Jdi na obsah Jdi na menu
 


Od každého trochu... 11.3.2014

Zase jsme začali trošku víc cvičit, ale s výsledky tak trochu „nahoru – dolu“…

V sobotu na cvičáku jsme cvičili docela pěkně, tím spíš, že na place byly stopy po „voňavé kamarádce“, které byly občas pro Dara (ale nejen pro něj) neodolatelné, takže jsem u několika cviků musela docela rázně zopakovat příkaz k provedení cviku, ale pak už Dar poslechl, vyzkoušeli jsme si aport přes áčko s půjčenou činkou (Dar, když zjistil, že činka není jeho, chvilku váhal s jejím přinesením, musela jsem ho ujistit, že má opravdu donést tuhle činku), ale ještě větší problém dělalo voňavé místečko hned za áčkem, takže zatím se nám aport přes tuto překážku nedaří. Na závěr jsem požádala jednoho z pánečků o stoupnutí do zástěny a vyzkoušeli jsme revír – opět jen na tuhle jedinou zástěnu. Dar byl jako obvykle překvapený, že v zástěně stojí zase někdo jiný, a začal štěkat až na pamlsek. Pak si stoupl jako pan rozhodčí další z majitelů a Dar zopakoval své čtvrteční představení – nejprve si šel zaštěkat na „rozhodčího“ a pak teprve se věnoval pánovi v revíru. Na třetí pokus si to pánové vyměnili – a Dar naprosto samozřejmě přiběhl k pánovi, co byl v zástěně předtím, sedl před něho a začal na něm vyštěkávat pamlsek…!! Teprve na opakovaný povel „revír“ si šel zaštěkat i na „darebáka“ v zástěně. Bylo to úsměvné, ale pokud mi tohle Dar provede i na zkouškách, do smíchu mi rozhodně nebude…

O to víc, že doma se mu vůbec nechtělo do cvičení s rukávem, páníčka i syna skoro ignoroval (resp. kolem nich skákal s „pojď si hrát“ a „kdy bude ta procházka“). Trošku zabral až na mne, ale to už viděl, že mu nic jiného nezbude. Tak jsme rukáv na pár dní uklidili a snad se Dar bude těšit aspoň ve čtvrtek na Mirka na Rybníčku.

Včera jsme si vyběhli před dům na lehčí stopu a na ni se Dar kupodivu opravdu těšil. Vedla jsem jej sice jen na krátkém vodítku, abych mohla korigovat jeho přesnost na lomech, ale to vodítko by vůbec nebylo třeba. Dar šel krásně, přesně, jediný lom z asi 9 (6 pravoúhlých, 3 ostré) byl maličko přejitý, předměty byly jako vždy bezchybně označené (tedy až na následné lehké převalení se na stehno) … prostě jsem byla moc a moc spokojená. I poslušnost na ulici cestou domů byla až na pár cviků (hlavně jen odklusaná „vysílačka“) docela pěkná s dvěma takřka ukázkovými aporty činky na závěr. Zvlášť po té krásné stopě jsem se těšila na dnešek na pole, kam jsme se opět domluvily s Evou.

No, jenže dnešek ukázal, že se nemá říkat „hop“ dokud… Stopy jsme s Evou dělaly jen krátké a sotva tři čtvrtě hodiny po nášlapech. Jak Arwen s Eliškou, tak Dar měli tentokrát dvě stopy – ty hlavní byly pro všechny tři stopaře skoro stejné, malinko prodloužená tzv. „nástřelová“ stopa s délkou cca 350 kroků, 8 lomů, 3 předměty, Eviny holky měly všechny lomy pravoúhlé, pro Dara mi Eva nahradila poslední dva pravoúhlé lomy ostrými. Kromě této stopy jsme požádaly Evinu vnučku Lauru, která dnes byla s námi a moc si chtěla vyzkoušet šlapání stop, aby jednak udělala přechod přes všechny 3 stopy asi půl hodiny po jejich nášlapu, jednak pro každého ze stopařů našlapala dle instrukcí doplňkové krátké stopy. U Dara to bylo jen krátké „V“ s 1 ostrým lomem v délce cca 40 kroků a předmětem na konci, u Arwen s Eliškou  „U“ se 2 popř. 1 předmětem v délce do 100 kroků.

Byla jsem zvědavá hlavně na tu „malou“ „V“ stopu, zda mi Dar půjde po stopě dítěte, protože to bylo pro něj něco úplně nového. Také jsem mu tuhle stopu dala k vypracování jako první (asi 15 minut po nášlapu). Chvilku trvalo, než jsem se s ním domluvila, že opravdu chci, aby šel po Lauřině stopě, ale jak ji konečně chytil, tak už ji sledoval celkem slušně. S chvilkou hledání prošel i ten ostrý lom a pak už bez problémů došel na konec a zalehl předmět.

Nechala jsem ho chvíli odpočinout a pak ho dovedla jen pár kroků opodál na nášlap hlavní stopy. Dar na nášlapu nejprve pečlivě vysbíral pamlsky, pro jeden se dokonce krok vrátil, a pak to vypadalo, že bez problémů půjde jako jindy po Evině stopě. Aspoň jsem si to myslela. Jenže Dar zvedl hlavu, krátce koukl po Arwen, která o kus dál právě na své stopě, kterou jsem dnes šlapala pro ni já, zalehla 1. předmět … a v příští vteřině vystartoval za ní. Musela jsem pustit stopovačku, aby mi nezranila ruku (naštěstí to odnesl jen maličký kousek kůže).a docela marně jsem na Dara křičela, aby se vrátil. Teprve když doběhl k Arwen, pozdravil ji a Eva na něj zařvala, ať se vrátí ke mně, přiběhl zase zpátky a jakoby se vůbec nic nedělo předsedl dle povelu přede mne. Mohla jsem mu tak akorát vynadat do darebáků a „fuj psů“ a pak ukázat na stopu před sebe. Dar si stopu bez problémů našel a šel po ní až na první lom … který přešel snad o 2m. Aspoň že jsem ho nemusela zadržet šňůrou, ale přišel na to, že už tam stopa není, sám. Asi ale musel cítit, že stopa uhýbá, i na kterou stranu, protože po malém obloučku se na ni nejvýš 3m za lomem zase napojil. Úplně stejně to pak bylo s naprosto každým lomem – dnes ani jediný nebyl vypracovaný pořádně, na druhé straně ale se vždy opravil sám a jediné trošku větší problémy měl po 1. ostrém lomu, když hledal stopu od něj. Právě v této části pole bylo málo osení a Dar nasával vzduch z půdy tak intenzivně, že se od jeho dechu zvedal prach z hlíny… Druhý ostrý lom už byl lepší a závěrečný rovný úsek bez jediné chybičky, projitý docela svižným tempem. Pozitivní na dnešní stopě, která mi moc radosti nepřinesla, bylo hlavně to, že Dar neřešil ani zaječí stopy, ani křížení stopy „rušičem“ Laurou.a prošel stopu s minimem pamlsků i bez odměn za předměty. Odměnu dostal až na konci stopy, i když jen silně redukovanou – tak pěkná zase ta stopa nebyla…

Dnes byl asi pro všechny psy takový „den blbec“. Ani Arwen se nedařilo, stejně jako Dar přecházela lomy, takže Eva byla rozmrzelá i naštvaná jako málokdy. Trochu spokojenosti jí přinesla až Eliška a to hlavně na té druhé stopě od Laury. Zde bych asi měla zmínit zvláštní motivaci, kterou jsem Elišce dala. Než vyrazila na nášlap, ukázala jsem jí naši pamlskovou krabičku, ještě z půlky plnou pamlsků, které jsem dnes „upřela“ za nekvalitní práci Darovi. A jako to dělám s Darem, řekla jsem Elišce, že to bude pro šikovnou holku za stopu – a předala jsem krabičku Evě (Eva samozřejmě měla svoje odměny, ale tohle bylo zase něco jiného, proto to bylo pro Elišku obzvlášť lákavé). Eliška to pochopila báječně. Šla pěkně, jen s malým zaváháním na lomu, takže Evě zase aspoň trošku zvedla náladu. Ty pamlsky si opravdu zasloužila, holka šikovná…

Věřím, že dnes to byl prostě „špatný den“ a zase se práce na stopách výrazně zlepší. 13.dubna nás totiž čekají první zkoušky, na které jsme se přihlásily spolu s Evou. Dar se pokusí o FPr1, Arwen o FPr2 a Eliška si zopakuje již složenou FPr3 na vyšší body a tím i lepší známku.

Teď necháme zase psům pár dní od stop odpočinek a budeme doufat, že příští stopy budou už zase pěkné.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA