Stopa 30.7.2014
Přestože se nad Brnem přehnaly hned dvě pořádné bouřky, u nás již tradičně prakticky nepršelo, takže pole, kde teď stopujeme, je ještě stále suché. Tak jsem se opět domluvila s Evou na ranním setkání u nás na stopách a vyrazila našlápnout Darovi tu naši stopu již po 6. hodině ráno. Nebyla tak dlouhá ani členitá, jako ta stopa předevčírem, s 5 předměty, 11 lomy a několika Froliky, zato jsem podstatně prodloužila čas chladnutí stopy. Zamýšlela jsem jít po 2 hodinách, ale nakonec to bylo ještě o půlhodinu déle. Využila jsem dnes Eviny pomoci a poté, co si Eva našlápla stopu pro Arwen, udělala mi (asi 20 minut předtím, než jsme vyšli pracovat stopu) přešlap naší stopy přes roh 1. a 2. úseku. Ten přešlap krásně a silně vydupala, aby ho Dar určitě nemohl přehlédnout… A po uplynutí půl hodiny od nášlapu stopy pro Arwen jsme zároveň vyrazili pracovat.
Ráno, když jsem šlapala stopu, bylo bezvětří, teď bylo sice celkem příjemně (cca 21°C), slunce za mraky, ale zato foukal docela ostrý vítr a nám rovnou do zad. U Arwen byl na 1. úseku z boku, ale její stopa byla směrem k zahrádkám přece jen trochu krytá.
Dar se mi na nášlapu dnes motal neuvěřitelně dlouho, určitě přes půl minuty, stále si ověřoval moji stopu vzhledem k okolnímu trochu podupanému terénu, jakoby nemohl uvěřit, že moje stopa, kterou má jít, je opravdu takhle stará. Pak se konečně rozešel, ale první úsek s ostrým větrem přímo v zádech, přestože jsme šli paralelně s řádky, byl z hlediska rychlosti skoro „tragický“. Ale Dar šel aspoň zcela přesně, jediná malá vybočení s následným krátkým hledáním stopy byla na „hnízdech“ trčících zbytků stébel, které Dar musel obcházet. První předmět ale zalehl docela pěkně (samozřejmě zase s navalením na stehno) a pak na hodně podupaném místě měl opravdu velké problémy, aby po ztrátě té správné šlápoty moji stopu zase našel. Oddechoval, vypadal najednou unavený a k další práci jsem jej musela dokonce pobízet… Byl to jeden z nejhorších úvodních úseků stopy, jaký pamatuji. Ale po chvilce se zase vzpamatoval a s Eviným prvním přešlapem stopy o kousek dál si poradil velice dobře – velmi pečlivě si pročichal asi půl metru její odchozí části, poté krátce čichl na druhou stranu, podíval se po Evě, asi aby se ujistil, že nějakých 150m od nás pracuje s Arwen, a pak klidně pokračoval v práci na mé stopě. Úplně v pořádku to křížení samozřejmě nebylo, ale pro mne bylo v této fázi nácviku podstatné, že se Dar nepustil po Evině čerstvé stopě dál a vrátil se k práci na mé stopě bez jakéhokoliv upozornění z mé strany. První úsek zakončil lom přejitý zase aspoň o metr, přestože na téhle stopě jsem všechny lomy pořádně prošlápla a dokonce přidupla. Proč to tedy vlastně dělám, když je Dar i tak přejde…?? Už mne opravdu začínal s těmi lomy zlobit. Na druhém úseku s bočním větrem na Dara navíc padla jakoby jakási „deka“ a zalehl mi u najitého pamlsku, jakoby to byl předmět. A druhý lom také s lehnutím přímo na lomu, ovšem tady si Dar jen čichl do šlápoty na zvýraznění lomu, hned se zvedl a pokračoval. Naproti tomu druhý přešlap stopy Evou už jen Dar krátce ověřil jediným čichnutím vpravo, vlevo, aniž by sebeméně opustil stopu. První tři úseky stopy (ten 3. opět s větrem v zádech) nám dnes však trvaly neskutečných 20 minut… Co jsem viděla, Eva zatím už nejen skončila, ale i odjížděla (Arwen jí pracovala krásně, naprosto k Evině spokojenosti – a Eva je opravdu hodně náročný psovod!), tak jsem jen na dálku Evě zamávala a soustředila se na Dara. Říkala jsem si, zda jsem mu nedala tuhle docela těžkou stopu až příliš brzy po té předchozí… Jenže Dar jakoby najednou chytil druhý dech, otřepal se a trošku rozešel, již jen s malým přejitím vypracoval lom na oblouk, pak vcelku věrohodně i samotný oblouk (sebral si na něm pamlsek) a menší zaváhání přišlo až v konci oblouku, kde v silném zadním větru a na více stopami podupaném terénu (ke všemu tu opět trčelo víc stébel, na která já sice šlapala, ale stébla se za mnou zase stačila zvednout, tak je Dar obcházel a musel při tom opouštět konkrétní šlápotu) Dar chviličku hledal těsně na oblouk navazující lom. Kratší úsek šikmo řádky byl odejitý velmi přesně, lom už jen maličko přejitý a pak už jsme byli na dlouhém zpětném úseku a s větrem v zádech. Tady Dar již po pár krocích výrazně zrychlil, mohla jsem jít skoro běžnou chůzí, ale stopa byla i přes tyto výborné podmínky pracována s nízkým nosem a 3. předmět ihned zalehnut. Teď již jsem odměňovala nejen pochvalou, ale i pamlsky z krabičky (jakmile se Dar narovnal z rozvalení). Následující úseky stopy i lomy byly velmi slušně odvedené a navíc v rychlé práci. Kolmé lomy byly přejité naprosto minimálně, první ostrý lom jen něco přes půl metru s několika málo vteřinami hledání odchozí stopy, 2. ostrý lom byl takřka dokonalý. A poslední lom stopy byl konečně naprosto přesný také. Dar opět označil i 4. předmět (tradičně) a už to vypadalo, že závěr stopy snad nebude mít chybu, jenže… Ne víc, než 3m před závěrečným předmětem Dar opět na více podupaném místě s kumulací trsů stébel ztratil stopu a snad půlminutu prohledával nějaké asi 4 čtvereční metry, než se mu stopu podařilo zase najít. Posledních pár kroků a Dar zalehl závěrečný předmět.
I přes ten problém těsně před závěrem (ale Dar si ho vyřešil sám, jen s mými pobídkami: „Kde máš stopu,“) jsem Dara velice chválila a samozřejmě i odměnila zbytkem pamlsků z krabičky. Čas jsme nakonec tou rychlou 2. částí stopy celkem slušně nahnali, stopu s délkou téměř 1300 kroků jsme pracovali 34 minut (já ji dnes kupodivu šlapala bezmála 17 minut). To po tom „katastrofickém“ úvodu nebylo špatné. Dar jakoby si navíc stačil i na stopě odpočinout, jen jsem mu dala po stopě volno, šel se trochu proběhnout kolem mne po poli a pak si polítat a počichat v opuštěné zahradě u pole (díru v plotě do ní již zná dokonale). Myslím, že oba jsme byli s dnešním ránem docela spokojení.