Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poslušnost - 22.3.2014

Na sobotní cvičák jsem se tentokrát vypravila o něco dříve a využila volného placu před výcvikem pro vyzkoušení „revírů“. Bylo nádherně, slunce začínalo lehce připalovat již před 9. hodinou, tak jsem chtěla vyzkoušet „revír“ ještě za pro Dara vcelku příjemné teploty. Dar se na cvičák těšil, po včerejší stopě byl dobře odpočatý i naladěný, tak jsem byla docela zvědavá, jak nám „revír“ půjde.

Dara jsem si odložila na „výchozím bodě“ na středové ose placu před 5. zástěnou, do 5. i 6. zástěny jsem položila (zatím nezbytné) pamlsky a pak Dara vyslala na 1. (resp. tu úvodní 5.) zástěnu. Dar vyběhl ihned a nečekaně rychle, k mé velké radosti doběhl přímo k zástěně, v ní se pochopitelně chviličku zdržel, než našel pamlsek … a tím moje radost skončila. Když se zase vynořil za zástěnou, neběžel ke mně, jak jsem ho volala, ale nejprve si očichal stojku zástěny, pak ji „označkoval“ a dokonce neopomněl si chlapácky párkrát zaškrábnout packami do trávy s gestem výsostně dominantního psa!! Mohla jsem na něj křičet, jak jsem chtěla, ale „jaksi neslyšel“ – měl přece na práci své důležité psí věci…! Pak (na můj už pořádně naštvaný několikátý povel „ke mně“) konečně poslechl, přicválal ke mně zpět a nechal se rovnou vyslat na další zástěnu. Možná běžel od té označené zástěny k té druhé tak rychle hlavně proto, aby ode mne nedostal „pořádný kartáč“ s vytaháním za „neslyšící“ ouška – jenže to mne v té chvíli nenapadlo. Naopak jsem byla potěšená jeho rychlostí i ochotou, s níž běžel rovnou k další zástěně, že jsem na jeho „darebnost“ zapomněla. Dar opět obešel zástěnu, našel si pamlsek a když se vynořil ze zástěny na druhé straně, koukl na mne a … s bohorovným klidem opět zástěnu počural! Pak jakoby nic přiběhl dle povelu ke mně. Opravdu jsem nevěděla, zda mu víc vynadat a nebo jej pochválit … udělal, co měl, ale přidal si tam jaksi i to, co sám chtěl, ale samozřejmě tam být nesmí. Tak jsem ho nakonec jen lehce zatahala za ucho s mírným vynadáním, že je „darebák“ pes … a Dar se tvářil, že přesně ví, co mu chci říci. Tvářil se provinile, ale očička mu zářila rošťárnou.

Následný výcvik poslušnosti jsme absolvovali velice pěkný. Opět se tu sešlo cvičit psů „jako psů“, sotva jsme se vešli na plac. Dara jsem vedla na vodítku jen úplně zpočátku, kamarádky už zjevně doháraly, tak se zklidnil, jen potřeboval ze začátku trošku vodítkem popohánět – jak se rychle oteplovalo, tak při chůzi měl tendenci se za mnou trošku opožďovat.  Všechny cviky, dnes i včetně přivolání a aportu, byly bezchybné, jediná chyba byla při pokusu o štěkání ve stoje, kdy Dar stále nechtěl rozumět tomu, že má přede mnou stát a přitom zaštěkat. To se podařilo až asi na 3. pokus. Ale nakonec jsme i to zvládli.

Vyzkoušeli jsme opět i překážky (šplh přes áčko jako vždy pěkný, bariéra tam také, ale zpět na oba pokusy s lehkým brnknutím zadními packami, když Dar skákal víceméně z místa) i aport přes překážky – tentokrát jsem volila jen nízkou skokovku i áčko (šlo o princip přinesení aportu se skočením překážky, nikoliv o její výšku).

Po skončení výcviku jsem Dara vzala ještě na malý zadní plac k překážkám pro záchranářský výcvik i agility. Slalom Darovi moc nešel (pořád koukal na dvojici hrajících si psů v ohradě placu a tak se na slalom vůbec nesoustředil), ale pak mi uchystal veliké a velmi příjemné překvapení. Co překvapení … skoro šok! Nejprve mi udělal radost ochotným a suverénním zdoláním houpačky, skoku do dálky i prkna na válcích a pak to přišlo: pobídla jsem Dara na velmi obávanou překážku, na níž se mi předtím vždy „sypal“ – nízkou kladinu, jejíž vodorovnou část tvoří žebřík. Dar vyběhl jako vždy na prkno, jen okamžik se zarazil, že místo prkna je žebřík, a v okamžiku, kdy jsem ho stačila vzít za obojek, abych mu pomohla a poskytla mu případně „záchranu“, již si „spočítal packy“ a úplně samozřejmě žebřík přešel…!!  Sotva jsem se vzpamatovala z překvapení, využila jsem Darovy nečekané odvahy a zkusila druhou nízkou lávku, tentokrát tvořenou dvěma přístupovými žebříky a vodorovným prknem. Dar snad na výstupním žebříku ani nezaváhal, naprosto jistě si opět „spočítal packy“ a vmžiku byl nahoře, přešel lávku a vstoupil na žebříček dolů. Jenže tam už mu to nevyšlo, zřejmě moc spěchal, a tak zadními propadl. Pomohla jsem mu na žebřík i pak dolů a raději jsem překážku hned zopakovala, aby se jí příště nebál. Dar šel znovu vcelku ochotně, nahoru opět bez problémů, ale jak se dostal na sestupový žebřík, tak přilehl na lávce a nechtěl dolů. Musela jsem ho chvilku přemlouvat, podržela jsem ho za obojek a druhou rukou mu podepřela tělo pod břichem, kdyby zase zadními ze žebříčku sklouzl, a tak Dar přeopatrně skládal tlapky na příčky a pomaličku lezl dolů. Opět mu propadla jedna zadní tlapka, ale podařilo se mi ho udržet, dokud si pro ni zase nenašel oporu na příčce. Z třetiny žebříku mi skočil dolů, šťastný, že to má za sebou, ale i tak jsem ho opravdu moc pochválila.

Na závěr cvičáku jsme si opět zopakovali revír, tentokrát s pomocníkem ve 2. zástěně.  Na první pokus jsem Dara vyslala na „celý“ revír zkoušky ZM (2 zástěny). Dar vyběhl dle pokynu k zástěně, hned a přímo, i když podstatně pomaleji, než ráno, obešel zástěnu, sebral si v ní pamlsek a … zase ji počural…! To už mi skoro tekly nervy! A pak mi ten vykutálený pacholek ukázal, jak dobře ví, co se od něj chce (a žel i co si může dovolit, aniž bych s tím mohla něco dělat). Na povel doběhl ke mně, pak přímou cestou k té druhé zástěně a nejprve jen „vystavil“ mého pomocníka. Rozštěkal se na něho až v okamžiku, kdy pán na něj začal dělat bojová gesta (pán úplně zapomněl, že má u sebe moji krabičku s pamlsky a může Dara rozštěkat na pamlsek či krabičku). Ale aspoň jsem viděla, že se Dar od něj nedal zastrašit – což mne ovšemže také potěšilo. Na druhý pokus, teď už jen na tuhle zástěnu, proběhlo vše jak v této fázi nácviku mělo – Dar při spatření „své“ krabičky v pánově ruce štěkal „jako najatý“.

Revír resp. průzkum terénu jako úvodní disciplína každé obrany se nám tedy znatelně lepší. Ale co budu dělat s tím Darovým „označováním zástěny“ … to zatím věru nevím. Možná by pomohl elektrický obojek, ale tak krátce před zkouškou se bojím s ním experimentovat. Asi budu muset doufat, že na zkoušce se bude Dar „chovat slušně“. A na osvědčeného „darebáka“ Mirka, který bude zkoušky figurovat, by měl v zástěně štěkat i bez pobídek. Doufám.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA