Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stopa a poslušnost - 19.4.2014

Před dnešním výcvikem poslušnosti na Rybníčku jsme s manželem a samozřejmě Darem zajeli ráno před Bosonohy na další ze stop. Tentokrát jsem pro Dara nachystala něco trošku speciálního. Stopu měl ne jako obvykle na louce u polní cesty, ale na druhé straně této cesty na řídkém osení a místo mne ji šlapal manžel.

Byl to dost těžký terén – jednak pro proměnlivé pole, kde mírně orosené osení střídaly dlouhé úseky mezi řádky jen na suché a trochu prašné hlíně, jednak pro kontaminaci značné části pole výfukovými plyny, což, jak se při práci na stopě později ukázalo, bylo pro Dara zřejmě největším problémem. Jak jsem věděla od Evy, která tu stopovala v týdnu, s tímto tak nepříjemným problémem se tu (poprvé) potýkala Eliška a reagovala na něj stejně, jako Dar, ale myslela jsem si, že to bylo hlavně v dolní části pole u výpadovky z Brna, které jsem se snažila se stopou vyhnout…

Tvar stopy jsem volila „běžný“– neuzavřený skoro obdélník, kde do 1. úseku bylo vložené malé „U“, do 3. zpětného úseku „Z“ z dvojice ostrých lomů. Stopa byla se 7 pravoúhlými lomy, dvěma ostrými a 4 předměty. Předměty byly v minulých dnech „odpachované“ a manžel je dostal až cca 40 minut před nášlapem. Posledním předmětem byla zcela netypicky kožená kapsa (cca 12x12cm), abych si ověřila, zda ji Dar bude za předmět považovat či ne (předměty velikosti náprsní tašky by měly být na zkoušce FH). Manžela jsem vybavila plastovými čtverečky na označení lomů s instrukcí, jak je položit, ale na pamlsky jsem jaksi zapomněla, takže celá stopa v délce cca 750 manželových kroků byla úplně bez nich.

Manžel stopu našlápl asi za 7 minut a já necelou čtvrthodinu poté, co došel, vyšperkovala Darovi stopu takovým drobným „špekem“ – přešla jsem totiž přes ni před koncem 1. dlouhého úseku a za počátkem 2. úseku. Dar tak bude muset řešit narušení páníčkovy stopy čerstvější stopou vlastního psovoda (paničky) …

stopa-19.4.2014.jpgDar se na stopu už hodně těšil – co jsme čekali, než stopa zavadne, už v autě netrpělivě pokňourával. Dočkal se půl hodiny po nášlapu.  Zapnula jsem ho na obvyklou čtyřmetrovou stopovačku a dovedla k nášlapu. Dar k němu nejprve jen tak ledabyle čichl, zřejmě si myslel, že jde o moji stopu, ale pak zpozorněl, čichl ještě jednou a pomalu vyšel po manželových otiscích. Místy byly dobře vidět, místy se ztrácely a tam jsem se musela plně spolehnout na Dara. Ušli jsme sotva třicet, čtyřicet kroků, když Dar najednou vybočil ze stopy a přešel asi o metr vedle na pruh čisté hlíny. Ostře jsem ho napomenula a Dar se trochu zmateně vrátil, ale i po malém kolečku, jak hledal znovu stopu, trval na původním směru. Podívala jsem se pořádně a uviděla manželovy šlápoty v hlíně – manžel zjevně ten metr uhnul, aby nešlapal v osení … takže Dar měl opět jednou pravdu. Dara jsem samozřejmě velmi pochválila, že jde výborně, ale viděla jsem na něm, že něco není v pořádku – šel hodně pomalu a vypadal nezvykle unavený. První lom na vložené „U“, které bylo jen 20 kroků do hloubky úvodního úseku, vypadal docela dobře, ale čtvereček jsem u něj nenašla. U ostatních lomů „U“ už ano, ale ty nebyly vypracovány zrovna nejpřesněji (aspoň mi to tak připadalo podle značek). Dar měl zjevně problém s kontaminací pole od cesty, s níž byl úvodní úsek souběžný. Ale první předmět, vložený na „U“, bezpečně zalehl (s rozvalením na bok). Byla jsem hodně zvědavá, jak si Dar poradí s mojí rušivou stopou. Kupodivu první křížení mojí stopy přes manželovu snad ani nezaregistroval. Následný hlavní lom mezi prvním a druhým úsekem jen o kousek dál trochu přešel a s napojením se na stopu 2. úseku měl drobné problémy (možná způsobené tím, že se tu hodně střídala porostlá místa se suchou holinou) a po nějakých 20 krocích najednou začal odbočovat stranou ze stopy – bylo to naprosto jasné – přišel na moji stopu a pustil se po ní. Moje ostré: „Ne! Kde máš stopu?!“ vůbec nechápal a když jsem ho stáhla i stopovačkou a vybídla ke sledování stopy znovu, opět se chtěl pustit po té mojí stopě. Musela jsem Dara vrátit až k sobě a ukázat mu na hlíně otisk manželovy boty. Čichl do šlápoty a došlo mu to … nechal moji stopu stopou a dál sledoval tu manželovu (za mé nadšené pochvaly). Druhý předmět opět našel a označil (s rozvalením) a úsek končící lom přešel snad o dva metry s čichnutím na zem, poté se trochu vrátil a našel si správné místo lomu a stopu  vedoucí z něj. Hledala jsem čtvereček a zjistila, že manžel značku sice hodil vedle lomu, jenže žel až poté, co se na lomu otočil, takže čtvereček byl na pokračování úseku, kterým jsme k lomu přicházeli, pro Dara jako z udělání také dobře viditelný a Dar tudíž došel až k němu, aby si ho ověřil (proto to velké přejití lomu). Následující úsek stopy byl velmi pěkný, Dar zrychlil a šel naprosto jistě, velmi hezky vypracoval i první ostrý lom (zase to byl snad nejlépe vypracovaný lom celé stopy), pak pomalejší šikmý úsek a následující lom s kolečkem a krátkým hledáním stopy včetně vrácení se ke mně (Dar si znovu přešel až ke špatně umístěnému čtverečku, díky čemuž lom ztratil) a pak zase dobrý úsek s označením 3. předmětu (stejně rozvaleně jako ty předchozí, ovšem na výzvu okamžité srovnání lehu). Poslední lom Dar znovu přešel až ke čtverečku (i tenhle byl umístěn na prodloužení úseku), ale docela rychlé najití lomu i stopy a nakonec zalehnutý poslední předmět. K mé radosti u kapsy Dar ani nejméně nezaváhal.

Stopu jsme pracovali bezmála dvacet minut, měla vážné chyby, ale Dara jsem přesto za práci pochválila a odměnila. Terén byl opravdu těžký, část Darových chyb způsobil manžel špatným umístěním označení lomů tak, že je Dar viděl (a šel kontrolovat), ale kromě Darovy snahy bylo potěšitelné zejména to, že Dar získal zase novou zkušenost ohledně křížení stopy. Je to velmi chytrý pes, tak nebude potřebovat mockrát tuto lekci zopakovat, aby věděl, že když pracuje nějakou stopu, tak musí jít po ní, byť by ji křížila čerstvější stopa … a ke všemu jeho paničky.

Sotva o půlhodinu později již jsme s manželem na cvičáku procvičovali s Darem „revír“. Mohli jsme jen na jednu zástěnu, na ploše cvičili obedience, ale nějak jsme si s tím poradili. Dar nejprve zástěnu s manželem oběhl, pak jsme udělali z manžela „darebáka“ a Dar ho opakovaně vyštěkal.

Na poslušnosti jsme cvičili jen čtyři, co půjdeme příští sobotu  na zkoušky dle NZŘ. Cvičili jsme podle zkoušky ZZO s přidáním prvku ZM. Dar byl poslušný, cvičil pěkně, jen s odesláním při „volno“ byl opět menší problém, tak jsme si raději tento cvik zopakovali – na podruhé to již bylo lepší. Skončili jsme poměrně brzy, tak jsem si s Darem nejprve udělala ještě pár cviků na vyšší zkoušky (štěkání, plížení u nohy, polohy na vzdálenost 15 kroků, aport přes překážky) a když skončili i ostatní, tak mi jeden z pánů pomohl s revírem a stoupl si s pamlskem do zástěny. Darovi se ale už očividně nechtělo, byl by si chtěl hrát a nebo čichat, tak k první zástěně doběhl tak všelijak, koukl se, zda tam je pamlsek (dala jsem ho tam), a když si ho sebral, vrátil se ke mně stejnou stranou, aniž by zástěnu oběhl. U druhé zástěny, když tam viděl onoho pána, se nejprve zarazil, ale pak párkrát štěkl (docela určitě na pamlsek v jeho ruce). Dara jsem aspoň za tu trochu snahy pochválila, ale chtěla jsem cvik udělat na závěr lépe, tak jsme si jej zopakovali. Což jsem zjevně už neměla dělat. Dar na podruhé doběhl (resp. pomalu doklusal) k první zástěně až na opakovaný povel, nakoukl do zástěny a pak z ní vyšel opět stejnou stranou, zvedl nohu a roh zástěny označkoval. Koukal při tom na mne naprosto triumfálně, aby mi ukázal, co si dnes o pokračování cvičení myslí! Určitě věděl, že za to dnes „včeličku“ prostě nedostane… pacholek mazaný!! Pak ovšem za mého naštvaného volání obešel zástěnu a doběhl k druhé zástěně s „darebákem“, kde si již bez nejmenšího váhání vyštěkal pamlsek… Už zase byl hotové „zlatíčko“.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA