rukáv, ale rychle ho zahodil a hned frňák do trávy! Hrůza! Aspoň že ten rukáv chytal pořádně... (ty dva týdny cvičení zákusů doma byly přece jen vidět). Neměl zkrátka v hlavě nic jiného, než jak se dostat k čenichání. Nanejvýš se na vteřinku zastavil podívat se, který pes to přichází na cvičák…! Na druhé kolo ho musel Mirek pořádně rozdráždit bičíkem, aby se na něj Dar vůbec soustředil, a Mirek opět konstatoval, že Dar je jen líný.

Takže příště (to bude zase až za 2 týdny) nechám ráno Dara bez snídaně i bez práce, nanejvýš maličká stopa s troškou odměn, aby měl pořádnou motivaci se snažit. Je pravda, že si možná i málo odpočinul po cvičení mezi půl jednou a čtvrt na dvě, kdy jsme dělali tu "cvičební trojkombinaci", pak byl ještě na procházce s manželem a nepospal si, takže i to mohlo mít trošku vliv. I když si stejně myslím, že to bylo hlavně tím jeho nejhorším zlozvykem - čicháním stop háravých fenek. To je Dar vždycky příšerný.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA