Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stopa 1.6.2014

V neděli (1.6.2014) nám na poslední chvíli odpadla přihlášená zkouška, tak jsem manžela ráno vytáhla z postele a zajeli jsme si na stopu do Nebovid. Kousek za obcí jsme již před pár týdny našli pod lesem na svahu louku, na níž jsem si říkala, že bychom tu stopu mohli zkusit. Zajeli jsme na lesní cestu a já šla obhlédnout terén. Stopu jsem sice původně chtěla dělat na oné louce ve vysoké trávě (nekosená tráva byla už opravdu vysoká, mně až do pasu), ale když jsme tak stáli u lesa, šla jsem se nejprve podívat na terén tam. V lese byla jen kousek dál po cestě na svahu mýtina s porostem vším možným, hlavně trsy vysoké trávy i nějaký ten plevel a zbytky větví, sem tam nějaký maličký smrček, tak jsem neodolala a stopu natáhla ze začátku ve vysokém lese, pak s přechodem přes lesní cestu právě na tu paseku. Žádné přesné lomy, ale stopu jsem dělala docela klikatě, obloučky kolem stromů, prostě tak, jak se chodí v lese. Dala jsem 4 předměty a po cestě „trousila drobečky“ (několik kousků sýra, Froliky jsem zapomněla doma), abych vůbec věděla, tedy aspoň zhruba, kudy jsem šla. Paseku jsem šla asi se dvěma výsmyčkami kousek od jejího začátku na vyježděných kolejích, po vyšplhání nahoru na svah a kousku stopy po vršku kopce zase dolů, kde jsem přelezla ležící kmen stromu a po pár krocích již závěrečný předmět. Byla to docela zajímavá trasa a pro Dara úplně nová zkušenost. Byla jsem opravdu zvědavá, zda najdeme aspoň 1 předmět...

Vracela jsem se právě k autu a slyšela manžela křičet na Dara, Dar mu utekl, a vzápětí vidím, že Dar letí po mé stopě už křížem z vysokého lesa k pasece. Tak jsem ho zavolala, Dar hned poslechl a přiběhl, ale kus stopy si předtím už asi proběhl. Počkala jsem pak s Darem u auta ještě asi pět minut a pak jsme šli stopu zkusit vypracovat (již asi 20 minut po nášlapu). Dar mne docela zlobil, k nášlapu čichl „jen aby se neřeklo“ a jen prvních pár metrů šel po stopě pěkně … a pak začal hledat kdo ví co. Připadalo mi, že našel moji starší stopu, kterou jsem tam zanechala předtím, když jsem dělala průzkum terénu (a se stopou se pak přiblížila příliš blízko), a chtěl jít po ní. Tak jsem Dara vrátila na nášlap a šli jsme znovu, ale teď jsem si ho pořádně hlídala. Předtím jsme špatně odbočili na takovém kritickém místě s poházenými větvemi, tam zřejmě při prvním pokusu Dar zvedl čumák a chvilku nečichal (proto se mi zatoulal bokem na jinou stopu), tentokrát ale jsem ho přiměla být poctivý a šli jsme dobře (našli jsme totiž na zemi kousek sýra). Přechod polní cesty na paseku byl velice pěkný a bez zaváhání, a po chvilce Dar už ve vysoké trávě mýtiny zalehl první předmět (filc). Žel pak ve vysoké trávě s bodláčím Dar přešel výsmyčku na druhou kolej a stopu jsme ztratili, tak jsem ho nechala hledat zpátky, kde ta přejitá odbočka vlastně byla. Nevím, jestli jsme ji našli přesně, ale pak jsme aspoň zhruba šli tudy, kde ta moje stopa byla, ovšem terén tam byl místy docela hrozný, tak si Dar ulehčoval cestu jitím vedle. Při tom jsme ale přešli 2. předmět (a nenašli ho pak ani dodatečným hledáním, což mne docela mrzelo). Nějak jsme se trefili i na ostrý lom na vršku kopce, kde byla hlavně zemina s jehličím a troškou trávy, a byla jsem docela (samozřejmě příjemně) překvapená, když Dar po chvilce zalehl 2.  (resp. 3.) předmět (tenká kůže).  Na paseku nám už pořádně pražilo slunce, Darovi visel jazyk a muselo mu být strašné horko (ostatně mně také), tak moji pochvalu Dar bral jako konec práce a místo stopy si začal větřit po srnkách. Dostal za to po šňupáku a chvilku z trucu nechtěl čichat vůbec, ale pak jsme se přece jen spolu domluvili a Dar zase dál poctivě hledal a sledoval stopu - ovšem musela jsem mu říkat div ne každý třetí krok: "stopa, hledej stopu", než se po pár metrech opět rozešel. Dobře našel i cestičku zpět z kopečka a šel po ní opravdu pěkně až k tomu ležícímu kmenu napříč stopy. Tam Dar nejprve odbočil podél kmene do směru dolů, kam předpokládal, že by asi měla stopa vést, ale když ani po dvou krocích stopu necítil, tak jsem mu pomohla otázkou, kde je stopa, která Darovi signalizuje, že hledá na špatný směr. Tak se vrátil zpátky k místu, kde jsem přelézala kmen, a tam mi udělal velkou radost, když ho napadlo zvednout čumák a kmen očichat. Zjistil, že jsou moje otisky i na kůře shora kmene, tak ho přeskočil a za kmenem neměl problém se napojit zpátky na stopu. Po pár krocích stopa končila závěrečným předmětem, který Dar zase označil. Už jsem jen chválila a odměňovala, dnes jsem vůbec neřešila, jestli je u toho rozvalený... Hlavně, že šel po stopě a předmět označil.
Jistě, stopa nebyla "nic moc" ... no, spíš byla dost hrozná, ale byla to „naučná“ stopa pro novou zkušenost, takže jsem byla i přesto docela spokojená. Dar se dnes učil pracovat "kombinovaným" způsobem - na listí lesa s nízkým nosem, na hustých trsech dlouhé trávy, bodláčí, svazcích plevele či větví s vyšším. A měl toho docela "plné tlapky", i když asi nejspíš kvůli horku.

Podobnou stopu s delšími časovými odstupy po nášlapu si určitě ještě aspoň párkrát zopakujeme, ale příštích pár stop Darovi udělám na příjemné trávě, i když nejspíš zase jen u nás na ulici…

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA