Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak konečně zase stopujeme

22. 4. 2015

 

Stopa 21.4.2015

Po dlouhých více, než 3 měsících, jsem se včera dostala na pole ke společné stopě s Evou a jejími holkami. Eva se vrátila ze stopařského semináře s novými poznatky, o které se ochotně podělila. Dar byl velice natěšený, že Evu vidí, poprvé se s ní vítal a nechal se od ní hladit, nakukoval do auta po kamarádkách, ale nekompromisní Eliška ho hnala ven, tak vzal zavděk Eviným pohlazením. Ovšem Evu pak kňouráním a skákáním jí na ramena přemlouval, aby mu kamarádku (jistě toužil po Arwen) dovedla ven, aby se mohli pozdravit a trošku si pohrát. Ale nejprve nás čekala práce.

S mým chozením to stále ještě není nic moc, ale „kousla jsem se“ a našlápla Darovi středně dlouhou stopu k 900 krokům. S výhledem na možné zkoušky opět v tvaru IPO-FH, ale s 10 předměty. Počkala jsem, až došlape i Eva druhou stopu a pak, asi 40 minut po nášlapu, jsme se vydali s Darem pracovat. Dar se sice prvně rozběhl k bližší Evině trasírce (zjevně si pamatoval, že poslední dvě stopy s Evou mu stopu šlapala Eva a právě v místě blíže k nám – však také, co čekal odložený, sledoval při kladečské práci hlavně Evu), pak se díval k Evině autu, odkud právě vycházela Eva pracovat s Eliškou, ale jen jsem si ho připravila pár kroků před trasírkou nášlapu na práci, hned na Elišku zapomněl. Když jsem kladla stopu, hodně silně foukalo, ale jak došlo k vlastní práci, tak vítr naštěstí skoro ulehl. Osení je již poměrně vysoké, kolem 25cm, prakticky „na hraně“ pro kvalitní stopování, a v 9.15 hod, když jsme (po 40 minutách) pracovali nášlap, už bylo takřka suché, bez ranní rosy.  Dar tentokrát věnoval nášlapu a hlavně vysbírání dvou půlek Froliku nebývalou pozornost a pak pěkně vyšel, s nosem těsně nad zemí.

Lomy jsem Darovi umístila zase dost „zlomyslně“ – první lom, ostrý, těsně před kolej traktoru s tyčkou pro označení lomu zase až v osení za kolejí, dva pravoúhlé lomy přímo do další koleje o kus výš na poli, část stopy holou kolejí a v koleji i dva z předmětů. Právě ten 1. lom byl s nejvíce ověřováním, až jsem si říkala, co zase ten pes dělá, když na 4. pokus (po pár vteřinách) Dar našel odchozí úsek … a já si teprve v tu chvíli vzpomněla, že hned tenhle 1. lom jsem dala ostrý. Takže to jeho vypracování až taková „hrůza“ nebyla.

Celá stopa dopadla nakonec vcelku dobře: rovné úseky byly s minimálními odchylkami, z 10 předmětů Dar přešel sice hned 3, ale prvním byla hadice „utopená“ v kraji koleje, prakticky schovaná pod listy osení dobře o 10cm níž oproti ostatnímu poli, a druhé dva, oba na posledním úseku, přešel Dar díky tomu, že koukal, jak právě Eva vede na stopu Arwen… Samozřejmě – vracela jsem Dara zpět a nechala jej označit předměty dodatečně. Označení těch 7 nalezených předmětů bylo docela zajímavé – 1x vestoje, 1x vsedě, ostatní vleže, většinou celkem slušně jen s navalením na kyčel. Lomy s menším ověřováním, jeden i s otočkou, poslední krásný, Oblouk, což mne překvapilo nejvíc, naprosto přesný. A po většinu stopy ukázkový nízký nos, strčený hluboko do osení. Tak jsem byla s Darem spokojená a pochválila jej i odměnila.

Eva byla spokojená tak napůl – její holky šly celkem pěkně a přesně, ale s vyšším nosem – v podstatě se přizpůsobovaly koncům osení. Tahle výška osení již pro ně žel není na trénink kvalitních stop vhodná.

Pro Dara snad neodroste osení příliš rychle a aspoň ještě několik stop si na něm stačíme udělat.

 

Stopa 23.4.2015

Na další stopu na stejném poli jsem se vydala již o dva dny později. Stopu jsem dala na tu část pole, kde měla v úterý stopy Eva s holkami. Nevím, zda je možné, že by je Dar ještě dnes ráno cítil (zřejmě) Elišku... ale nejprve sezobl nějaký zapomenutý pamlsek a pak (což mi nikdy na stopě neudělal!!) počural trs osení..

Tahle část pole byla oproti té u silnice, kde jsme stopovali předevčírem, o poznání vyšší - netuším, zda osení mohlo tak narůst jen za 2 dny, a místy bylo i hustší, ale už jsem se vůbec nedivila, že Eviny holky chodily s vysokým nosem. Já se totiž s Darem trochu zlobila už od nášlapu (vracela jsem ho na něj hned 2x!!), měla jsem totiž nášlap kolmo k příchodu (což se ovšem běžně nedělá) a mezi kolejemi a Dar mi nejprve chtěl jít v té stopě bližší kolejí. Stopu jsem měla v délce asi 600 kroků. Po úvodním úseku se 2 předměty nejprve 2 pravoúhlé lomy, pak 1 lom ostrý, opět 1 pravoúhlý, zase ostrý, který byl přímo na úzkém holém pásu (možná nad kabely?) směrem zpátky, a pak ještě další "U" stopy se 3 pravoúhlými lomy. Na stopu jsem položila 10 předmětů a navíc kousek papírového kapesníčku (velikostí asi třetinu běžného předmětu s tloušťkou jen něco přes 1mm). Dnes jsme šli bez stopovačky jen na volno.

Se stopou – resp. s Darovým vypracováním jsem byla v celku spokojená. Šli jsme pracovat ještě v rose již po 20 minutách, a jediné, s čím jsem se musela hodně zlobit, byl Darův občasný vyšší nos - hlavně v první části stopy na úvodních 2 úsecích. Náš speciální povel: "čumák dolu!!" jsem musela použít snad 20x, "kde máš stopu?" asi 3x či 4x... Dar šel v plochách s vysokým a hustým osením tak, že vždycky zanořil čumák k šlápotě, pak hlavu nahoru, znovu k šlápotě a po asi 4 až 5 takových "zanořeních" pokračoval kousek se zvednutou hlavou nad osení - než jsem ho zase přiměla čichat pořádně tím svým krajně nestandardním povelem "čumák dolu". Raději jsem mu to říkala i pro další práci po předmětu, kde měl Dar také tendenci první dva tři kroky lajdat. Pravoúhlé lomy byly vcelku pěkné, ty poslední 3 dokonce i přesné (!), předměty přejité 2 (filc, utopený v koleji, a pak dokonce opakovaně ta hadice - tu dnes prostě označit nechtěl), ale kupodivu označil (vestoje) i ten kousek kapesníčku. Většina označení byla v leže s převalením na kýtu, jen 1x „slušné“ rozvalení + 1x předmět schovaný pod hrudí, a aby to nebylo stále stejné, tak ještě i 1x zasednutí. Než jsme končili, už zase začínalo slunce trochu připalovat (končili jsme chvíli před 9.45), tak po posledním lomu to Dar hnal, ke všemu s vysokým nosem, že jsem ho musela vrátit hezkých pár metrů až skoro k lomu a při opakování úseku ho napomenout jak k pomalé, tak k poctivé práci, aby mi ty 2 poslední předměty, položené na závěrečném úseku, nakonec nepřeběhl... Ale musím Dara i pochválit - práce v nižším a řidším porostu a na tom holém pruhu pole byla krásná a poctivá, 2. ostrý lom z traversu osením na holý pruh byl vypracován bez zaváhání jako vystřižený  Sotva dostal pochvalu po označení posledního předmětu a vychutnal si odměnu, vybral si i „bonus“ - hned po stopě odběhl na část pole k silnici a s chutí si tam chvíli šmejdil.

Odpoledne jsme se podívali po 4 měsících zase za Mirkem na Rybníček a Dar si tam docela užil i obrany.

 

Stopa a poslušnost na Rybníčku  25.4.2015

V sobotu jsme se konečně dostali i na výcvik poslušnosti na Rybníčku. Samozřejmě jsem to využila zároveň i k další stopě na poli hned vedle cvičáku. Dojeli jsme dříve, já našlápla stopu (asi 500 kroků, 5 pravoúhlých lomů, dva ostré, oblouk, 10 předmětů) a zatímco chladla,  šli jsme s Darem cvičit.

Dar byl asi do půlky poslušnosti skutečně výborný, bez vodítka chodil „jako hodinky“ (ale měl raději opět el. obojek a já mu ukázala ovladač s důrazným varováním před „včeličkou“ pro fuj psa). Svítilo slunce, tak jsem Darovi pomáhala během poslušnosti tím, že jsem ho odkládala při čekání do stínu zástěny.  Ale jak začínalo slunce připalovat, bylo to poznat i na Darově výkonu - aport byl odfláknutý, hodně pomalý, než vůbec Dar vyběhl, musela jsem do něj drbnout, při odeslání ode mne pro přivolání vyběhl až na potřetí a ... nakonec nečekaný problém při kontrolní střelbě – zkoušeli jsme opět poslušnost dle ZVV1 a Dar mi zareagoval při střelbě naprosto stejně, jako při zkoušce ZPS1 na podzim na VFU.  Zatímco při chůzi nebo odložení kus dál na place mu střelba vůbec nevadí, při odložení pár metrů ode mne, jako by nevěděl, co má dělat  … a tak jde „pro jistotu“ za mnou. No, čeká mne práce a vysvětlení, co po Darovi chci – již za necelý měsíc máme nahlášenou opakovanou zkoušku ZPS1 právě na Rybníčku, kde bych chtěla zlepšit oproti loňské zkoušce tu (pro mne) málo uspokojivou poslušnost. 

Stopa po skončení cvičení poslušnosti byla s dvouhodinovým zavadnutím a po pravdě nestála za nic (nebo aspoň skoro za nic), přestože jsem před ní nechala Dara po libosti namočit v řece a trochu si odpočinout. Osení bylo ještě pro stopu velice přijatelné, řekla bych, že jako u nás na poli v lednu, když jsme tam stopovali (i s Evou a jejími holkami) naposledy. Bylo už docela dusno, Dar byl hodně unavený hlavně z horka, několikrát mi sešel ze stopy (prostě si z ní odkráčel s vysokým nosem) a já mu dokonce musela stopu asi 2x ukázat, aby pokračoval a nepřišli jsme o položené předměty. Dar přešel hned čtyři (tři jsme dohledali po vrácení se, ale jeden - hadici jsme ztratili), označené předměty (šest) výhradně avizoval sednutím. Vypracoval jediný pěkný lom - shodou okolností 2. ostrý, a slušnou práci odvedl až ke konci stopy na posledních 2 úsecích, kdy jsem Dara už opravdu tvrdě zpražila za lajdáctví. Pak to najednou šlo - s nízkým nosem a přesně. No, asi dareba věděl, že bude brzy konec, tak se nějak přemohl… Bylo to hodně tvrdé, ale jsem ráda, že vím, že když se Dar opravdu „kousne“, tak dokáže aspoň chvíli pracovat i v tak těžkých podmínkách. Takže jsem ho aspoň za ten konec stopy mohla pochválit a skončit tak pozitivně.

 

Stopa 27.4.2015

Za poledne se mi podařilo vyšetřit chvíli času a tak jsme šli s Darem na možná poslední stopu na našem bližším poli. Opět na té části u silnice jako při stopě s Evou. Ovšem od toho úterý osení hrozivě vyrostlo, s nášlapem jsem musela dobře o 15m dál než obvykle, ale i tak byla trasírka vidět až z 10m - a jen tak-tak... V kraji pole to osení je mně již skoro po kolena a dost husté, dál k silnici je přece jen malinko nižší a řidší (odhadem 25 až 30cm). Našlápla jsem stopu kolem 600 kroků, 7 pravoúhlých lomů, 2 ostré (na "Z"), oblouk, 9 předmětů, 2 úseky holými kolejemi, 3 předměty byly položeny v koleji, z toho 2 po křížení koleje z osení - takže Dar to měl skutečně těžké. Šli jsme pracovat již asi po čtvrt hodině, na obvyklé „pracovní“ čtyřmetrové stopovačce. Aby to nebylo tak jednoduché, občas se přidal i pořádný poryv větru.
Po sobotní stopě jsem nic moc nečekala, ale Dar opravdu umí překvapit… Až na 1. úsek, kdy mi Dar šel ve vysokém a hustém osení se zvednutým nosem, to myslím byla na dnešní podmínky docela kvalitní stopa. Pracovaná v podstatě přesně, dokonce bylo přesných i několik lomů, většinou Dar pracoval s nízkým nosem, takže jedinou "vadou na kráse" byly asi 4 "tanečky" – otočky na lomech buď při poryvu větru na lomu a nebo když byl lom položen na přechodu z osení do koleje či naopak. Vždycky jsem pak Dara musela zastavit a rozmotat ho ze šňůry - to vysoké osení nedovolilo, aby si šňůru jako jindy překročil (na nejtěžším lomu se Dar otočil dokola dokonce 2x, než našel stopu v holé koleji). Opět vypracoval krásný oblouk a (to jsem se nestačila divit) označené všechny  předměty!! Ovšem - 2x lehnutím (na závěrečném předmětu s „ukázkovým“ rozvalením, které jsem opravovala jako jediné), 2x vestoje a zbytek vsedě. Myslím, že si Dar ze zkušenosti z posledních stop odvodil, že sednutí ho stojí nejméně energie a je za ně jen chválen (a odměňován) bez oprav - takže teď u nalezeného předmětu hlavně sedá... Ale nebyl by to Dar, kdyby mne nepozlobil na posledním úseku těsně před koncem - ten rošťák si čichl k jakémusi trsu a vzápětí ho počural! A moc dobře věděl, že se to nesmí! Ale i tak jsem dnes byla se stopou opravdu moc spokojená. Dar totiž vypadal celou stopu docela unavený (slunce svítilo i přes mraky, stopu jsme pracovali mezi 12.40 a 13. hod, na teploměru doma na zahradě bylo 28°C), ale snažil se. Je prostě moje „darebné černé zlatíčko“....

Škoda, se stopami na tomhle poli teď opravdu končíme. Snad se podaří aspoň nějaká stopa na druhém poli, které bylo oseté později. Moc nerada bych šla na opakovanou ZPS1 bez řádného stopařského tréninku.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA