Jdi na obsah Jdi na menu
 


Připravujeme se na poslední jarní zkoušky

17. 5. 2015

Již příští neděli (24.5.2015) nás čeká na Rybníčku předposlední zkouška letošního jara, jíž je pokus o vylepšení známky z již loni složené ZPS1. Jak ve středu, tak i v sobotu jsme si zajeli na „dopilování“ poslušnosti na Rybníček a pod vedením našich cvičitelek si prošli celou zkoušku – tedy její oddíl B - poslušnost. Jediné, co se nám nepodařilo vyzkoušet, byla střelba, s níž jsme měli před pár týdny jistý problém. Darovi se totiž nějak nelíbil specifický třaskavý zvuk místní pistole a po jeho zaslechnutí se hned zvedl z lehu a šel ke mně – usoudil totiž, že tak se tomu nepříjemnému zvuku může vyhnout. Doma jsme pak cvičili odložení za pochodu s prásknutím papírovými sáčky, které po pár pokusech začal Dar brát jako „nutné zlo“ a rány si nevšímal. Jenže na cvičáku může být při zkoušce zase všechno jinak a ztráta všech bodů za cvik velmi citelná…

Ve středu, byť jsme cvičili v podvečer, bylo nepříjemné dusno a Dar, byť před poslušností namočený v řece, byl po pár minutách na place docela utavený – překvapivě se to projevovalo nejen u pomalého přivolání a donesení aportu, ale i na překážce – Dar mi totiž při skoku zpět brnkal drápy o vršek bariéry, kterou jindy skáče naprosto bezproblémově a mnohdy i se slušnou rezervou, a docela těžce se hrabal i na vršek áčka – což ovšem mohlo mít příčinu i v příliš těžkém zadku psa (buchtičky se šlehačkou od mé mámy při každé návštěvě jsou jaksi vidět…). Tak jsem Dara moc nepřepínala a odcvičili jsme jen disciplíny zkoušky. Včera jsme dojeli na cvičák dříve a tak jsem využila manžela, aby mi pomohl s revírem. Vyzkoušeli jsme nápad s páníčkem v zástěně, který se postupně přesouval (aby ho Dar neviděl) do dalších zástěn. Docela to fungovalo – Dar, když jsem jej poslala na zástěnu, kde byl předtím manžel, k ní běžel velmi ochotně a pak, když zjistil, že zástěna je opět prázdná, uháněl do další, k níž jsem ho poslala. Trošku se nám nepodařil až poslední pokus, kdy při oběhu 4. zástěny Dar uviděl špatně schovaného manžela ve vedlejší, 6. zástěně a „vyignoroval“ se na 5. zástěnu – proč by k ní měl běžet, když má páníčka zase až v té poslední…? No, s těmi revíry to bude ještě asi docela fuška. Než začalo cvičení, Dar se mohl zase namočit v řece a pak si odpočinout ve stínu v odkládačce, nicméně horko bylo při jasné obloze takové, že Dar mínil končit po každém cviku. Raději jsem proto vynechala i bariéru (pro cvik jsem použila poloviční výšku překážky), překonání áčka bylo tentokrát již zase lepší a s kladinou jsem mohla být velmi spokojená. Tak mohu jen doufat, že na zkoušku budeme mít opět aspoň trochu štěstí a bude přijatelně.

Dnes jsme se domluvili ještě na obrany do Líšně, kde se pokusíme o poslední z jarních zkoušek – ZPU1. Samozřejmě – kromě obran a vyzkoušení pár cviků na tamním cvičáku jsem chtěla využít terén pro aspoň jednu slušnou stopu. Říkala jsem si, že to podmítnuté pole z velikonoc snad ještě nestačilo přerůst, tak si stopu uděláme tam. Nemýlila jsem se – osení bylo velmi přijatelné výšky (cca 20cm), ne příliš husté, tak manžel našlápl Darovi přípravnou stopu na ZPS1. Trošku delší i náročnější, než bude na zkoušce, ale po současném výpadku terénů u nás to bylo potřeba. Stopa byla v délce asi 650 kroků se 2 ostrými lomy (na „M“), čtyřmi pravoúhlými a 4 předměty. Než nám stopa vychladne, zajeli jsme si na cvičák na obrany. Než začaly, prošla jsem si s Darem nepříjemný materiál (jako vždy zcela bez problémů) a místní překážky. Na obrany pak šel manžel s námi, aby natočil záznam z 1. kola, ale hlavně díky tomu bylo to 1. kolo úplně rozhozené. Dar totiž stále koukal po páníčkovi a jeho výkon byl spíš na zlost. Na 2. kolo, v němž jsem zase po čase zkusila hlídání předmětu pro zkoušku, zůstal manžel raději zase v autě… a Dar, jen si ověřil, že páníček mezi diváky není, začal konečně zase pracovat. Hlídaným předmětem byl můj osvědčený starý mobil, pro jistotu jsem zůstala stát Darovi blíž, než budu na zkouškách, ale nebylo to potřeba. Dar si ihned vzpomněl, co se po něm žádá a jak to má provést a předvedl krásné hlídání. Velice jsme mu ho ztížili počtem osob, které kolem něj přecházely z různých stran, jedna z nich dokonce šla Darovi těsně před čumákem, ale Dar na ni nijak nereagoval. Zato když se na něj někdo při přiblížení se podíval s pohledem na mobil před Darem, varovně zavrčel, a teprve při skutečném pokusu o „ukradení“ hlídané věci na zloděje vystartoval, aby se opakovaně k mobilu vracel. Naposledy ale Dar předvedl parádní kulišárnu: lehl si po návratu k mobilu tak, že si ho nechal skoro dva metry od sebe, a lehl zády k němu, takže to vypadalo, že věc nehlídá. Jen vypadalo. Moc dobře věděl, co dělá – vyprovokoval tím „zloděje“ k troufalejšímu pokusu o krádež a při následném zásahu byl Dar pořádně razantní…  Pár zákusů na rukáv na závěr už bylo zase pěkných jako v předchozí týdny.

Stopu jsme pracovali na zpáteční cestě ze cvičáku. Bylo hodinu po poledni, stopa 3 a půl hodiny po nášlapu, foukalo, pole suché a začínalo být trochu teplo. První část stopy vypracoval Dar vcelku solidně, první předmět ale zasedl a byl stále viditelněji unavený. Poslední čtvrtinu stopy už únavou „nedával“, ztratili jsme 1 předmět (3. v pořadí na předposledním úseku) a totálně přešli poslední lom… Předměty, které Dar označil, byly pokaždé označeny jinak - 1. sednutím, 2. ve stoje a poslední lehnutím (resp. žuchnutím) vedle předmětu ... Dar byl skutečně unavený. Ale důležité bylo, že si Dar mohl před zkouškou příští neděli udělat aspoň tuhle jednu náročnější stopu. Pokud nebude na zkoušce v podstatě neregulérní terén, měla by pro něj být zkoušková stopa podstatně jednodušší a Dar si ji, jak ho znám, bude moci užít.

Příští středu si zajedeme ještě na poslední poslušnost na cvičák a pak už prosím jen držte palce. Snad se nám zkouška povede alespoň na standardní výkon

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA