Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stopa a obrany - 5.12.2013

6. 12. 2013

Jak jsme se s Evou domluvily, sešly jsme se opět ve čtvrtek dopoledne na „našem poli“. Bylo nádherně, vítr foukal jen velmi mírný a sporadicky, ideální počasí pro stopy.

Tentokrát jsem šlapala stopu pro Elišku a Eva si vybrala tu, co jsem šla v úterý s Darem. S radostí přiznávám, že konečně jsem při šlapání stopy nevyvedla nic a stopa vypadala přesně tak, jak měla. Jen ty ostré lomy jsem našlápla na Evino přání místo se špičkami s malými obloučky, které jsem viditelně označila cedulkami.

Darovi Eva zase šlapala stopu, kterou měla naopak ona v úterý pro Arwen. Pravila, že stopa je dle plánku, lomy označené cedulkami, tak bychom se na ní neměli ztratit. Pro Arwen si stopu šlapala tentokrát sama.

stopa-12.jpgPsy jsme měli po dobu šlapání stop už čekající v autě, tak jsme ještě chvilku počkaly a pak asi 20 až 25 minut po úvodním nášlapu se vypravily s Darem a Eliškou na jejich vypracování. Dar mne samozřejmě chtěl táhnout k naší trasírce, ale když jsem ho vedla dál, hned pochopil, že zase půjde jinou stopu a dotáhl mne k „té správné“ trasírce. V té chvíli jsem si říkala, co by mi asi řekl pan rozhodčí, když bych na zkoušce neuváděla dle regulí na stopu psa já jako psovod, ale spíše pes mne…! Dara jsem si opět trošku přidržela na nášlapu za kožich, což ale stačilo, aby se zklidnil, sebral si pamlsek a pak vyšel naprosto přesně přímo po stopě. Zalehl první předmět, ale pak měl drobné problémy, když stopa křížila ve velmi ostrém úhlu koleje traktoru a Dar ji chvilku hledal z jedné a pak druhé strany koleje. První lom byl maličko přejitý, ale opravil se sám. Další úseky i lomy byly velice pěkné, stopu jsem měla stále přímo pod nohama.  Na druhém úseku jsem zjistila, že něco je jinak, úsek byl poloviční, chyběl na něm předmět a následující kratší úseky byly otočené do jiného směru… Jak se ukázalo, Evě nějak vypadl celý 2. úsek s jedním předmětem. I tak ale byly na stopě 4 pravoúhlé lomy a 1 (poslední) ostrý, tři předměty a délka stopy byla přes 400 kroků. Šla jsem na konci vodítka, Dara nechala pracovat a „zasáhla“ jsem mu do práce napomenutím jen jednou, když se nějak víc zajímal o terén trošku bokem. A pak už šel „zase jako robot“. I ten těžký ostrý lom prošel perfektně – musím ovšem přiznat, že jej Eva velmi poctivě prošlapala, takže měl Dar jednodušší práci. Když označil i poslední předmět, ukončující stopu, čekala jej ode mne velká pochvala a samozřejmě i zasloužená odměna. Dar pak, přestože jsme už stopu ukončili, pokračoval se zájmem po Eviných šlápotách ještě kus dál, dokud jsem ho příkazem nestáhla. Dostali jsme se totiž jen pár kroků od nášlapu stopy pro Arwen a Dar vypadal, že by ji snad z pilnosti vypracoval také…!

Byla jsem s Darem velmi spokojená a chvilku se dívala, jak Eva prochází stopu s Arwen. Když došly, byla spokojená skoro jako já, jen na Elišku si trošku postěžovala. Když jsem se jí zmínila o vypadnutí 2. úseku naší stopy, nemohla tomu dlouho uvěřit a přesvědčilo ji až když jsem sama prošla stopu ještě jednou. Nakonec jsme se tomu zasmály. Nu, ty tvary stop jsou občas složité, ale snad se to jednou obě naučíme…

Odpoledne jsme měli s Darem domluvené obrany na Rybníčku. Šli jsme po dvou týdnech, Dar vypadal natěšený, tak jsem doufala, že to bude dobré. Dnes jsme spěchali, tak jsme šli na první kolo jen chvilku potom, co jsme přijeli. Dar zase čichal nějakou háravou kamarádku a podle toho obrany vypadaly. Mirek konstatoval, že tohle je zase hlídací pes (pořád hlídá, kde se co šustne a nesoustředí se) a já ke všemu asi také zrovna „neměla den“ – hned dvakrát jsem spletla povely a místo „revír“ vyslala Dara k zástěně s „drž“ a pak dokonce „běž“… Druhé kolo po půlhodince v odkládačce vypadalo (aspoň zprvu) nadějněji, ale nebylo také „nic moc“. Dar při zadržení opakovaně minul rukáv, se štěkáním poskakoval za Mirkem a chytil rukáv až ve chvíli, kdy mu ho Mirek doslova nabídl… Samozřejmě, radost jsem z toho neměla, zase jako bychom se vrátili o pár lekcí zpátky, ale Mirek říkal, že někdy prostě je to lepší, někdy horší a Dar že je jeden z nejlepších hovawartů, co zná. … Tak musíme vydržet.

Druhý den ráno jsem byla moc ráda, že jsme na tu společnou stopu s Evou šly už ve čtvrtek. V noci totiž pořádně napršelo a foukal silný, nárazový vítr, takže jedinou možností pro stopu byl trávník. Tak jsem Darovi před polednem šlápla před domem takový trochu „špek“ na odlehčení. S krátkými úseky, výsmyčkami, ostrým lomem hned na začátku, dvěma oblouky malých poloměrů a samozřejmě obvyklými (nutnými) přechody přes dva štěrkové a jeden dlažbový nájezd na pozemek. Trávník byl navíc na několika metrech pokrytý napadaným listím. Takže sice (relativně) krátká, ale určitě ne lehká stopa. Na cca 250 krocích jsem položila 3 předměty a asi 15 pamlsků, většinu z nich přes přechody. Dar, jen zjistil, že před domem šlapu stopu, byl velice natěšený už na ni vyrazit, tak jsme šli sotva dvacet minut po nášlapu. Tentokrát jsem Darovi dovolila očichat si až nášlap, což konečně udělal docela poctivě  Sebral si pamlsek a pak (na sebe) pomalu vyšel po stopě a přesně ji sledoval, takže úvodní „špek“ prakticky hned po nášlapu (ostrý lom s navazující výsmyčkou a obloukem) zvládl bravurně. První předmět, položený na listí, pak přešel, ale sám se vrátil a usilovně čenichal, až ho zalehl dodatečně. Pěkně vypracoval i oba štěrkové přechody a první oblouk, ale pak šel zřejmě kousek jinudy (možná za to mohl poryv větru na otevřenějším úseku) – druhý předmět jsme zkrátka úplně minuli. Před posledním, dlažbovým přechodem se zase napojil na stopu a šel po ní i s velmi pěkným vypracováním závěrečných 2 lomů až na konec, kde takřka předpisově zalehl aspoň ten poslední předmět. Zasloužil si pochvalu i odměnu, vhledem k podmínkám i náročnosti stopy jsem mohla být s Darem opravdu spokojená. Když se chvilku proběhl a vyvenčil, pomáhal mi najít ten ztracený předmět. Bez potíží si znovu našel stopu a po pár vteřinách lehl a packou hrábl na nelezený předmět. Vypadal přitom velmi spokojeně sám se sebou – o to víc, když jsem ho chválila. Doma si pak Dar vybral ještě dodatečnou odměnu v podobě hry na přetahovanou.

Je velká škoda, že „stopařská sezóna“ už letos pomalu končí. Dar se krásně „vyčuchal“ a práce na stopách mu dělá radost. Tak snad ještě k nějaké té stopě budeme mít do příchodu té „pravé“ zimy příležitost.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA