MR hovawartů stopařů 15.10.2016
Letošní MR hw stopařů se uskutečnilo ve spolupráci se ZKO Luková u Lanškrouna. Kromě hlavní kategorie FH2, v níž se sešel potřebný minimální počet účastníků (pět) byly otevřeny i doplňkové kategorie FPr1 (pět účastníků) a FPr3 (nejsilněji obsazená se šesti závodníky). Jako vždy byly k účasti lákadlem kromě zazávodění si a vítězných vavřínů i možnost zápisu splněné zkoušky.
Bylo to naše již 3. MR stopařů, podruhé v kategorii FH2. Ještě v páteční ráno před odpoledním odjezdem do Lanškrouna jsem (dle instrukcí) raději znovu přeměřila stopovačku, zda odpovídá požadavkům na délku 10m. A přišel pořádný šok…!! Když jsem před 3 lety kupovala závodní stopovačku, nechtěla jsem na ní šetřit a aby byla jistojistě v pořádku, objednala jsem si ji od firmy Gappay. Při orientačním měření před 2 lety jsem zjistila, že je trochu kratší, do 10m chybělo kolem 7cm. Jenže tentokrát to bylo již skoro 40cm!!! Tak moc se za naše používání (a to výhradně jen na zkouškách a závodech!) stopovačka smrskla. Co s tím…? Namočila jsem ji a pak sušila s postupným natahováním, jenže jsem „nahnala“ pouze kolem 10cm. A tak jsem mohla jen doufat, že stejně, jako v předchozích závodech a zkouškách, na přeměření nedojde. Pro všechny případy jsem si vzala pro nastavení krátké vodítko a „byla v klidu“. Dar už věděl, že se jede na závod, viděl naše přípravy a cítil obvyklou vůni pečeného masa (odměna po dobré stopě „pro šikovného stopovacího psa") a vypadal dost sklesle, že ani to maso nespěchal ochutnat – připadalo mi, že si pamatuje obrovské problémy, které na závodních stopách měl. Terény měly být slušné, pro stopy FH2 tráva, tak jsem doufala, že jednou budeme mít štěstí i na to počasí, tak, jak Darovi vyhovuje.
V Lanškrouně jsme se sešli v hotelu Rubyk, kde jsme se hned prezentovali a ubytovali a pak se všichni, kdo už jsme byli na místě, sešli na večeři a „kus řeči“ v restauraci o pár ulic dál. Byl to moc hezký večer a příjemná součást závodů. I hotelový pokoj byl útulný a dobře vybavený, tak jsme si rozhodně neměli na co stěžovat.
Po snídani jsme odjeli na zahájení závodu do blízké Lukové, kde jsme se sešli s ostatními účastníky, kteří dorazili až ráno. V půl deváté nástup účastníků, představení rozhodčích a losování startovních čísel … spojené s přeměřením stopovaček. Z těch od fy. Gappay (a bylo jich několik) prošla jen jediná na hraně tolerance a to jen díky prodloužení rozpáráním smyčky na konci šňůry. Měla ji Kristýna, která byla také účastnicí FH2, tak jsem ji mohla poprosit o zapůjčení. Vylosovala jsem si poslední číslo kategorie, byla jsem tedy ve 2. skupině, Kristýna s č.1 už v první, s půjčením tedy nebude problém.
Hned po nástupu odjeli na svoje stopy účastníci FPr3, kategorie FPr1 měla stopy na jiném místě později. Rozhodčím pro obě tyto kategorie byl p. J. Radovesnický, nám bude posuzovat pí rozhodčí MVDr. J. Glisniková. Kladečem stop FH2 byl p. Vidrna, který se svého úkolu zhostil nanejvýš pečlivě a citlivě. První stopa bude zvedána od 11.00 hod, poslední 13.25 hod., tak již po 10. hod jsme odjeli na místo, aby mohlo proběhnout losování pořadí stop a první závodní tým se mohl v klidu připravit na práci. Stopy byly položeny na pěkné louce, první 4 na mírném až lehce strmějším svahu, poslední přes příjezdovou cestu na rovině … ta měla dle mínění místních nejlepší terén. A los nám přisoudil právě tuhle 5., poslední stopu.
Na první pracovanou stopu svítilo příjemné sluníčko, pak se začalo zatahovat a zvedal se chvílemi až ostrý nárazový vítr, který měl na svědomí nejeden odvanutý bod. Další záludností byly občasné díry a rýhy po divočácích na úsecích pod lesem i občasné koleje od pojezdů aut či sekací techniky. … Každý závod je i hodně o štěstí – či smůle, ale všichni jsme drželi palce všem, radovali se s těmi, kteří stopu úspěšně došli, trnuli, když měl pes na stopě potíže, a smutnili, když se závod někomu nepodařil
K nám, jak to vypadalo, se zase to štěstí otáčelo zády… Když totiž šel Mirek s Blackie třetí stopu, bylo mi pořadatelem oznámeno, že naši stopu přejel teréňák asi půl hodiny po položení a pak ještě podruhé sotva hodinu před zvedáním – přejetí stopy je až asi v poslední třetině stopy, tak se musím do začátku práce na 4. stopě rozhodnout, zda i přesto půjdeme připravenou stopu nebo si zvolím stopu náhradní. Přejetá stopa byl s Darovou fobií vážný problém, ale i u náhradní stopy byl háček: kladečem byla paní a Dar nechodil po kladečkách zdaleka tak ochotně, jako mužské stopy. Louka s 5. stopou vypadala dobře, měl to být nejlepší terén a rozejitý (a hlavně rozčichaný) Dar i přejezd autem dokázal „dát“. Tak jsem nakonec kývla na původní stopu. Právě když začal vypracovávat Cyril svoji stopu (předposlední), přijeli se podívat a povzbudit nás účastníci druhých kategorií, kteří již měli všichni své stopy za sebou a mnozí s krásnými body. Tak snad se nám podaří předvést pěknou práci. „Na bednu“ dnes stačí pouhých 18 bodů, na vítězství 83 (které držel Mirek s Blackie) resp. o bodík více.
Přesně na čas jsem dovedla Dara na půjčené stopovače k pí rozhodčí, podala hlášení a pak dovedla Dara k náslapu. Potěšilo mne, že okamžitě sklonil nos k zemi, krátce nášlap pročichl a šel. Stopa byla trošku vidět díky ohnuté trávě, tak jsem měla aspoň „pro klid duše“ kontrolu. Jenže můj klid netrval dlouho … Dar se začal zastavovat, zvedat hlavu, postávat a body dolů jen letěly. Brzy jsem viděla příčinu: na té pěkné louce, na níž šel náš 1. úsek pár metrů od cesty podél ní, byly vytlačené koleje od aut, jak se na louce otáčely či ji přejížděly … jak se ukázalo, celá přední část louky s 1. a 2. úsekem naší stopy byla těmi kolejemi poježděná doslova křížem krážem. Jedno z těch Darových zastavení na 1. úseku bylo označením předmětu ve stoje … které jsem žel včas nepochopila a silně vystresovaný Dar pokračoval po pár vteřinách po stopě dál. Na 1. lomu malé hledání směru a po pár desítkách kroků další předmět – úplně stejná situace, takže i tento byl nakonec přejitý. Pak se Dar dostal po lomu na oblouk do čistší části louky, takže když zůstal na oblouku stát, tentokrát už jsem věděla, že označuje předmět, tak jsem rychle zahodila šňůru a šla k němu. Dar už zatím asi o metr poodešel, ale jak viděl, že jdu k němu, zůstal stát. Nějaký bod to stálo, ale konečně jsem mohla Dara uklidnit pochvalou. A jak jsem jej vyslala na další úsek, byl už to od Dara úžasný výkon! Přestože i tady jsme sem tam přecházeli nějaké koleje a Dar byl z nich stále ještě ve stresu, na jeho práci to nebylo znát. Přesné, prakticky dokonalé sledování stopy rovnoměrným tempem, lomy doslova jako vystřižené, ani oba ostré lomy se nedaly vypracovat lépe! Dar pracoval stopu skoro jako stroj. Bylo zřejmé, že každé jeho zastavení se znamená označení předmětu, tak jsem musela jen rychle reagovat. Trošku ve mně zatrnulo na 4. předmětu, když jsem došla k Darovi a předmět nikde. Hrklo ve mně, že jde o falešné označení se ztrátou několika bodů, ale pro jistotu jsem se Dara (jak to dělávám v tréninku) zeptala: „Kde ho máš, nevidím ho!“ A Dar zvedl tlapku a uhodil jí na předmět – měl jej mezi předními packami a zřejmě jsem ho měla v zákrytu chlupů. Zvedla jsem a ukázala předmět za tichého smíchu jinak velmi přísné pí rozhodčí, kterou to zjevně velmi pobavilo, a pak už jsem jen šla a šla za Darem, zvedala zbylé předměty, chválila za ně a posílala Dara na další úsek. Po krásném přechodu poslední koleje v trávě jsem Dara i přes riziko ztráty bodů (a napomenutí za motivační pochvalu na 2 úseku) pochválila a pak už Dar označil závěrečný předmět – poprvé za celou stopu sednutím. Věděla jsem, že body nebudou „nic moc“, ale jistě jsme ve zkouškových bodech a „na bedně“.
Po ukončení stopy nám pí rozhodčí zhodnotila výkon. Dosažených 80 bodů bylo při počáteční hrůze prvních dvou úseků nádherných a znamenalo 2. místo, jen 3 body za vítězem. Titul nás stály předměty, za které jsme dostali pouhých 13 bodů, resp. moje nepochopení Darova označení prvních dvou. Za sledování stopy jsme od 3. úseku už neztratili ani bod!! Však také pí rozhodčí velmi ocenila pěknou stopu, když se Dar na oblouku rozešel, a pochválila ji pak i při slavnostním vyhlášení. Všichni „na bedně“ jsme splnili zkoušku a to nás může skutečně těšit.
Blahopřeji všem závodníkům, kterým se mistrovství povedlo, a těm méně šťastným přeji úspěch a radost z něj napříště. Děkuji všem, kdo se na akci podíleli, organizátorům za obětavou přípravu, rozhodčím, kladečům i všem účastníkům, bez jejichž startu by se tahle krásná a vydařená akce nemohla uskutečnit. Tak příští rok zase na viděnou!
Na závěr si nechávám poslední poděkování … svému psímu partnerovi za statečnost na stopě i přesnost a zodpovědnost, s níž stopu prošel a došel. To pečené maso odměnou si opravdu zasloužil.