Stopařský přebor Nový Malín 21.- 23.4.2017
Máme za sebou 21. ročník stopařského přeboru v Novém Malíně. Zkusili jsme si premiérově kategorii „C“ … a zjistili, že i když jsme poctivě trénovali dle propozic, tak naše představa o disciplínách, resp. jejich průběhu a pravidlům, byla vzhledem ke skutečnosti mnohdy až diametrálně odlišná. O to cennější jsou zkušenosti, které jsme získali jaksi „na vlastní kůži“ až účastí v závodě … žel za cenu dobrého výsledku. Ale po pořádku.
Závod pro nás začínal již v pátek v podvečer. Po prezentaci na cvičáku odjezd na praktickou stopu a to všichni účastníci naráz. Startovali jsme v dlouhé řadě od silnice asi 1,5 až 2km od vesnice, již jsme měli na dohled (což mne uklidnilo v nejhorší obavě, že se můžeme někde cestou ztratit). Stopy byly vedeny v podstatě přímo, paralelně vedle sebe, takže žádné lomy či zákeřné oblouky, na něž jsme v tréninku cvičili. S úderem 19. hod nás postupně (asi po 2 či 3 minutách) pouštěli do závodu a my měli hodinu na to, abychom prošli stopou, našli co nejvíce předmětů (samozřejmě optimálně všechny) a nahlásili ukončení stopy rozhodčímu. Pracovat na stopě jsme přitom mohli, jak jsme chtěli – na volno či libovolně dlouhé šňůře. Až potud to tedy vypadalo docela jednoduše, ale po pravdě:- tahle praktická stopa byla naprosto ďábelským terénem. Na úvod hlína, kde byl položen 1. předmět (hliníkový sáček valikosti asi poloviny předmětu IPO), který Dar pěkně označil, a po pár desítkách metrů ukončoval tento úvodní terén železniční násep, který se musel přelézt. Na nás vyšla jeho už dost vysoká část, ještě zdůrazněná příkopy před i za ním. Co jsem se po čtyřech škrabala nahoru a pak opatrně dolů, vzpomněla jsem si na zkoušku dle KJ s nepříjemným materiálem – a blahořečila si, že Dar jej zvládá bez zaváhání. Když jsme byli konečně za náspem, vedla stopa dále přes polehlé vysoké osení (ještě ve čtvrtek ležel na polích sníh!). Dar neměl s jejím najitím nejmenším problém a vedl mne naprosto jistě i docela rychle. Pole přerušila zmola, do níž jsme museli slézt a překonat potok. Když jsme se dostali zase nahoru, Dar stále krásně na stopě, po pár desítkách metrů jsme narazili na kus mokřiny, kde jsem zapadla a nemohla vytáhnout boty… Ovšem Dar, byť na mne musel chvíli čekat, si dokázal i s mokřinou naprosto úžasně poradit a přesně se napojil zpět na osení, kde jsme našli mobil – myslela jsem si, že jej ztratil kladeč a říkala si, že bude mít radost, až ho dostane zpátky, ale jak se ukázalo v cíli, šlo o 2. předmět. O kus dál opět další potok (zase jsem zapadla) a nový terén - polehlá řepka před květem. Nějaké stopy v ní sice byly vidět, ale ta správná (tedy po kladeči) byla jen jedna. Darovi řepka smrdí, po pár minutách jí má úplně zahlcený nos, tak jsem se nijak nesnažila Dara nabádat, aby hledal v tomto terénu nějaký předmět, nejspíš stejně zapadlý pod řepkou, a měla jen jedinou snahu – projít řepkou a najít tu naši stopu na posledním úseku. Jím bylo na závěr stopy řídké jarní osení. Dar šel stále ochotně a nádherně a bylo pro mne nanejvýš radostným překvapením, když se po těch stovkách metrů řepkou přesně trefil na stopu!! Šlápoty byly ve vlhké hlíně dobře patrné, Dar je přesně sledoval a já šla také s očima jako ostříž a pozorností Komanče, abychom nepřešli poslední předmět. Ale ten jsme nenašli… Byť jsme stopu docházeli poslední a p. rozhodčí už čekal jen na nás, využila jsem časového limitu a vrátila se dobře 50m zpět takřka do půlky pole a zkoumala skoro píď po pídi, totéž pak zpět (a stále ještě sledoval stopu i Dar!), ale poslední předmět jsme nenašli. Stopu jsme ukončili za 46 minut s nalezením pouze prvních 2 předmětů, což žel znamenalo zisk jen 30 bodů. Jak jsem se pak dozvěděla, 3. předmětem (v řepce) byl klíč, 4. předmět tanga. Právě ta tanga nenašel (také přes vrácení se) ani další účastník, takže už na stopě nebyl - zřejmě jej musela odvléci ze stopy myš nebo vzít pták...Velká smůla, ale občas se to stává. Přes Darem nádherně vypracovanou stopu jsme doplatili jsme na její pravidla Tahle stopa se žel hodnotí jen dle nalezených předmětů
Samozřejmě jsem byla z malého zisku bodů velmi zklamaná, ale Dar mi zároveň udělal velkou radost spolehlivostí své práce. V sobotu nás čekají naše /parádní disciplíny“, tak se jistě podaří vylepšit náš průběžný výsledek.
Ubytování jsme měli zajištěno, stejně jako loni, ve Ski areálu v Hrabošicích. Dara jsem odměnila za výkon pamlsky i vydatnou večeří a pak už odpočinek na druhý soutěžní den. Vzbudilo nás do něj již po 5. hodině ráno vytrvalé klepání z chodby. Dar byl v klidu, ale to klepání bylo tak otravné, že se manžel šel podívat. Vrátil se se slovy: „To neuvěříš…“ Zvenku seděl na klice prosklených domovních dveří kos a opakovaně klepal do skla! Nevím, zda v odraze od skla viděl sám sebe jako potencionálního soka, nicméně do něj vytrvale bušil zobákem. Nic nepomohlo jej odehnat. Za chvilku přiletěl znovu a bušil dál… Když už jsme byli vzhůru, vyběhl manžel s Darem na krátké vyvenčení a já dala Darovi, protože do začátku závodu bylo ještě několik hodin a čeká jej jen krátké hledání nábojnic, obvyklou snídani (což zřejmě byla velká chyba). Dar si po ní ještě trochu pospal a pak odjezd do N. Malína na zahájení závodu. Závod byl skutečně „našlapaný“, kategorie B a C byly plně obsazené, v kat. A se prezentovalo 5 účastníků
Hodinu po slavnostním zahájení závodu odjížděli první účastníci ostatních kategorií na své stopy a my, účastníci kat. C, se společně vydali na louku nad cvičákem, kde nás čekaly označené čtverce s nábojnicemi. Až do té chvíle jsem netušila, že budeme pracovat všichni naráz, těsně vedle sebe. Na povel p. rozhodčího jsem dovedla Dara do nám určeného čtverce, vytáhla prázdnou skleničku (z níž jsem ráno vysypala náboje) a dala Darovi povel k hledání. Přišla po řádná sprcha: Darovi se vůbec nechtělo hledat nábojnice, jen posedával a koukal... tu jedinou nábojnici, kterou jsme našli, jsem našla vlastně já… Nechápala jsem to, jediným vysvětlením byla možná únava po včerejšku a zřejmě i ta pořádná večeře se snídaní… Slabou útěchou bylo, že tady ani ostatní neměli moc štěstí, někteří nenašli vůbec nic. Na 2. disciplínu dne, stopu 6 hodin starou, jsme měli nastoupit až po 13. hod., tak jsme se vrátili do Hrabošic, aby si Dar pořádně odpočinul. Dar toho plně využil, byl od včera skutečně unavený a myslím, že hlavně jeho nos dostal na řepce pořádně zabrat.
Odpolední stopa byla na trávě a než se nám podařilo najít naši skupinu, docela jsme se prošli… losování stopy muselo proběhnout bez nás a nám tak zůstala poslední stopa naší tříčlenné skupiny. Počasí bylo ideální, pěkný terén, stopa určitě neměla být pro Dara žádný problém. Dar také krásně vyšel, označil 1. předmět … a pak to „zabalil“ na 1. přešlapu! Vůbec mne nenapadlo, že mi tohle udělá, tak jsem mu dovolila odejít ze stopy po přešlapu, i když se mi to nějak nezdálo. Byl čas, tak jsme si aspoň došli stopu po 2. předmět, aby tak Dar neměl potvrzeno, že když prostě chce na stopě skončit, tak mne jednoduše odtáhne po libovolném přešlapu. Bylo jen k lítosti, že stopu dokázal sledovat bezchybně s dokonalým vypracováním ostrého lomu…Po návratu na penzion pak odpoledne prospal, tak mu to až tolik nevyčítám, byl po praktické stopě skutečně unavený.
V neděli byla poslední šance zkusit ještě s výsledkem něco udělat, jenže před námi právě největší „strašák“ – stopa s vyhledáním nášlapu, která pro mne byla velkým otazníkem. Až před začátkem práce jsem se totiž dozvěděla, že ta nepsaná pravidla závodu a hlavně této poslední stopy jsou dle pravidel pro policejní psovody… a já samozřejmě vůbec netušila, jak ta pravidla vypadají. A tak jsem čekala nulu … kterou jsou svojí skepsí nejspíš „úspěšně“ přivolala. P. rozhodčí, když viděl, jak několik účastníků stopy v uvedení do čtverce tápe i jak pracuje po nalezení stopy stopu samu, nám pár větami vysvětlil, že chce vidět samostatnou práci psa a že nejsme na IPO. Na rozdíl od IPO můžeme nejen jít na zkrácené šňůře, ale třeba i odměnit na předmětu. Pes určitě nemá označovat rohový kolík jako předmět… Viděla jsem, kam se ze čtverce vychází i jak stopy vypadají, všechny byly v podstatě stejné, ale když došlo na naši stopu, při hledání nášlapu jsem na okamžik totálně zpanikařila a když Dar chytil stopu u rohového kolíku, v domnění, že tahle stopa vede jinak, dovolila jsem mu odejít po ní. To byl konec. Moje selhání psovoda nás tak připravilo o všechny body jak za vyhledání stopy, tak za stopu samu, kterou jsme již pochopitelně nemohli jít… Kladeč mi pak nášlap ukázal, abychom si zkusili stopu projít aspoň po 1. předmět. Tehdy jsem zjistila, že kladeč vstoupil z boku kolmo do čtverce, po asi 2 metrech se zastavil, otočil do správného směru (do pravého úhlu) a vyšel. Obrovská škoda, že jsem tohle nevěděla předem (z pokynů od pořadatele pro trénink jsem si vyvodila, že se v rámci čtverce může jít jen rovně, proto ta moje fatální chyba). Dar, jak jsem mu potvrdila stopu, šel krásně, naprosto čistě, nevšímal si křížení, přešel i skoro brázdu po páteční praktické stopě, až na 2. úseku, kde bylo křížení "tím správným směrem" zpátky k výchozímu bodu, se mne pokusil odvést ze stopy, ale zakřičela jsem na něj, kde má stopu, tak přišel, sedl přede mne a že končí. Já mu to nedovolila, připomněla "dobrůtky pro šikovného psa" a Dar znovu zabral - až do konce by mu nebyl na zkoušce odebrán ani půl bod! Absolutně přesné lomy (2x ostrý, 1x pravý, bylo to "M"), nalezené a pěkně označené všechny 3 předměty, nízký nos. Byla bych to nejraději obrečela. Dar na to určitě „měl“.
Závod pro nás tedy, hlavně díky mně, neskončil nejlíp. Čeká nás práce, abych Darovi zase utužila disciplínu, aby mi stopu neskládal dle svého uvážení, byť je unavený. A pokud bude někdy nějaké „příště“, tak už aspoň budu znát pravidla. Pro závod nikde nebyly přesné instrukce, jak disciplíny pracovat (třeba praktickou stopu jsem mohla klidně jít na krátkém vodítku), předpokládalo se, že to všichni už znají.
Závěrem musím i přesto pořadatelům, s nimi samozřejmě i kladečům a rozhodčím vřele poděkovat. A vyseknout obrovskou a nanejvýš uznalou poklonu nad úžasně zvládnutou organizací. Teprve při účasti v kategorii C mi došlo, jak skvělou práci všichni odvádějí a jak dokonale je závod zorganizován. Děkujeme.
A pokud to půjde, příště si zkusíme napravit repuraci.