III. česko-slovenský závod Bochovice 27.9.2015
3. ročník závodu se opět konal u nás a byly pro něj vybrány Bochovice, kde se řada účastníků závodu představila předešlého dne na klubové výstavě. Vzhledem k velikému počtu závodníků (38), který každým ročníkem utěšeně narůstá, byla prezentace posunuta se začátkem již od půl sedmé ráno a samotné zahájení závodu mělo být o půl osmé.
Na závod jsme mohli jet jen pár kilometrů z chaty, kterou máme o tři vesnice dál, tak jsme si mohli lehce přispat. Darovi určitě prospělo i sobotní vyběhání se v lese a troška oblíbeného počichání si po stopách zvěře, takže na závod, který nás čekal, byl velice dobře naladěn. Ale už ráno, jak jsme šli k autu, bylo zřejmé, že podmínky nebudou pro stopaře nijak zvlášť jednoduché – foukal občasný vítr a v trávě ani známka po rose (což v tuto roční dobu za celý svůj život nepamatuji!).
Do Bochovic jsme přijeli tak akorát, absolvovali rychlou veterinární přejímku s ověřením totožnosti psa a pak čekali na trošku zpožděný nástup všech účastníků a slavnostní zahájení. Díky uzavírkám na dálnici totiž několik závodníků přijelo o pár chvil později, pro což jsme ale měli všichni pochopení. Seřazeni podle závodních kategorií jsme si postupně chodili losovat závodní čísla a pořadí v rámci kategorie. Pak se vyvěsil harmonogram závodu a mne při té příležitosti čekalo radostné překvapení – naše FPr3 totiž byla na pořadu jako úplně první soutěžní disciplína a poslední stopa se měla pracovat již od 9.10 hod, což znamenalo, že se vyhneme případnému většímu teplu a Dar tak může podat svůj obvyklý pěkný výkon. Jeden z účastníků naší kategorie nakonec nepřijel, tak nás bylo pouze 5 s rozdělením na 2 skupiny.. Závodníci první skupiny byli 3, té druhé dva. Já si ovšemže (jako obvykle) vytáhla losem tu 2. skupinu a tak jsme spolu s naší spolufavoritkou Jasmíne KS, reprezentující Slovensko, čekali na pozdější odjezd.
Rozhodčím pro stopy byl p. Karel Nedvěd, renomovaný rozhodčí, stopy citlivě kladl figurant p. Robert Fagoš.. Na place v areálu zatím začínaly poslušnosti s druhým, dodatečně požádaným p. rozhodčím.
Na louce před zahájením obou posledních stop jsme ještě jednou losovali – teď o číslo stopy. Jak jinak – zase jsem si vytáhla tu poslední, takže jsme s Darem kategorii uzavírali. Zatímco Jasmíne již pracovala svoji stopu, pomalu jsme docházeli do blízkosti našeho nášlapu. V té chvíli ve mně pořádně trnulo: dosud oblačná obloha se začínala protrhávat a slunce, které najednou vykouklo, bylo až nějak moc hřejivé. Dar také hned začal zřetelně vadnout a já se modlila, ať nám na naši stopu přeje aspoň trošku štěstí a vítr přižene nějaký ten mrak… Docela jsem si oddechla, když po skončení hodnocení výkonu Jasmíne byla řada na nás a slunce již se začínalo schovávat za hustší beránky, za kterými naštěstí pro nás vydrželo skoro celou naši stopu. I přesto bylo na Darovi vidět, že na něho je tepla prostě už zase až trochu moc. K tomu občas docela silně foukalo a tráva byla i tady naprosto bez rosy... Ale pěkná, s výškou tak akorát. Dar šel na nášlap úžasně soustředěný, viděla jsem mu na tváři, jak byl vážný.... Jen na 1. úseku stopy (bylo to obvyklé "R") šel v délce několika metrů vedle stopy, ale jen asi 30cm, všechny lomy vypracoval bez ztráty bodu, bodová srážka za práci na stopě byla pak už jen za zvednutý čumák na 4. úseku proti větru ... Celkem šlo za sledování stopy dolů 6 bodů, což bylo na takovýto závod a od tohoto pana rozhodčího velice dobré. Zbylé 4 body jsme ztratili za předměty - všechny za ten poslední. Dar všechny 3 předměty označil tentokrát sednutím ... což vždy signalizuje, že se cítí unavený, a na tom závěrečném předmětu si sedal trochu pomaleji a navíc, když jsem k němu došla a sáhla pro předmět, si dodatečně lehl... Byla to obrovská škoda, ten výsledek mohl být ještě o hodně lepší. I tak jsme získali celkem rovných 90 bodů. (Když mi p. rozhodčí oznámil „pouhých“ 73 bodů za sledování stopy, pořádně ve mně hrklo a málem jsem stála s otevřenou pusou, kde jsme mohli tolik bodů poztrácet, vždyť stopa byla velmi dobrá se všemi předměty označenými a prvními dvěma naprosto bezvadně, než p. rozhodčí dořekl, že za předměty je bodů 17… No ano, nervozita občas dělá svoje a já v té chvíli úplně zapomněla, že stopa se hodnotí sčítáním dvou částí). A tak jsme i při tak přísném a ostrovidném posuzování dosáhli na (aspoň dolní) hranici našeho zkouškového standardu na stopách FPr. Vůbec jsem v té chvíli netušila, že na VD jsme dosáhli jediní a tudíž jsme naši kategorii vyhráli.
Dar zřejmě p. rozhodčího zaujal, protože cestou zpět k autům byl p. rozhodčí tak laskav, že šel se mnou a přitom se mne ptal na některé podrobnosti Darova tréninku, zda dávám pamlsky, zda trénujeme přešlapy. Říkala jsem mu o tom našem tréninkovém poli a proměnlivém terénu s přirozenými přešlapy stop, jak tudy chodí lidé na autobus, i to, jak je pro mne těžké nechválit na stopě, což na momentálně trénovaných stopách FH2 smím... I jak v tréninku mluvím s Darem a vysměji se mu, kde má stopu, když ji z lajdáctví ztratí, a jak Dar pak výborně pracuje... Pan rozhodčí mne svým zájmem skutečně velice povzbudil, o radosti ani nemluvě. A potěšilo i to, když jedna z účastnic, která se na nás při práci dívala, pravila, jak ji fascinovalo, že si Dar jde docela sám podle svého a já jen kráčím za ním a sbírám předměty.... Jenže přesně takhle to na zkouškách obvykle máme.
Po nás pracovali své stopy účastníci kategorie IPO1 beze stop a poté IPO2. Podívali jsme se a samozřejmě moc drželi palce našim kamarádům (ale nejen jim).
Po návratu ze stop do.areálu jsme mohli vidět nejprve disciplíny poslušnosti „dospělých“ – kategorii mladá naděje (občas úsměvně překřtěné na „mladá beznaděj“) jsme již žel nestihli. Právě v téhle juniorské kategorii, byť "zastropené" věkem psa 20 měsíců, bylo nakonec účastníků nejvíce (12) a ti nejlepší předvedli i skutečně kvalitní výkony. Na závěr soutěží proběhly obrany – nejprve kategorie pouze obran z IPO1 (SPr1) a pak vrcholná disciplína závodu IPO2. Její vítěz předvedl nádherný výkon, za jaký by se jistě nemusel hanbit ani německý ovčák.
A pak již tu byl vrchol závodu: nástup všech účastníků a vyhlašování vítězů. Ceny byly díky sponzorům opět nesmírně velkorysé a jen podtrhly stoupající prestiž (byť „neoficiálního“) závodu. Naše kategorie FPr3 byla vyhlašována jako 2. nejvyšší předposlední. Při pohledu na poměrně vysoké (tedy aspoň pro mne) stupně vítězů jsem si chvíli lámala hlavu, jak se dostanu „na bednu“ na ten nejvyšší stupeň (prý jsme se neměli tolik snažit, na ten za třetí místo bych vylezla raz-dva), ale nakonec to vyřešily decentní schodečky ze dvou na sebe položených cihel. Naštěstí pro mne byly stupně hodně prostorné, tak jsme se v pohodě dostali přes ten „stříbrný“, který obsadila Jasmine KS, na ten náš. Dar vůbec na nic nečekal a vyskočil si na něj zcela samozřejmě. Jakoby tušil, že byl nejlepší a je středem pozornosti – předváděl se a byl „zlatíčko“. 3. místo obsadil Falkon GM. I on, stejně jako pes na 4. místě, předvedli pěkné stopy ve zkouškových bodech.
Kategorii IPO2 vyhrál Echnaton EE po opravdu nádherném výkonu ve všech 3 částech IPO2. Po zásluze si odnesl i tři další ceny: za nejlepší stopu, nejlepší poslušnost a nejlepší obranu celého závodu. I když neříkám, že ta cena pro nejlepší stopu mne trochu nemrzela … utekla nám o jediný bod… Ale bylo to tak nakonec dobře – u tak komplexního psa je v těch nejlepších tlapkách.
Absolutně nejvyšší body (95) získal pes z kategorie mladých nadějí.
Obdivuhodné byly také.výsledky našich slovenských soupeřů – v počtu pouze 3 závodníků (a 4 psů) obsazovali stupně vítězů a odvezli si i vítězství z kategorie UPr2 s krásnými body.
Zbývá jen ze srdce poděkovat všem, kdo pro nás závod připravili a podíleli se na jeho organizaci i zdárném průběhu. Celá akce proběhla ve velmi přátelském duchu a s naprosto korektním přístupem ze strany všech. DĚKUJEME!!
Těšíme se na příští rok, kdy se tento závod, pomalu se stávající tradičním, uspořádá opět na Slovensku.