Začínáme trénovat na stopařský přebor
Letošní rok jsem se rozhodla (kromě Darova běžného výcviku) věnovat i nějakému tomu pokusu o stopařský závod i mimo akce hovawart klubu. „Drze“ jsem nám vyhlédla stopařský speciál v půlce dubna se závodem dle IPO-FH, ale (jak se dalo čekat) ocitli jsme se jen mezi náhradníky. A pak – docela náhodou – jsem při hledání nějakého ZKO aspoň trochu poblíž (kde bychom se mohli pokusit o další zdolání FH2 – tentokrát pod „praporem“ ČKS) narazila na stopařský přebor ZKO Nový Malín … Velký závod se 3 stopařskými kategoriemi, z nichž ta prostřední vypadala tak lákavě, že jsem nás přihlásila. Přebor se uskuteční jen o týden později, než závod, kde jsme náhradníky. Naše kategorie sestává ze 2 stop ve dvou dnech, ale má pro nás „drobné“ záludnosti – na obou stopách jsou předměty do max. velikosti 3x6x1cm (tedy cca poloviční proti běžným předmětům na stopy IPO) a hlavně – na 2. stopě mají být předměty „běžné potřeby“ – sice jen dva, ale právě na ně je třeba Dara speciálně připravit. Zkrátka – je to taková malá praktická stopa.
Dar má rád v tréninku nové věci i trošku překvapení, myslím, že stopy, které jsme trénovali na podzim pro FH2 ho už i trochu nudily, tak jsem byla hodně zvědavá, jak si poradí s novým typem předmětů. Počasí nám konečně umožnilo vyjít se stopou na pole. Hlína ještě trochu lepila, ale pro Dara už to nebylo tak náročné (stopa, kterou jsme si udělali minulý týden, Darovi dala pořádně zabrat, oba jsme se hluboko bořili do bláta a Dar toho měl asi po 800 krocích „plné tlapky“). Našlápla jsem mu zkrácenou stopu v tvaru pro FH2 (cca 1100 kroků, kladla jsem ji 12 minut) s pořádnou hrstí předmětů, z nichž jen 3 byly obvyklé „IPO“. S ostatními jsem Dara doma předem seznámila se zdůrazněním u každého z nich, že tohle je „předmět“, který je potřeba „ukázat“. A co jsem dala na stopu…? 2 dřevěné kolíčky na prádlo, dřívko (5x1,5x0,4cm), 2 kousky kůže (menší z nich pouze 2x2x0,2cm), stejně velký útržek z lepenkové krabice, 2 malé špůlky hedvábíčka, přívěsek na klíče a 1 Kč. Stopu jsme šli pracovat po 2 a čtvrt hodině. Dar před nášlapem chvilku koukal, jestli mu snad něco neuteče, ale pak sklonil čumák k nášlapu a začal s chutí pracovat. Chvílemi pořádně foukalo, ale vítr měl na Dara vliv pouze při poryvu na lomu nebo při křížení vyjetých kolejí, jinak jako by bylo bezvětří. A stopa byla vypracována výborně! K mé největší radosti práce Dara zase těšila, sledování stopy i lomy byly zcela přesné, dokonce žádné přecházení lomů (to jsem opravdu koukala!!) a předměty s výjimkou toho přívěsku na klíče a koruny (u obou Dar nějak nechápal, že i tohle jsou předměty, které by měl označit, ale plast a kov jsou pro napachování hodně problematické) byly také bezpečně označené všechny! Stopu jsme přes četné zastávky u předmětů prošli za 21 minut, což by bylo v závodě bezpečně v limitu. Dar si můj obdivný úžas i pochvaly (a odměny) užíval a když jsme skončili, radostně si doběhl pro odložený košík a s házením si jej mi ho bez vyzvání donesl … což bylo nejlepším svědectvím jeho skvělé nálady.
Takže náš první pokus s množstvím krajně netradičních předmětů dopadl velmi nadějně. Teď už jen, aby nám počasí aspoň pár dní vydrželo a my si mohli stopu na „našem poli“ brzy zopakovat.