Domovský cvičák – výhoda či „problém“…?
Od naší nepovedené opravné zkoušky uplynul nějaký ten den a Dar už byl mezitím třikrát na Rybníčku, ale ta otázka zůstává … je pro nás domovský cvičák výhodou a nebo docela naopak – pořádným problémem?
Když jsem před takřka třemi lety přišla s Darem na Rybníček poprvé, abychom si tu zacvičili před naší úplně první zkouškou ZOP, skládanou právě tady na Rybníčku, myslela jsem si, že bychom všechny naše případné zkoušky mohli skládat právě tady. Absolvovali jsme tu kurz poslušnosti, pak v dalším roce ještě jeden a nakonec jsem se tu stala členem. Darovi se na cvičáku velice líbilo, hlavně ty záchranářské překážky na zadním malém place (Dar by byl nadšený agiliťák a zůstalo mu to doteď) a samozřejmě i všechny ty psí kamarádky, které sem chodily cvičit. Postupem času Dar dospěl, předloni na podzim začínalo naše cvičení již i solidně vypadat, jen ty obrany, které jsme v únoru 2013 začali cvičit, moc nadějně nevypadaly – Dara mnohem více zajímalo hlídání cvičáku a čichání po place, než rukáv a figurant. Při poslušnosti se Dar setkával převážně s fenkami a s těmi několika většími psy, kteří s námi chodívali cvičit, si hierarchické zařazení do „místní smečky“ postupně také vyřešil… ovšem tak, že se zcela oprávněně mohl cítit jako dominantní pes. Žel se vším, co to „vůdčí postavení“ přináší – hlídání si teritoria a všeho, co je na něm … „voňavých“ kamarádek především. Třeba to Darovo lízání trávy se stopami hárajících fen – dlouho jsem si nad tím lámala hlavu, než mi došlo, že Dar se tak snaží schovat (a překrýt) avízo na hárání jedné ze „svých“ fenek.
Při pracovním vztahu, který jsem si s Darem vytvořila, založeném v podstatě na partnerství a dobrovolnosti s pozitivní motivací pro psa a odměnou, nemám pro cvičení možnost nabídnout Darovi nic lákavějšího, než je to, co si najde jaksi sám – hračky ho nezajímají, sebechutnější pamlsky (v jistých situacích) také ne a já nemohu dost dobře pochodovat po place s voňavou kamarádkou v podpaží… A právě v tom je ten hlavní problém. Čichání po zajímavých skvrnách pochopitelně Dara láká i jinde, ale zatím jsme na dalších cvičácích podobné problémy vždy vyřešili – ne sice nijak exkluzivně, ale poslušností zkoušky jsme aspoň prošli (např. ve Velké Bíteši - háravka se nám proběhla po place před poslušností, chvilku byl při začátku execírky problém, ale překonal se). Nechci „malovat čerta na zeď“, ale tahle zkouška byla už 3. zkouška na Rybníčku za sebou (a navíc i vánoční závod!), kterou jsme „nedali“!! Nevím, jestli je to jen zvláštní náhoda a … nebo už pravidlo. A tudíž pro nás pořádný problém.
Pokusila jsem se nicméně tento malér domovského cvičáku překonat minulý týden na obranách. Bylo horko, ale Dar se mohl namočit v řece a šli jsme jen na jediné kolo. Dar vypadal, že se na plac těší, jenže z toho nakonec bylo pořádné fiasko. Mirek vzal nový (černý) rukáv, Dar do něj sice párkrát laxně kousl, ale s pokračováním lekce to bylo stále horší, až nakonec Dar hlavně koukal kolem a místo zadržení zase jen honil Mirka po place… Takže na Rybníčku jsme s obranami opět skončili. Nezbude nám, než se snažit s Darem překonat i to letní horko bez možnosti namočení ve vodě a zase jezdit jinam – především za Ivanem, s nímž si Dar rozumí (i když to „kousání“ také někdy není nic moc). Hodně smutná jsem dojela po tom fiasku domů, na trávníku na zahradě už byl večerní stín, tak jsem pro kontrolu vytáhla náš rukáv a (záda-nezáda) zkusila zase po čase kousání na sebe. Dar prvně nechtěl do rukávu kousnout, skákal kolem mne, ale sotva po minutě, když jsem mu nedala pokoj, se chytil a zase o rukáv tvrdě bojoval a chtěl mi ho vzít... Měla jsem Dara plnou ruku i tělo, aby mi nevyhodil záda. Ani se mu nechtělo končit… Takže to asi nebylo v tom, že by Dar „z principu“ kousat nechtěl…
Hned další ráno jsem Darovi připravila ověřovací stopu na trávníku na ulici – předchozí odpoledne bylo čerstvě posekáno, sotva zavadlá tráva, ležící na trávníku, ale zkusila jsem tvarově jednodušší stopu než obvykle, 4 předměty, šli jsme pracovat asi po 3/4 hodině. Darovi se zprvu moc do práce nechtělo, ale jak jsem Dara během pár vteřin přesvědčila, aby to i v těchto podmínkách zkusil, tak stopa byla zcela bez chyby!! Darovi dala zabrat, to bylo vidět, ale dal ji..
Na Rybníčku tedy budeme zatím jen cvičit poslušnost. Poslední zkoušku stejně máme v sobotu 13.6. v Líšni, tak na „generálku“ zkoušky i obranu jedeme tam. A po zkoušce asi zahájíme „psí prázdniny“ s jen sporadickým cvičením na cvičáku, abychom z toho tréninku až tak úplně nevypadli… aspoň než budou zase v našem okolí terény na stopy. Snad se přes léto podaří vyřešit i ten problém s domovským cvičákem … aspoň trochu.