Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stopa - 29.11.2013

Na tu další plánovanou společnou stopu jsme se s Evou sešly v pátek po ránu. Eva vzala s sebou tentokrát kromě Arwen i Elišku, aby se Eliška po čtyřech týdnech klidu s bolavou tlapkou také trochu protáhla a „začichala si“.

Den předtím jsem byla s Darem jen před domem na trávnatém pruhu na ulici a stopa byla doslova hrozná ... tedy ještě spíš se o stopě ani nedalo mluvit. Stopu jsem brala jako „odměnovou“, hodně ji pamlskovala a šla na ni už po čtvrt hodině, ale Dar, byť vypadal natěšeně, musel asi hned na začátku chytit něco zajímavého (asi nějaká kamarádka) - prostě mi chodil úplně jinam, první předmět jsem neviděla ani já, druhý přešel, přestože šel přímo nad ním, přecházel i pamlsky(!!) a čichal tak evidentně něco jiného s revírováním po trávníku, že jsem ho pořádně naštvaná ze stopy stáhla, nechala ho odloženého na trávníku a dohledala si všechny předměty sama. Když jsem "stopovala", Dar si klidně hověl na trávníku, koukal na všechny strany, jen si občas zkontroloval, jestli ještě hledám a nebo už se má zvednout a jít... Však jsem si ho pořádně podala, když jsem mu ukazovala nalezené předměty (našla jsem všechny a nemusela u toho ani revírovat) a také pamlsky, které tím pádem nedostal. Jak se říká, "dala jsem mu to pořádně sežrat". Byl zkrátka "darebák" a "fujpes". Po vynadání jsem s ním nemluvila, dovedla ho hned domů, tak rovnou cestou zalezl do své boudy a tvářil se jako že chápe, že se zlobím, jenže když si nemohl pomoci... Nechala jsem ho pak zbytek dne odpočívat a trochu vyhládnout Však také chodil přemlouvat, že má na něco chuť, ale "byla jsem tvrdá". Kdo nepracuje, ať nejí ... resp. v tomto případě nežere (no, nějakou maličkost ze mne za hlídání přece jen vyrazil). Tak jsem si říkala, že ta páteční stopa bude jistě stát zato.

Tentokrát jsme měly připravené plánky 6 verzí stop a s Evou jsme se dohodly, kterou stopu budeme která z nás šlapat. Pro Dara a Arwen jsme vybraly pořádné zápřahy, stopy s 5 až 6 lomy, 4 předměty a délkou kolem 700 až 750 kroků, pro Elišku po delším nicnedělání „jen“ zahřívací s obloukem a 4 lomy v délce 400 kroků. Nabídla jsem se, že našlapu obě stopy pro Eviny hovawartí holky, a tak jsme šlapaly. No … opravdu jsem zvědavá, kdy se mi podaří něco Evě nevyvést (samozřejmě, ne že bych chtěla!!). Ale jak jsem šlapala stopu pro Arwen, nějak jsem při otáčení plánku popletla směr a jaksi tam přidala ještě o jeden krátký úsek a lom navíc, takže poslední dva úseky stopy končily otočené do kolmého směru… Ještě že jsem aspoň ty cedulky nezapomněla na lomech dávat! A když jsem pak šlapala stopu Elišce, zjistila jsem, že jsem cestou někde ztratila plánek, takže vlastně nevím, jak vypadá stopa, kterou bych měla našlapat… Trošku jsem si ji pamatovala, ale samozřejmě z toho vylezlo něco úplně jiného, než mělo být. Ani cedulky mi nevyšly, tak jsem musela trochu improvizovat. Říkala jsem si, že po „tomhle“ už asi se mnou Eva nikdy nebude chtít na stopy jít. … Samozřejmě, neměla radost, trochu se bála, že zabloudí, ale co měla se mnou dělat?

Stopy jsme nechaly vychladnout opět přes hodinu, dovezly Dara a pak už vyrazily „do práce“., Eva nejdříve s Arwen.

Darova stopa byla tvarově trochu jednodušší, ale jednoduchá zdaleka nebyla. První část (300 kroků) byla zkouškovou stopou na FPr1, tak jsem Evu požádala, aby sem nedávala ani jediný pamlsek a šla „zkouškově“. Ve druhé části už bude klást na stopu i pamlsky. Dar tradičně vyrazil po stopě, ale měl trochu problémy již na prvním úseku, musela jsem ho napomínat (zajíci), na prvním lomu stopu chvíli hledal a pak mi zalehl cedulku na dalším lomu. Předmět jsme našli až po těch 300 krocích (Eva na ten 1. předmět zapomněla). Tenhle úsek vedl kousek od plotu s rotvajlerem, který byl venku a Dar po něm stále koukal. Vůbec mi nechtěl jít, musela jsem ho pobízet snad každý pátý krok… Když jsme se konečně dostali za další lom (kde zase zalehl cedulku), konečně začal na stopě pořádně pracovat … jenže mi zalehával každý pamlsek, který se mu nepodařilo za chůze sebrat ze země. Pěkný byl až závěrečný úsek stopy, kde označil všechny zbylé předměty, ale bylo vidět, že toho má „plné tlapky“.

Eva už byla zatím s Arwen hotová a také ne zcela spokojená. Stopu nakonec bezpečně prošly, všechny předměty našly, ale Arwen měla problém snad na všech lomech, Eva jí musela pomáhat. Pro Eliščinu stopu jsem Evu pár kroků za ní doprovázela, abych jí pomohla ohledně uložení stopy, kdyby ji snad nemohla najít. Ale Eliška šla spolehlivě, jen oblouk v jejím podání zrovna oblouk moc nebyl (ale na jeho konec se trefila), tak s ní byla Eva spokojená víc než s Arwen a odpustila mi ty „renoncy“ a nemilá překvápka. Když to tak dobře dopadlo a na víkend mělo být hezky, domluvily jsme se spolu hned na další den  na Rybníčku.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA