Stopa 27.7.2014
Týden jsme zakončili nedělní stopou, k níž jsme vyjeli s manželem již v 7 hodin ráno na naše obvyklé stopařské místo – pole s vojtěškou na staré Velké ceně u Bosonoh. Tedy … myslela jsem si, že stopu budeme šlapat na vojtěšce, ale při prvním pohledu na pole nás čekalo menší překvapení – vojtěška byla sklizena, pole zoráno a z brázd a hroud hlíny trčely jen stvoly a listy plevele, zejména pampelišek… Má vůbec cenu dělat stopu na takovémto terénu…? Zaváhala jsem, ale ne nadlouho. Byly jsme od večera domluvené s Evou, že jí manžel našlápne stopu pro Arwen, tak jsem ještě zopakovala manželovi instrukce s názornou ukázkou, jak šlapat (hlavně lomy, které si Eva přála hodně zvýrazněné), zabodli jsme trasírky u nášlapů a pak už společně šlapali stopy. Domluvili jsme se na stopách tvaru „R“ v délce cca 600 kroků (tvar stopy odpovídal zkoušce FPr3, kterou mají Dar a Arwen před sebou), 4 předměty a vzájemně zrcadlová poloha. Tentokrát byly stopy zcela bez pamlsků (stejně by je nejspíš už po chvilce sežrali mravenci),
Moje stopa pro Dara mi nakonec vyšla kratší, než jsem původně chtěla (úseky 170, 160, 100, 120 a 60 kroků, když jsem s posledním úsekem končila až takřka u příjezdové cesty), až těsně před koncem jsem dala jediný dnešní pamlsek na stopě (obvyklý Frolik) a zřejmě šlapala docela procházkovým tempem, neboť mi i tahle krátká stopa zabrala skoro 8 minut. Manžel byl ve chvíli, kdy jsem došlapala, k mému velkému překvapení teprve v půlce předposledního úseku, tak musel šlapat o něco delší stopu a nebo jít ještě pomaleji, než já (ale, jak jsem viděla, skoro se loudal).
Co jsme čekali, než stopa trochu vychladne, vzal manžel Dara na kratičké vyvenčení a brzy poté dojela i Eva. Trošku se zdržela, ale to vůbec nevadilo, stopy byly nachystané a nebylo kam spěchat. Pozdravili jsme se, pomazlili Arwen, Eva Dara a pak už byl čas jít vypracovat stopy – 35 minut po nášlapu. Po pravdě jsem byla hodně zvědavá, jak si Dar s terénem poradí – nepřipadal mi vůbec jednoduchý. Ovšem Dar mne velmi mile překvapil. Svým obvyklým, rozvážným tempem (šel pomalu hlavně úvodních asi 30m, než našel systém stopy víceméně kolmé na řádky) sledoval stopu zcela přesně a předmět (na 1. úseku po 120 krocích) označil ne¨jen jistě, ale i rovně (jen kdyby se zase nepřevalil na kýtu…!!). Jakoby mi Dar chtěl říci … jakýpak těžký terén…? Pochválila jsem ho a chtěla odměnit z naplněné pamlskové krabičky, ale ouha! Krabička nikde, zapomněla jsem ji v odložené vestě v autě a u sebe neměla ani byť jediný Frolik! No to bylo nadělení… Nedalo se nic dělat, museli jsme dnes jít stopu jen se slovními „odměnami“, tak jsem Dara aspoň mnohem víc chválila, než obvykle. Dar se i s tím spokojil a předvedl vcelku velmi slušnou stopu, rovné úseky přesné s minimem čichání vedle na křižování s jinými stopami (pěšinky i stopy zajíců a možná i srnek, tam jsem neváhala Dara upozornit obvyklým: „Kde máš stopu?“ na jeho úkol sledovat stopu moji), ale zato lomy všechny aspoň trochu přejité a dva s ověřováním pokračování stopy na „T“ a otočkou, což mne už ovšem trochu zlobilo. Všechny čtyři předměty byly dnes označené docela pěkně, rovně a ve směru stopy, jen 2. předmět maličko zešikma (odklon nejvýš tak kolem 10 stupňů). U třetího předmětu jsem se musela skoro smát – nevím, jak Dar zjistil, že k němu chci přijít z druhé strany, ale u předmětu se lehce navalil naprosto netypicky na pravé stehno. Tak jsem za chůze k němu rychle změnila směr a přicházela z obvyklé pravé strany a Dar, jen to viděl, hodil zadkem a převalil se na obvyklou kýtu…!! Ach jo, já ho asi „předpisovému“ lehnutí nenaučím… Ovšem ve chvíli, kdy jsem se sklonila pro předmět, hned se narovnal (ani nečekal na obvyklý pokyn: „Narovnej prcku“), takže jsem mu neměla opravdu co vytknout. No jo, mazaný dareba. Největší chybu udělal Dar nakonec zase těsně před koncem stopy – sotva pět metrů před závěrečným předmětem se mi začichal po křižující stopě. Nečekala jsem, jak daleko po ní půjde, zarazila ho dotazem „Kde máš stopu?!“, Dar se hned vrátil a bez nejmenších problémů či váhání již moji stopu dopracoval. Dnes jsme měli slušný i čas – na stopu jsme potřebovali 12 minut.
Dara samozřejmě čekaly pochvaly a po nich u auta krabička dobrot „za šikovného psa“. Arwen, byť začínala malinkou chvilku po nás, již také zalehávala závěrečný předmět. A ukončila tak stopu prakticky zároveň s námi.
V příštím týdnu, pokud počasí dovolí, budeme stopovat zase u nás na hlíně. Musím s Darem jednak nacvičit větší přesnost vypracovávání lomů, jednak se postarat o jeho lepší kondici pár delšími či úplně dlouhými stopami. Jistě se na některé z nich zase sejdeme spolu s Evou.