Jak na Nový rok…
Dnes jsme zdárně vykročili do Nového roku 2014.
Silvestr a hlavně první bouřlivé (a třaskavé) minuty Nového roku prožili naši chlupatí kamarádi zcela bez problémů. Číča byla jako vždy někde zalezlá, Čertík s Darem je trávili doma. Dara žádné petardy a střílení nerozhází, v poklidu si ležel v kuchyni pod stolem jako jindy, Čertík nás zato velice překvapil. Když cosi bouchlo ještě před půlnocí poprvé, byl právě u manžela na klíně. Rána ho polekala, v úleku zaťal do manžela drápky, ale pak si vyskočil na okno do svého oblíbeného květináče se zakrslým banánovníkem a pospával. Když manžel otevřel sekt (s pořádnou ránou), Čertík jen zvedl hlavu a když vzápětí začali kolem nás na zahradách odpalovat pyrotechniku, vylezl si z květináče, posadil se na parapet a v naprosté pohodě s velkým zájmem sledoval barevné gejzíry světel. Musím přiznat, že takhle nebojácné kotě jsem ještě neviděla… V té chvíli jsem si vzpomněla na Arga, který měl ohňostroje velice rád a vždycky, když byl od nás nějaký vidět, vyběhl ven na zahradu, sedl si a celou dobu produkce vydržel koukat. Jen když bouchlo něco až příliš nahlas, tak začal po psím nadávat.
Jak se říká: jak na Nový rok, tak po celý rok. A tak jsem hned ráno vyběhla před dům s pořádnou hrstí pamlsků v kapse a našlápla Darovi stopu na trávníku. Právě skončil drobný déšť, sousedé ještě spali, takže podmínky pro stopu opět ideální. Vyšli jsme na ni po trochu víc, než půlhodině. Dar byl klidný, z noci asi trošku přežraný (ode mne dostal později po večeři výjimečně ještě pár kousků konzervovaného ananasu se šlehačkou, ale až do půlnoci mu navíc dopřávala tchýně) ale přesto překvapivě ochotný pracovat. Stopu šel krásně, pomalu a pečlivě, sbíral všechny pamlsky, které jsem mu na ni nanejvýš štědře rozsypala. První dva předměty zalehl, třetí zcela netypicky jen označil – zůstal nad ním stát a s ohlédnutím na mne na něj škrábl packou, abych viděla, že ho našel. Zřejmě tam na trávě bylo něco, do čeho si nechtěl lehnout (i když já nic zvláštního neviděla). Stopa dnes měla jedinou chybu, kterou jsem ale zavinila hlavně já, když nám vypadly celé dva krátké úseky s ostrými lomy. První ostrý lom jsem totiž udělala bezprostředně před dlažbovým příjezdem k domu, který přerušuje travnatý pruh, a ke všemu jsem zapomněla, že jsem ho tam dala… Dar tak automaticky zamířil k dlažbě, ale když z ní nic necítil, šel dál kolem ní, až po několika krocích narazil na konec toho 2. úseku, který pak přes dlažbu opravdu pokračoval. Dar šel po znovu nalezené stopě v protisměru (protože jsem „samozřejmě“ zapomněla, jak jsem šla a plánek tentokrát neměla), přesně vypracoval i ten ostrý lom a došel zase k dlažbě. Navedla jsem jej pak na správné místo přechodu a Dar (za pomoci položených pamlsků) vyšel zase na pokračující trávník přesně tam, kde měl. Pak už stopa zase „neměla chybu“, dokud se nezastavil u stopu zakončujícího 4. předmětu. Chvíli u něj čichal, váhal s lehnutím, než se rozvalil kousek od něj a škrábl na něj docela slušně nataženou packou. Ale pamlsky, které jsem vysypala na předmět za velkých pochval a hlazení, vůbec nechtěl – dokonce ani když jsem je posbírala do ruky. Odměnou jsem mu musela dát jiné přímo z kapsy. Po pečlivém studiu místa jsem našla cosi jako pozůstatky po dávném venčení nějakého psa…
Dara jsem po ukončení stopy nechala chvilku proběhnout a cestou domů jsme si zopakovali trochu poslušnosti. Dar šlapal „jako hodinky“, takže celý balíček pamlsků na odměny „padl“.
Tak teď už si mohu jen přát, aby opravdu platilo ono: “Jak na Nový rok, tak po celý rok!“
A úspěšný rok 2014 přeji i vám všem.