Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stopa - 3.12.2013

Než nám nástup zimy znemožní stopovat, využíváme ještě zřejmě poslední příležitosti k nácviku stop. Na další z nich jsme se s Evou a jejími holkami sešly včera „u nás“ na osení. Vybrali jsme pro Dara s Arwen zvláště těžkou stopu, takový doslova „test“ jejich schopností. Stopy byla ze zkoušky ZPS 1 (dle NŘ) – délka 500 až 520 kroků, cizí, dva předměty, pravoúhlé lomy byly doplněny poprvé i ostrým lomem a stáří stopy 2 hodiny… Měla jsem nachystáno několik verzí stop a pro Dara jsem vybrala stopu s celkem se 4 lomy, z toho hned dva byly ostré, a 4 předměty …

Ráno byla jinovatka, zdálo se že pole bude zmrzlé, ale již po chvilce šlapání stop začínalo pole měknout a boty se obalovaly blátem. Kupodivu ale nebylo tentokrát naše šlápoty skoro vidět, což nám stopování hodně ztěžovalo. Ještě že jsme měly u lomů naše osvědčené cedulky…  Eva, když mi stopu šlápla, mi velmi nesvá hlásila, že asi nebudu ráda, ale jak se tak soustředila na ten první ostrý lom, aby měl pěkný tvar, zapomněla na něj dát cedulku, tak ho snad nějak najdeme…

Eva si pro Arwen vybrala podobnou stopu, ale možná ještě o trošku složitější se 6 lomy, z nichž jeden (poslední) byl také ostrý, a rovněž čtyřmi předměty. Elišce stopu šlapala sama a zřejmě o trošku jednodušší, než měla Arwen, zato zpestřenou obloukem.

Ač jsme původně chtěly vyrazit na vypracování stop dříve, asi tak po hodině, aby takovou stopu neměli Dar s Arwen hned napoprvé až tak moc vychladlou, zase jsme si trošku déle poseděly v teple a od nášlapu to nakonec byly ty skoro dvě hodiny… Naši stopaři zatím byli spolu na zahradě, trochu si hráli, trochu čichali a výsledkem bylo, že v autě cestou ke stopám Dar dýchal div ne „za čtyři“ a Arwen byla zadýchaná jen o trošku míň.

stopa-11.jpgTa únava a na tak náročné stopě žel byla na obou až příliš znát. Dar se mi sice s chutí pustil po stopě, ale na prvním úseku dost lavíroval, na první lom se ale trefil a s trochou problémů jej vypracoval, pak našel a označil první předmět a v mírných vlnovkách kolem stopy (aspoň jsem předpokládala, že jdeme po stopě, vidět prakticky nebyla) došel až k místu, kde jsem odhadovala ten první ostrý lom. Takový jsme ještě nikdy nezkoušeli a Dar měl při jeho hledání velké potíže, až jsem se obávala, že ho vůbec nenajdeme. Ale těšilo mne, jak usilovně Dar čenichal, bylo ho slyšet na ty čtyři metry stopovačky, až nakonec přece jen stopu našel a dovedl mne kousek před cedulkou 3. lomu k druhému položenému předmětu. Bylo vidět, že začíná být unavený, chvilku si u něho poležel a na další úsek stopy vyšel už velice klidně. Na lomu, opět ostrém, musel hledat stopu v kroužcích, dvakrát ji minul a až na potřetí se mu podařilo ji najít a „chytit“. Začínal ale být dost nepozorný, přesto zalehl (i když kolem něho zprvu skoro přešel) 3. předmět a pak „nějak“ vypracoval poslední lom. Závěrečný úsek stopy byl v posledních asi 50 krocích hodně špatný. Dar na kříženích zaječích stop i stop po traktoru zcela ztratil koncentraci, lehl mi bez předmětu a odpočíval, dvakrát jsem ho musela vybídnout, aby ještě chvilku pokračoval ve stopě. Udělal to, bylo zřejmé, že jen proto, že jsem si to přála, ale sám toho už měl opravdu dost… K cedulce pár kroků za koncem stopy se sice trefil (myslím, že k ní zamířil záměrně, už věděl, že tam je konec), ale došel k ní jinudy, kousek od stopy. K předmětu jsme se pár kroků vrátili, vzala jsem Dara ještě několik kroků po stopě zpátky a pak ho nechala ten poslední předmět zalehnout.

Dělat se to tak nemá, ale chtěla jsem Dara odměnit – vždyť dělal, co mohl… Stopu jsme tak zakončili pro Dara velmi příjemně.

Jak se ukázalo, i pro Arwen byla vybraná stopa až „příliš velkým soustem“. Eva říkala, že Arwen po stopě „revírovala“, což jí nikdy nedělá, a první předmět vůbec nenašly (ani pak s Eliškou). S Eliškou byla Eva spokojená, jen oblouk na stopě že nebyl, jak měl být, tak budou příště cvičit právě oblouky.

Na další stopu se sejdeme zase ve čtvrtek, ale určitě nebude tak těžká, jako byla ta „testovací“ dnešní.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA