Letní trénink na podzimní stopařské závody 2017
Letošní podzim je pro nás velmi zvláštní a doslova „nabitý“ prestižními stopařskými závody IPO-FH. S prvním z nich, VS na MČR stop v Hodoníně, začínáme v půli října (14. a 15.10.2017). Koncem jara a část léta jsme sice nemohli kvůli chybějícím vhodným terénům (až na malé výjimky) trénovat, ale udržovali jsme Darovu „čichací kondici“ vyhledáváním nábojnic a pak si vše vynahradili od půli léta.
Dar už má za poslední 4 roky intenzivních stopařských tréninků spoustu zkušeností, je to zralý a „vyňuchaný“ stopař, jejž může málo co překvapit. Zvládá různé terény, čerstvé i staré stopy a letos v předjaří jej velice obohatil i trénink praktické stopařiny na stopařský přebor dle pravidel pro policejní psovody (závod v Novém Malíně). Dara musí trénink opravdu bavit, aby jej odpracoval s radostí a těšil se na další, takže letos jsem poprvé nastavila práci dle tohoto „klíče“. Střídali jsme terény, nejprve travnaté „eko“ louky na vysočině, pak konečně sklidili pole u nás doma a my mohli na podmítnuté po řepce. Čistou hlínu tam brzy vystřídala nově rostoucí řepka z vysypaných semen a po pár týdnech opět čistá, uvláčená hlína, nachystaná pro ozim. Trénink jsme zaměřili na dva hlavní cíle: staré a dlouhé stopy na trávě (stáří 3 až 4 hodiny během dne včetně pozdního odpoledne s délkou 0,90 až k 1,5km) ve 2 po sobě následujících dnech střídaly krátké až středně dlouhé stopy (650 až 1250 kroků) s minimální prodlevou (ale občas i stáří 2 až 3,5 hod) na hlíně či řepce. Samozřejmě: staré, dlouhé stopy byly zaměřeny na odolnost a výdrž, občas stopa přecházela i čerstvé koleje po přejezdu autem (jedna z Darových největších slabin – zahlcení nosu pachem z gum a benzínu či nafty), občas vedla i velmi krátkými úseky kopřiv či bodláčí a doba práce dosahovala od 25 až k 55 minutám… Nabízeli jsme při nich Darovi i nesmírně lákavé přešlapy mých stop manželem popř. naopak. Kratší čerstvé stopy byly zaměřeny na přesnost. Bývaly vidět, zejména na hlíně, občas i na řepce, takže se nemusely použít značky pro lomy. Dar se rychle přizpůsobil mému požadavku na absolutní přesnost a zjevně si stop užíval. Musela jsem hodně chválit krásnou práci a zlobila se vlastně jen na předmětech, na nichž si (alespoň některých) Dar ne a ne odpustit lajdácké označení, které by nás na závodě zbytečně stálo tak cenné body.
Počasí nám v létě moc nepřálo, po deštích se do rozbahněného pole opravdu jít nedalo, ale zřejmě to bylo jen dobře … po sériích stop (v nejintenzivnějším období v srpnu jsme během 16 dní odešli 10 stop, 4 během víkendů na vysočině, ostatní u nás doma) nám počasí opakovaně nadiktovalo pár dní klidového režimu, což Darově morálce jen a jen prospělo. Když jsem mu večer řekla, že ráno půjdeme na stopu, těšil se tak, že mne chodil od rozednívání se budit, kdy už půjdeme… Příjemným zpestřením byly i občasné společné tréninky s kamarádkou Evou a jejími stopaři. A nejen to … Eva mi nachystala pro Dara hned několik stop včetně ukázkové FH2, jíž jsme víceméně zakončili trénink před první ostrou zkouškou. Přešlapy na stopě nám (byť neúmyslně) zajistili naši místní zahrádkáři. Evě jsem za pomoc velmi vděčná a ze srdce jí děkuji!!
Chystali jsme se, že ostrým testem na závody bude 5. ročník česko-slovenského závodu hovawartů u nás v Brně počátkem září, na nějž jsme byli přihlášeni jako už léta předtím ovšemže do kategorie FPr3. Závodní režim, byť na mnohem snadnější stopě, je nenahraditelnou zkušeností a pro zrušení (resp. posunutí) závodu raději nemám slov. Nedala by se totiž publikovat! Tak jsem musela hledat alespoň přibližnou náhradu pro poslední ostrý test. Rozhodla jsem se pro další zkoušku FH2 – 1. říjnovou neděli u nás na Rybníčku. Jiná možnost nebyla. Následující víkend pak můžeme ještě využít pro případné opravy stopy a doladění posledními „nabuzujícími“ tréninky.