Výcvikový víkend Kyjov 4.-6.10.2013
Výcvikový víkend Kyjov 4.-6.10.2013
V neděli v podvečer jsme se vrátili domů z výcvikového víkendu v Kyjově s Mirkem Valentinem. Víkend snad „neměl chybu“ a já s ním byla velice spokojená. Dokonce ani manžel nebrblal a říkal, že to mělo něco do sebe... Krásné ubytování v areálu hned vedle cvičáku, velký plac na poslušnost a revíry, několik menších plácků na obrany a agility, výborné jídlo a přitom velmi potěšitelná cena. Většinu účastníků (resp. zejména účastnic) víkendu jsme znali z letošního LVT v Podhradí, na sobotní výcvik poslušnosti a obrany přijela i kamarádka Lenka s oběma svými psy Kenym a Aikem (co jsem ho měsíc neviděla, štěně zase o pěkný kousek vyrostlo). V neděli jsme si po obědě ještě před poslední poslušností s manželem odskočili do města do kyjovského muzea, kde právě vystavují zapůjčenou repliku "Ďáblovy kroniky", takže jsme si užili kromě cvičení (a jídla) i trochu kultury.
A jak jsme cvičili?
Na Darovi byl k mé velké radosti vidět zřetelný posun od tábora s Mirkem před 7 týdny - a to ve všem. Dar byl vůbec velmi akční a nebývale ochotný pracovat. Stopa a poslušnost s Mirkem, kousání s Michalem (s nímž kousal celý tábor v Podhradí). Poprvé jsme si kousli po večeři v pátek při světle reflektoru. Dar s tím měl zpočátku docela problém - nový cvičák, v noci s ostrým světlem a stínem a navíc (staro)nový figurant, který na něj až trochu moc tlačil. Ale když Mirek Michalovi ukázal, jak má na Dara nabíhat, tak se Dar chytil a než jsme v pátek skončili, měl už zase pěkný zákus. V sobotu po stopě na 1. kole to bylo mnohem lepší a odpoledne už 2. kolo "nemělo chybu". Samozřejmě jsme kousali jen na vodítku, ale při zákusu jsem měla Dara plné ruce. Dnes ráno po stopách byl při poslední obraně výborný, rukáv držel a táhl několik vteřin, než mu ho Michal nechal stáhnout. Mirek říkal, že pokud bude mít Dar chuť, můžeme ho zkusit nechat si Michala "ulovit", ale Michal se přece jen trochu bál, že to raději nechá na Mirka. Tak uvidím na Rybníčku, jak to půjde.
Stopu jsme dělali na suché hlíně s několika novými předměty a že jsme posledních asi 5 týdnů čichali na trávě, bylo u první stopy včera ráno pořádně znát. Dar mi proletěl nášlap, prvních snad 30m lavíroval kolem stopy (asi v 3m širokém korídoru) sem a tam, první předmět (jeden z těch nových) mi zcela přešel, další jsem mu musela napovědět, aby zalehl. Chytil se mi až v půlce stopy, zbylé 3 předměty už označil sám, ale moc jisté to nebylo. Dnes byla stopa o pár set procent lepší a přes pár Mirkových připomínek jsme od něj sklidili velkou pochvalu. Možná také hodně pomohla Mirkova rada ohledně šlapání stopy – když mne tak viděl šlapat, říkal, ať jdu pomaleji a nedělám tak dlouhé kroky. (Vlastně je to logické – při pomalejší chůzi je stopa plynulejší a navíc je pachový koridor kolem ní užší, protože pach kladeče není „odvát“ tak daleko od stopy a stopa je díky tomu zároveň pachově intenzivnější…) Prvních 30m stopy zase pár drobných nejistot (kde stopa byla dost křížená stopami traktoru i nás ze včerejška a já šla její začátek svým obvyklým rychlejším tempem, než mi Mirek poradil zvolnit), ale pak už se Dar chytil, žádné křížení jej už od stopy neodchýlilo ani o fous, první lom udělal jen s maličkou vlnkou a pak šel nádherně, 2. lom jsem jej raději trochu přidržela, když se nechal trochu "unést", ale okamžitě se znovu nalepil na stopu a šel naprosto přesně až na konec (celkem asi 200m, možná i o trošku víc). Bezpečně a sám označil všechny čtyři předměty a po skončení stopy měl pořád chuť ji sledovat dál. Mirek pravil, že šel jako robot. Musím samozřejmě doplnit, že od úvodních nic moc 30m, kde přešel 2 pamlsky, si našel a posbíral všechny ostatní (celkem jsem na stopu dala asi 20 Froliků). Škoda, že jsme byli jen na ty dva dny, zítra už by to bylo možná bez chyby. Máme za úkol zlepšit koncentraci na nášlap a pak hlavně styl zalehnutí - Dar se totiž u předmětu rozvalí na kýtu a pak (když spolkne odměnu za předmět) většinou nečeká na povel a pokračuje ve stopě sám - což by neměl.
Nejslabším článkem byla poslušnost, ale hlavně z mojí strany. Dar šlapal i poslouchal velmi slušně, v základním postoji se nezapomněl na mne aspoň krátce podívat (má při tom takový ten pohled, kterým se doslova ptá: tak jak jsem to udělal? paráda, co?) ale na druhé straně jeho klasika: jakmile jsem se od něj vzdálila na víc, než 2 kroky, okamžitě koukal kamkoliv jinam, než na mne popř. si (pokud měl odložení za chůze) čichal v tom lehu kolem sebe. Přivolání pak samozřejmě "jaksi přeslechl". Mirek konstatoval (opět), že Dar cvičí hezky, přesně, ale je na něm strašně poznat, jak ho to nebaví. Že když se nám podaří tohle zvládnout, aby jej cvičení začalo bavit, bude výborný. Samozřejmě je to o mně - moje "ano" i "ne" musí být mnohem výraznější, musí být mezi nimi daleko větší rozdíl, aby Dara odměna více těšila a to negativní mu daleko víc vadilo... Že se mu nemám podbízet, ale spíš se mu vzdalovat či odpírat, aby on chtěl za mnou a ne naopak... Ach jo, starého psa novým kouskům nenaučíš... (to hovořím samozřejmě o sobě). Na konci nedělní poslušnosti jsem poprosila Mirka o pomoc s naučením „revíru“. Když Mirek viděl, že Dar na povel "revír" (zatím jen asi na max. 8m od zástěny) ji pěkně oběhne a vrátí se ke mně (a to opakovaně), pravil, že Dar evidentně ví, co to "revír" znamená a co má dělat - a pokud to nedělá, tak ho mám „zlinýrovat“ za neposlušnost..
Zejména s ohledem na Darovu „poslušnost“ jsem byla hodně zvědavá na Lenku a jejich poslušnost. Dovezla si sebou na cvičení pro Aika bedýnku a Mirek nám pak ukazoval, jak se má takové štěně na bedýnce učit znát svůj cvičební prostor. Kenyho poslušnost už byla ukázková, koukal jen po své paničce a krásně šlapal u nohy. Na obranách byl hlavně Aik (s ohledem na svých 5 měsíců) velmi šikovný a odhodlaně lovil podušku na šňůrce a tahal se s Michalem.
Pro Darovo rozptýlení jsme využili otevřeného cvičáku se třemi překážkami agility – kladinou, agiliťáckým áčkem a kruhem. Jen je Dar viděl, hned běžel na kladinu a nijak ho nevyvedlo z míry, že je jednak podstatně vyšší, než klasická na poslušnosti, jednak že se pod jeho packami houpe. Přeběhl ji a hned se po ní zase otočil zpátky, aby si pak totéž zopakoval na áčku. Proskočil i níž zavěšeným kruhem (kde si trošku drhnul hřbet, ale vůbec mu to nevadilo). Překážky si skutečně užíval a radostně se vrtící ocas i rozzářené oči toho byly nejlepším dokladem. Možná pak i proto byl tak šikovný s Michalem na obranách.
Za víkend Mirkovi i Michalovi velice děkuji.
více fotografií z víkendu na: http://dariva.rajce.idnes.cz
(manžel se žel místo focení „kochal“, jak cvičíme (hlavně při obranách a na stopě), takže docela zapomínal, na co má vlastně foťák v ruce…)
Náhledy fotografií ze složky Výcvikový víkend Kyjov 4.-6.10.2013