Stopa a poslušnost - 30.11.2013
Dnes jsme si daly s Evou sraz před cvičákem o hodinu dříve a našláply Darovi a Arwen „kratší a odpočinkové“ stopy. Tedy … ve výsledku byly obě stopy odpočinkové jen v porovnání s těmi včerejšími, jinak šlo o mírně složitější FPr2... Darovi šlápla Eva stopu se 4 lomy a 3 různými předměty v délce nejméně 400 kroků, Arwen jsem naopak já našlapala lomů pět s rovněž 3 předměty v délce také dobře 350 kroků. Po problémech Arwen na lomech jsem lomy výrazněji vyšlapávala (ukončovala jsem úsek kolmým přešlápnutím). Stopy jsme si vzájemně slíbily štědřeji pamlskovat, aby se našim stopařům opravdu líbily.
Když jsem už měla za sebou pár kroků, uvědomila jsem si, že jsem jednak zapomněla dát pamlsek hned na nášlap a jednak (což bylo ještě horší) si zapomněla cedulky na označení lomů v kabeli… Vracet jsem se už nechtěla, tak jsem položila první pamlsek hned na dalším kroku a pro lomy vymyslela náhradní řešení – poslední krok a dva před každým lomem jsem položila další pamlsky, aby Evu upozornily, kde přesně lom bude. Jako pamlsky Eva měla velké kousky točeného salámu, velmi dobře viditelného, navíc byly v měkčí půdě osení dobře znát i naše šlápoty, tak jsem nepochybovala, že Arwen bezpečně Evu k lomům přivede. Když jsem už pomalu měla stopu (ve tvaru a délce, jak si Eva původně přála) končit, uvědomila jsem si, že jsem zapomněla položit 2. předmět, tak jsem stopu lehce neplánovaně protáhla ještě o jeden lom s kratším úsekem. Jak jsem tušila, Eva zprvu po mém přiznání, že jsem zapomněla na ty cedulky, trošku znejistěla, ale když jsem jí vysvětlila, jak jsem šla a jak jsou lomy značené, se zase „dala do kupy“ a, myslím lehce zvědavá, jak to nakonec dopadne, vyrazila na stopu.
My to měli s Darem k našemu nášlapu přece jen dál, tak měla Eva za sebou již skoro celý první úsek stopy. Dar tradičně táhl, stopu chytil již před nášlapem, že jsem ho raději na něm chviličku přidržela za kožich, aby si aspoň sebral nějaký pamlsek (měl tam hned tři), jenže Dara zajímala jen ta stopa a nechal je tam všechny. Dnes jsem se rozhodla, jen jít za Darem na konci čtyřmetrového vodítka a pokud nepůjde někam úplně jinam, tak mu do práce vůbec nemluvit. K mé obrovské radosti jsem ani nemusela…! Dar šel po stopě krásně, plynulým tempem, stále jsem měla Eviny šlápoty pod nohama, jediné vybočení stranou bylo sotva na metr, kdy ověřoval zřejmě stopu zajíce, pak se sám bez mého upozornění (!!) vrátil ke stopě a sledoval ji až po první lom. Tam měl trochu problém a zamotal se, hledal pokračování stopy v kroužku tak do metru od cedulky, až při druhém kroužku narazil na stopu a pokračoval po ní. Hlídala jsem, kdy uvidím 1. předmět, ale stále jsem žádný neviděla. A přejít jsme ho nemohli, tak jsem si říkala, že ho asi Eva dala až na 3. úsek. Další dva lomy byly již pěkné, Dar si jen ověřil přímý směr a pak pokračoval po stopě na dalším úseku, až poslední lom měl drobný problém, ale tady byl od Evy tak trošku „špek“. Lom byl totiž přímo v místě mezi kolejemi od otáčejícího se traktoru, kde se koleje po traktoru navíc křížily, a vyježděné rýhy se zvednutou zeminou dělaly Darovi zprvu trochu potíže, ale překvapivě dobře si s tím nakonec (a bez mé pomoci) poradil. Na posledním úseku jsme úspěšně přešli další koleje a našli oba zbývající předměty (myslím i Eva zapomněla ten 2. předmět položit dříve), které, jako ten první, Dar hned označil. Abych nebyla na pochybách, že opravdu předměty našel, vždy ke mně otočil hlavu a lehce škrábl packou na předmět…
Samozřejmě jsem moc a moc chválila, za stopu a nalezené předměty „padla“ většina dnešních pamlsků, něco si sebral Dar přímo na stopě (i když jsem měla dojem, že počet na stopě slupnutých pamlsků by se bohatě vešel na prsty rukou, tak moc dnes Dara stopa zajímala). Eva už zatím byla s Arwen hotová, tak jen jsem Dara odvedla ze stopy, dala jsem mu volno a poslala jej za Arwen si trošku pohrát. Do začátku cvičení poslušnosti jsme měli ještě pár minut čas, tak si chvilku skotačení zasloužili.
A opravdu moc mne potěšilo, když jsem došla k Evě a zjistila, že i ona je dnes se stopou nadmíru spokojená…! Arwen jí šla krásně, Eva bezpečně viděla, kudy stopa vede, a Arwen nejen označila všechny předměty, ale i přesně vypracovala lomy k paniččině radosti.
Ten úžasný úspěšný den pak pokračoval i na cvičáku při skupinové poslušnosti. Dar cvičil vedle Arwen, sice mu chvilku trvalo, než se „srovnal“ a začal mi chodit těsně vedle nohy, ale pak už jsem mu nemohla vytknout takřka nic. Pěkné přivolání „ke mně“ (tam byla moje jediná výtka, Dar hned přišel, ale opravdu jen „přišel“ … pomaleji to už snad ani nešlo, ale dokončení cviku už ukázkové), krásné cviky na místě, štěkání, aport, pak i tradičně pěkně zvládnutá kladina, skok před bariéru tam i zpět, jen přes áčko jsem musela s ním, na jeho vršku, když mne neviděl jít s ním vedle překážky, se zarazil a koukal, kde jsem, a nakonec i přivolání z odložení v leže a plížení snad 10m vedle nohy… Zvládli jsme i „vysílačku“ asi na 25 kroků k položenému sáčku s pamlsky, že jsme si vysloužili pochvalu. Tady došlo k zajímavému momentu (a já se, přiznávám, nezdržela smíchu) – Arwen, která předváděla „vysílačku“ hned po Darovi a umí ji nádherně (na zkoušce UPr3 na plné body) místo běhu k plotu si to namířila do místa, kde předtím ležely ty Darovy pamlsky (a kde jsem Dara štědře odměnila za překvapivě dobře zvládnutý cvik), a hledala, jestli nějaký ten pamlsek nezůstal na zemi… Moc dobře věděla, co v tom sáčku je, po stopě jsem jí pár kousků dala za štěkání… Eva na to nevěřícně zírala a nechápala, co se děje, ale vysvětlila jsem jí to (a samozřejmě i to, proč jsem se smála) a opakovaný pokus již zvládla Arwen tradičně ukázkově. Konstatovala jsem, že Dar se učí od Arwen poslouchat a ona od něho zlobit. (Dar totiž už měl cvičení dnes dost a chvíli předtím si „odskočil“ na moment za Arwen.) Přesto jsme si ještě na závěr vyzkoušeli „revír“. Dar sice oběhl zástěnu (měl v ní pamlsek), ale při výběhu z ní si neodpustil zvednout na ni nohu, na podruhé už to bylo lepší a pak mi Eva pomohla, stoupla si do zástěny a po Darově přiběhnutí ho povzbuzovala ke štěkání na ni, dokud jsem nepřišla. Já pak tu stejnou službu prokázala Evě. Arwen se sice moc štěkat nechce, ale moje pamlsky byly tak neodolatelné, že štěkala a štěkala, takže Eva z ní musela mít skutečnou radost.
Tenhle cvičák byl náš poslední před interním závodem klubu na Rybníčku za dva týdny. To, jak Dar cvičil, mi dává naději, že ať si na nás při tom závodě vymyslí cokoliv, ostudu si jistě neuděláme (tedy – pokud bude Dar ochotný takhle cvičit).