Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stopa a obrana na Kývalce 22.3.2015

23. 3. 2015

Včerejší nedělní odpoledne jsme si s Darem opět zajeli na Kývalku a po takřka čtvrt roce si konečně aspoň trošku víc pocvičili. „Nadopovaná“ analgetiky, bez nichž by to u mne zatím vůbec nešlo, jsem s Darem zvládla obě kola obran a mezi nimi i kousek stopy, kterou Darovi našlápl přímo v areálu cvičáku páníček.

Bylo krásné, slunné, ale nijak zvlášť teplé odpoledne, vál vítr, občas ze slabého zesílící v nárazech na docela slušný fičák, tak Darovi nebylo přes svítící slunce horko a obrany i stopu si užíval. Potkali jsme se tu i s Alfrédem a jeho páníčkem, tak jsme měli příležitost se podívat, jak nadšeně dokáže „kousat“ i hovík (však také Ivan Alfréda uznale chválil). Ovšem ani Dar se nedal zahanbit a Ivan konstatoval, že to Dara včera opravdu bavilo. Vyštěkání u zástěny bylo sice takové trošku všelijaké (Dar až moc chtěl ty odměnové pamlsky za štěkání), ale boj o rukáv a zadržení bylo energické a s bojovným vrčením a Dar rukáv nepustil, ani když ho Ivan nechal krátce na rukávu proletět vzduchem. A rukáv mi Dar donášel s doslova ukázkovým předsednutím. Ivana překvapilo, že mi ho Dar neplive pod nohy (aby už dostal za jeho donesení ten pamlsek), ale čeká, až si rukáv odeberu, tak mi to nedalo, abych jednou nepředvedla (k pobavení ostatních) opravdu ukázkový aport rukávu se vším všudy včetně zařazení se k noze…

Po nějaké čtvrt hodině odpočinku jsme si šli vypracovat s Darem stopu, kterou manžel našlápl hned po našem příjezdu na cvičák. Asi 650 kroků (jeho delších), 7 pravoúhlých lomů, 5 předmětů, na nášlapu dvě půlky Froliku a prošlápnuté lomy. Dara jsem, jako vždy, nemusela ke stopě nijak pobízet, pročichal si nášlap, sebral jednu půlku Froliku a pak již soustředěně pracoval. Tvar byl přizpůsoben zkoušce FH1 jen s přidaným jedním úsekem a jedním předmětem, první úsek dlouhý a první předmět až skoro ve třetině 2. úseku. Dar byl velmi poctivý, i když byla stopa čerstvá (asi jen půl hodiny stará), terén nebyl zase tak úplně jednoduchý – vyschlý trávník s trsy vzájemně oddělenými holinou hlíny a za proměnlivého větru. Dar, zdálo se mi, šel maličko pomaleji, ale lomy byly velmi přesné, ovšem zřejmě díky větru (chvilkový silný protivítr) po dvou z nich se dva až tři metry vracel zpět k lomu, aby si ověřil, že jde skutečně správně. A předměty byly sice označené všechny, ale pouze úplně první (na úseku po větru) byl označen správně jen s navalením na stehno, další dva s bočním větrem označil Dar zalehnutím (doslova žuchnutím) vedle předmětu a poslední dvojici zešikma – takže s výjimkou toho prvního jsem jej nechala všechny ostatní předměty opravovat. Oprava již byla naprosto dokonale. Ke konci stopy, na posledním krátkém úseku, již začínala být na Darovi znát trochu únava, ale po napomenutí k poctivé práci přece stopu došel s přesnou prací a nízkým nosem.  Po těch 2 a půl měsících, co jsme „nečichali“, jsem byla i přes ty chyby s Darem spokojená. Krátký oddech a pak sotva po více, než 5 minutách, protože byl plac po posledním psu volný, jsme šli ještě na zkrácené 2. kolo obran. Zkusili jsme si IPO-V, obohacené o revír ze zkoušky ZM. Dar byl už docela unavený, revír byl … no … doslova všelijaký, ale rukáv Dara stále zajímal a na závěr docela pěkně zvládl již i boční doprovod. Samozřejmě jsem z něj měla velkou radost a hodně chválila i odměnila zbytky pamlsků z krabičky.

Na Kývalce to byly teď naše poslední obrany – příští neděli jedeme již dopoledne do Staré Líšně, kde jsme nahlášení na velikonoční sobotu na naši letošní první zkoušku. Ale určitě se na Kývalku zase vrátíme po dubnových zkouškách.