Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stopa a obrana ve Staré Líšni 29.3.2015

V neděli dopoledne jsme s Darem navštívili cvičák ve Staré Líšni, kde jsme loni na podzim skládali zkoušku FPr3. V noci byl posun času (letní čas), který ale žel mnozí zde cvičící nezaregistrovali, tak se ranní poslušnost nezvykle protáhla a s obranami se začalo až v pokročilém dopoledni.

Napsali jsme se do pořadí a pak jsme již s manželem zajeli asi kilometr zpět k Brnu, kde jsme hned vedle silnice viděli krásný terén na stopu pro FH1 – nízkou trávu tu střídalo zorané a srovnané pole. Manžel mi našlápl podobnou stopu jako před týdnem na Kývalce, jen zrcadlově a s mnohem delšími úseky, mohla být v délce kolem tři čtvrtě kilometru. První dlouhý úsek byl položen na trávníku, končil asi 30m v zoraném poli, kde byl na 2. úseku (polem) položen 1. předmět, pak se 3. úsek otáčel zpět a opět po asi 30m stopa přecházela znovu na trávník, kde byla i zakončena. Opět 8 úseků, 7 pravoúhlých lomů a 5 předmětů.

Poté jsme se vrátili na cvičák na obrany a na 1. kolo si zkusili se ZM revírem obranu zkoušky IPO-V. Dar byl na cvičák natěšený a dost rozjívený, cvičák je malý a nejen v odkládačkách hned u placu, ale i kolem něj byli u blízkého plotu uvázáni psi, kteří Dara docela rozptylovali (zvlášť pokud začali štěkat). Obrany jsme tentokrát poprvé začali bez rozkousání přímo zástěnou. Dar už sice jednu obranu loni na tomhle cvičáku na Ivana dělal, ale tehdy bez revíru, zástěny neměl „načtené“, tak mu chvilku trvalo, než pochopil, že po něm chci zástěnu oběhnout – ale když to udělal, už byl „doma“ a druhou zástěnu s Ivanem běžel zcela v pořádku. Vyštěkání … no žádná sláva, ale zbytek prvků zkoušky už pěkný, rychlé vybíhání, pevné a jisté zákusy a krásné „pouštěčky“ (ty se moc líbily hlavně přihlížejícím majitelům některých ovčáků). Ovšem hlídání Ivana, když jsem na poprvé dlouho váhala s příchodem, bylo Darovi po chvíli přece jen moc dlouhé a netrpělivě na něj poštěkával i s následným obejitím (Dar prostě zkoušel, čím si tu odměnu za práci rychle zaslouží).  Ale stejně jsem raději potvrdila na příští sobotu zkoušku FH1.

Na druhé kolo už byl Dar po dlouhém čekání v autě, i když zpestřeném vyvenčením v přilehlém lese, už docela nesoustředěný. Udělali jsme si teď obranu pro ZM. Ta první zástěna byla pěkná, ovšem pak chtěl Dar místo na 2. zástěnu s Ivanem a rozhodčím (požádala jsem jednoho z přítomných pánů o tu laskavost) běžet se seznámit s NO u tribuny jen pár metrů od zástěny – musela jsem na Dara pořádně křiknout „revír“ a znovu ukázat, než běžel k Ivanovi. Doběhl k zástěně, najednou zjistil, že u ní právě z jeho strany stojí rozhodčí, tak si zástěnu oběhl a posadil se z druhé strany, aby měl jak Ivana, tak rozhodčího pod dohledem … no jo, to je prostě hovík s hlavním zaměstnáním hlídače. Práce na rukávu opět moc pěkná, ale s hlídáním figuranta a doprovodem to bylo docela „tragické“, tak jsme se s Ivanem shodli, že doprovod musíme dělat příště na pamlsek…  Dar dostal napít, pak už skok do auta a jelo se na stopu. Kvůli pokročilému času jsem začala stopu pracovat s Darem hned, snad ani ne 10 minut po skončení obran. Bylo to jistě ode mne tvrdé a pro Dara hodně náročné, ale když jsme byli skoro celou zimu v podstatě bez tréninku, musela jsem mu dát i takovouhle zatěžkávací zkoušku, abych věděla, zda zkouškovou stopu příští týden je schopen se ctí zvládnout… A konečně – zda já také.

Dar ke stopě hodně táhl, ale jak jsem ho posadila kousek před trasírkou na připnutí stopovačky, zklidnil se a k nášlapu už šel naprosto soustředěný a ve stopovacím tempu. Sebral opět jen jednu půlku Froliku (dva kousky dáváme pouze na nášlap, aby si ho měl důvod pročichat, jinak je teď stopa už zcela bez pamlsků s jedinou výjimkou odměny z krabičky na předmětu) a první metr stopy ještě intenzivně pročichával, jakoby měl s tou asi 2 a čtvrt hodiny starou stopou přece jen trošku potíže. Teprve teď jsem viděla, že terén je ve skutečnosti mnohem těžší, než vypadal ze silnice a z auta – louka byla sice s nízkou zelenou trávou, bez vlhkosti, ale většinu trávníku tvořila stará suchá stébla, df. seno. Ale Dar se s tím brzy srovnal, tak jsem ho musela na tomhle 1. úseku napomenout jen jednou – když si vyšlápl dva metry od stopy prověřit si koňskou hromádku. Ovšem když tohle udělá v tréninku, je to jistě lepší, než pak nečekaně na zkoušce… Přešli jsme na zorané pole, Dar měl na jeho prvním metru problémy až nečekaně velké a bylo vidět, jak při šnečím postupu pozorně nasává pach a srovnává se se změněnými podmínkami. Ale hlínu jsme pracovali naposledy skoro před půl rokem, tak si tenhle terén musel zase „načíst“. Pak ale se zase rozešel, jak jsem viděla, přesně po manželových stopách, které byly trošku vidět (šla jsem jen na 4m dlouhé stopovače), takže to vypadalo zase dobře. Ale pořádně ve mně zatrnulo, když jsem i já došla na oraninu a uviděla jak hlínu, docela hustě posetou kousky slámy, tak i namořené osivo, hustě pohozené hlavně na přechodu z louky na pole. Už jsem se Darovým potížím nedivila. Dar nakonec tu hlínu zvládl celkem slušně, ale oba jsme přešli 1. předmět (manžel ho pak musel jít dohledat), i když na jednom místě se Dar chvíli s hledáním motal a předmět tam mohl být trochu pod slámou. Druhý přechod zpět do louky byl pěkný a bez zaváhání, Dar šel jistě, lomy s minimálním přejitím, ale 2. položený předmět našel skoro metr od stopy (tedy aspoň tak, jak ji pracoval) a zalehl jej skoro kolmo. Předposlední lom přišla najednou nečekaná chyba – Dar ho vypracoval, ale po 2 metrech se najednou vrátil a šel úplně jinam. Co hůř – odmítal se vrátit na lom a když jsem ho přiměla, nechtěl chvíli manželovu stopu hledat, jen stál u lomu a koukal na mne. Musela jsem na něj pořádně houknout, aby začal zase pracovat (za což jsem ho ovšemže pochválila a povzbudila). Další předmět mi opět přešel (metr od něj), čtvrtý zase šikmo a opravovali jsme. Manžel přitom říkal, že kladl předměty pod nohy, takže by metr od stopy určitě neměly být … pokud je ovšem něco mezitím nepopotáhlo. Po pěkně vypracovaném posledním lomu vypadal i ten závěrečný úsek dobře, byť na Darovi už byla vidět únava, jen v půlce úseku se Dar nějak zamotal, na chvilku ztratil stopu (myslím si předtím zvedl čumák a při tom od stopy trochu popošel), ale když zase stopu našel, dopracoval se poctivě až na konec a ten závěrečný předmět byl i s předpisovým označením. Takže pochvala, odměna a „volno“, které Dar využil na rozběhnutí se k páníčkovi. Stopy měl tak akorát, dál se mu už čichat nechtělo, zato se s rozkoší vyválel v trávě a závěr tréninku si užil.

 

Příští velikonoční sobotu nás čeká opakování zkoušky FH1, snad se podaří i s opravou té neuspokojivé známky. Na cvičáku mi pánové, kteří budou šlapat stopu a dělat její přešlap říkali, že se na naši stopu těší, že si pamatují, jak pěkně šel Dar tu FPr3 … tak budeme potřebovat hodně držet palce, ať nezklameme…

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA