22. ročník stopařského přeboru Nový Malín
Potřetí a naposledy jsme se i letos zúčastnili stopařského přeboru v Novém Malíně..Závodili jsme v nejtěžší kategorii C, kterou jsme si (tak nějak „pokusně“) vyzkoušeli již loni. Tentokrát nás bylo jen 6 účastníků. Naším hlavním cílem bylo závod se ctí odejít, když jsme na něj trénovali v podstatě poslední 2 roky, tak se ještě jet rozloučit ... a snad neskončit poslední. Po zimě byly terény velmi sympatické, jenže … to počasí – typické spíše pro léto, než apríl. Již se budu opakovat, ale u nás výsledky stojí a padají (kromě přepachovaných terénů) právě s počasím ... a tak úděsné horko v dubnu asi nepamatujeme... V tomto ohledu byl Darův výkon skoro heroický... Ale po pořádku.
Páteční praktická stopa (v délce 1,5km) v pátek podvečer od 18.30 byla v mnohém ohledu těžší, než loni. Já stále ještě s bolestmi sotva chodím, až na poslední čtvrtinu stopy se trošku ochladilo, takže jsme hlavně chtěli dojít k rozhodčímu v limitu (1 hod). Šli jsme na volno, Dar na mne občas musel počkat, až vylezu svahy... Letos jsme šli nejprve přes 2 pole s prudkou mezí mezi nimi, pak přechod silnice s běžným provozem, překonání železničního náspu (ten byl naštěstí nižší, než loni), 3x slezení přes potok... Bodovalo se výhradně dle nalezených předmětů. Dar označil 1. předmět, pak jsme měli pošlapanou stopu psími tlapkami, takže jsem si nebyla jistá, zda jsme na své stopě či někdo naopak zbloudil na tu naši, hlavní problém ale byl, že jsem musela slézat strmé břehy i meze po všech čtyřech pozpátku (ruce jsem měla popálené od kopřiv) a nahoru zase vylézt, kde jsem to zvládla, takže jsme pak pracně museli hledat stopu. Nevím, zda se nám to vždy podařilo, další 2 předměty jsme totiž nějak minuli. Ale jeden prý byl hned na výlezu od potoka, kde jsem zřejmě zdolala svah jinudy, tak možná i proto. Dar také už byl i přes pokročilý podvečer trochu přetopený, zastavoval a občas jen tak šel bez čichání. Když se konečně ochladilo, našli jsme za poslední strouhou tu naši správnou stopu a poslední předmět. Došli jsme v limitu "na odřené uši" ... 58 minut s 50 body, s nimiž jsme byli na 5. místě. Na nocleh jsme již v rostoucí tmě odjížděli jako obvykle do nedalekých Hraběšic.
Další den ráno po nástupu a oficiálním zahájení závodu bylo vyhledávání nábojnic v sadu, čtverec byl tentokrát lichoběžník, ohraničený stromy, a Darovi se nechtělo hledat. Než se po prostoru porozhlížel, vyprocházel a uvolil se konečně začít pracovat, bylo 8 a půl minuty z deseti pryč... Pak Dar během pár vteřin našel náboj, rozhodčí právě hlásil poslední minutu práce. Dar začal čichat a zastavil se s nosem dole, ale už jsem nestihla zkontrolovat, zda má 2. náboj, rozhodčí ukončil práci. Ale 10 bodů za ten jediný sebraný náboj bylo 2. místo v disciplíně, nejlepší (a pozdější vítěz) našel 3, ostatní nic. Po poledni jsme šli na 6-ti hodinovou stopu, ta byla na trávě na stejném svahu, jako loni. Neumím losovat, nějak nemám šťastnou ruku, vytáhla jsem si z naší 1. skupiny poslední stopu, šli jsme ji od 12.40, samozřejmě na plném slunci. Tvar stopy byl stejný, jako loni, jen se pracovalo v opačném směru. Dar naštěstí mohl být do poslední chvíle ve stínu, pořádně jsem mu prolila kožich vodou, tak i když se (tradičně) na 1. úseku a pak ještě na začátku 2. úseku (oblouk) trochu srovnával s horkem, stopu prošel, všechny předměty označil a získaných 80 bodů, byť to byla až 5. nejlepší stopa, bylo ... prostě úžasných. Byli jsme na 4. místě se ztrátou 14 bodů na 3. místo.
Dle předpovědi počasí se původně mělo na neděli trošku ochladit, ale žel opak byl pravdou... Opravdu nemám štěstí na los, takže zase poslední stopa, tentokrát až 6., opět od 12.40. Jenže k ní jsme museli dojít po slunci, ještě tam další minuty čekat a Dar byl totálně zvadlý už před začátkem stopy, ani prolití kožichu vodou tentokrát nepomohlo. Hodně jsem zvažovala, zda nejít na volno, ale nakonec jsem šla s Darem na stopovačce, ale zřejmě by to bylo jedno. Dar se mi odmítal hnout kvůli hledání nášlapu dál od nohy, nášlap byl ve čtverci až hodně nahoře, tak jsme jej v limitu nenašli a skončili tak s nulou bez možnosti vůbec stopu jít. Ale po pravdě jsem to v těchto podmínkách čekala, i když se po včerejšku přece jen trochu doufalo... Stopu jsme si pak prošli jen cvičně, s kladečem, Jak jsme se dostali v úvodním čtverci (20x20m) k místu, kde byla, Dar jen ťukl a šel po ní ... obrovská škoda. Odepnula jsem šňůru a nechala jsem ho jít na volno, bylo to nakonec mnohem lepší, ale první (ostrý) lom byl jen malý kousek od lesa, tak Dar místo vypracování lomu zamířil ze stopy na druhou stranu rovnou do stínu. Zavolala jsem ho zpátky a se 2 dalšími pokusy o Darův odchod ze stopy jsme stopu nakonec prošli celou. Jako loni byla stopa ve tvaru „M“. Všechny předměty Dar označil, ve stoje. Ale byl tak umořený vedrem, že když jsme mu nabídli krabičku s odměnou – voňavé pečené maso, jen k ní čichl a hledal stín. .. Co dodat víc?
Náskok po sobotě nakonec znamenal naše konečné 5. místo se 140 body, vítěz měl bodů přes 300. Ale já i manžel jsme spokojení, určitě jsme nepropadli ani neudělali ostudu, a na Dara jsme hrdí.
Musím opět poděkovat za možnost účasti v tomto jedinečném a jako vždy naprosto dokonale připraveném závodě. Všechna čest!
Popisy stop dle propozic závodu viz náš loňský trénink: https://argoaspol.estranky.cz/clanky/dar/vycvik-a-zkousky/trenujeme-na-stoparsky-prebor-----novy-malin-2017/