Stopařský přebor v Novém Malíně 22. – 24.4.2016
O víkendu jsme si zajeli na 20. ročník stopařského přeboru v Novém Malíně. Jak jsme tak četli propozice, čekal nás poněkud jiný závod, než na jaké jsme byli dosud zvyklí, a tak trochu jsme nevěděli, do čeho jdeme. Ale, jak se říká, zkusit se má všechno … a tak nás čekala prostřední kategorie B z celkem tří vypsaných kategorií.
Na prezentaci k závodu jsme byli odkázáni až na sobotní ráno, tak jsme pokračovali ze cvičáku v Novém Malíně do 7km vzdálených Hraběšic, kde jsme měli v penzionu Skipark domluveno ubytování. Bydleli jsme v chatě se 4 pokoji s vlastními sociálními zařízeními hned pod sjezdovkou v pěkném, klidném prostředí a s příjemným majitelem.
V sobotu ráno jsme se po příjezdu na cvičák nejprve nahlásili a pak si vylosovali startovní čísla. Naše skupina byla nejpočetněji obsazena, nakonec se prezentovalo 21 závodníků, kteří si losovali čísla do 2 skupin. Nás poslal los s číslem 3 do modré skupiny, začínali jsme tedy dle harmonogramu stopou A - cca 800 až 1000 kroků, 2 pravoúhlé lomy, 1 ostrý, oblouk, 3 předměty (kůže, dřevo, textil, poloviční velikosti oproti předmětům IPO), stáří stopy 2 hodiny. 2. skupina, začínající č. 12, měla stopu B, v propozicích uvedenou až na neděli.
Po slavnostním zahájení závodu jsme odjížděli na naši stopu v první skupině. Stopa byla položena na trávě a citlivě našlapána zkušeným kladečem. Zatímco jsme čekali na čas začátku naší práce, uložila jsem Dara po vyvenčení do stínu a s obavou sledovala stoupající a žel i stále silněji hřející slunce. Dle předpovědi mělo být dnes chladno a pod mrakem, tedy pro Dara ideální počasí, ... jenže nebylo. A nízké startovní číslo se ukázalo být tentokrát (aspoň pro nás s ohledem na Darovu práci na slunci) velkou nevýhodou. Stopu jsme sice šli již před 10. hodinou, ale v té době slunce již pořádně hřálo, že mi bylo vedro i jen ve výcvikové vestě a tričku s krátkým rukávem. Když přišel čas pro naši práci, podala jsem hlášení a … přišel první šok. Panu rozhodčímu totiž nestačila informace, že „pes předměty označuje“, chtěl vědět, jak. Žel se nespokojil ani s mojí odpovědí, že většinou sednutím popř. lehnutím, jak si pes vybere… Prý musím přesně říci, co udělá, jak označuje předmět nejčastěji. Tak jsem tipla na „sedni“ popř. „lehni“ (to už p. rozhodčí zjevně nebral). Začali jsme pracovat a úvod stopy byl sice pomalým tempem, ale s přesnou prací, dokud … nepřišly první koleje. Zřejmě Darovi smrděly a to natolik, že se po chvilce přemýšlení vrátil až k nám, očichal si p. rozhodčího, pak kladeče a po upřesnění si pachu pokračoval ve stopě dál. Již s chybami, ale i to ještě stále šlo. Najednou zůstal nehybně stát – nebyla jsem si jistá, zda odpočívá či co, tak jsem po pár vteřinách velela: „stopa!“ Darova reakce byla pozoruhodná! Sklonil hlavu, očividně naštvaně popadl do zubů před sebou ležící předmět, ukázal mi ho a pak si ho hodil zpátky pod nohy. No … tak tohle mi nevyšlo, nalezený předmět nebyl pro „jinou polohu označení“ uznán a tak i moje pochvala Darovi asi byla až příliš vlažná a Dara neuspokojila. Ovšem p. rozhodčí, i když předmět neuznal, ocenil, že se Dar nenechal zviklat. Na dalších kolejích Dar docela „vypnul“ a když zůstal stát a koukat na mne, naznala jsem, že dnes to prostě nepůjde, a stopu ukončila. Asi to byla chyba, protože Dar, jak si během asi půl minuty uvolnil z přemíry pachů nos a p. rozhodčí dovolil, abychom se už mimo závod pokusili aspoň ještě kousek dojít (dokonce šel za námi), se nechal přesvědčit, zase strčil čumák na stopu ... a po pár desítkách metrů se dočichal na úsek ve stínu, kde tak ožil, že předvedl naprosto luxusně vypracovaný ostrý úhel, pak přesný úsek, opět luxusní pravý úhel, už zase na slunci bezchybný oblouk (na oblouku předtím přeběhl 2. předmět), div ne klusaný rovný 4. úsek a poslední lom (zase jako vystřižený) a pak skoro doklusal k poslednímu předmětu, který označil ... stejně jako ten 1. ve stoje! P. rozhodčí, když to viděl, poznamenal, že to sednutí bylo jaksi ve stoje... Byla to opravdu škoda. Asi jsem měla mít na stopě více trpělivosti a počkat si na "odpískání", je docela možné, že by se Dar pustil zase na stopu dříve, než by p. rozhodčí ztratil při jeho nečinnosti trpělivost... Takto jsme získali pouhých 15 bodů... Pro závod to nebyl vůbec povzbudivý úvod.
Byla jsem trochu namrzená na sebe, že jsem to, možná předčasně, vzdala (Dar totiž opravdu vypadal, že to dál nepůjde) a ještě více mne mrzelo, že když jsme si konečně vytáhli nízké číslo, tak pro nás zase špatně. Asi hodinu po skončení naší stopy se začalo zatahovat i zřetelně ochlazovat, takže s vyšším číslem (asi od č. 8) už bychom pracovali mimo slunce a v rostoucím chladnu bychom stopu určitě došli. Ale to už je prostě závod…
Sobotní odpoledne pokračovalo poslušností dle ZVV1 kat. A a končilo vyhlášením vítězů této kategorie.
V neděli nás na 2. stopu (stopa B) čekalo úplně jiné počasí - konečně tu bylo to slibované chladno, na kopcích dokonce s jinovatkou! Naše stopa byla kratší než včera, 500 až 600 kroků, 3 úseky, jeden pravoúhlý a 1 ostrý lom, 2 předměty. Stopa byla na velmi řídkém cca 8cm vysokém osení, stará 3 hodiny a na nás vyšla od jediné pí kladečky závodu. Vůbec mne nepotěšila informace závodníků 2. skupiny, kteří tady včera začínali, že pole je samá kolej… A počasí, aprílové v pravém smyslu slova, si s námi také pořádně zahrálo … patřili jsme totiž mezi několik „nešťastníků“ kategorie B, kteří měli pro stopu ty nejtěžší podmínky. Samozřejmě, byly mi určeny opět losem, když na mne zbyla poslední stopa tříčlenné skupinky (čísla 3 až 5, šli jsme oproti včerejšku v obráceném pořadí po 3 účastnících). Počasí si se mnou pořádně zažertovalo již před vlastní stopou, kdy při čekání na začátek práce se roztrhaly mraky a na pár minut vykouklo slunce - Dar na něm, byť ležící, začal očividně uvadat, ale než jsme šli k hlášení, zase se naštěstí zatáhlo a Dar zase ožil. Podali jsme hlášení a dnešní p. rozhodčí se naštěstí spokojil s informací, že Dar „předměty označuje“.
Ty obávané koleje se projevily hned na 1. úseku, když stopa vedla kolmo přes jistě nejméně patery. Dar za každými z nich ztrácel stopu, kterou pak musel pracně hledat, a ztratil tak hned na tomhle úseku (nejdelším) velké množství bodů (za sledování stopy nakonec skoro všechny, které byly odebrány!). Asi v půli úseku se začal rychle a stále silněji zvedat vítr a po pravoúhlém lomu (Dar ho zvládl jen s menším přejitím a rychlým nalezením 2. úseku) nám vál stále silněji rovnou do zad a Darovi odfoukával stopu zpod čumáku. Dar proto šel nezvykle pomalu, ale zcela přesně. Brzy našel 1. předmět a označil jej bezchybným stáním s ujišťujícím lehkým škrábnutím packou na něj, a po ostrém lomu (p. rozhodčí ocenil rychlé nalezení závěrečného úseku v silných poryvech větru) se rozpoutalo skoro peklo v podobě krátké sněhové vánice nám rovnou do obličeje… Zřejmě právě ta byla na vině, že Dar lehce přešel 2., závěrečný předmět a označil jej sednutím s předmětem až za zadkem … za což byly pochopitelně také bodové ztráty. P. rozhodčí pravil, že Dar pracoval pomaličku, ale pečlivě a do časového limitu se vešel, že terén byl za daných podmínek hodně těžký. Za stopu jsme získali 71 bodů, což bylo s ohledem na podmínky velice slušné a já byla s Darovou prací dnes opravdu spokojená. V součtu se sobotou to znamenalo až 18. místo z 21 účastníků, ale i přesto jsme byli s víkendem na závodě spokojení, užili jsme si jej a poznali zase něco jiného. A získali inspiraci pro další práci.
Při závěrečném vyhlašování vítězů kategorie B a C nás sice počasí zahnalo pod střechu, ale ceremoniál nebyl pro to méně slavnostní i vřelý. Každý z nás si odnesl odměnu pro svého psa i upomínky pro psovoda na zajímavý, výborně připravený závod a skvělé lidi, které jsme při něm poznali. Vřele tímto děkuji organizátorům, rozhodčím, kladečům i sponzorům, že jej pro nás připravili a mohli jsme se jej zúčastnit. Pokud to půjde, rádi se zúčastníme i v dalším ročníku. Doufejme již s větším štěstím a lepším výsledkem.
fotografie z víkendu vloženy na:
http://dariva.rajce.idnes.cz/20._rocnik_stoparskeho_preboru%2C_Novy_Malin_22-24.4.2016/