Valíčkův memoriál – 55. ročník
Letošního ročníku závodu na paměť zakladatele našeho kynologického klubu Rybníček Brno Františka Valíčka jsme se letos v sobotu 8.11.2014 zúčastnili poprvé i já a Dar. Byly otevřeny 4 kategorie, od IPO1 po „královskou“ kategorii IPO3 a k nim jako doplňková kategorie ZZO – bez speciálních cviků. Právě tahle jednoduchá poslušnost byla pro nás, co „nekoušeme“ (tedy aspoň ne na podobný závod). Spolu s Darem v této nejvíce obsazené kategorii (12 účastníků) soutěžila i kamarádky Arwen s Evou a další černá hovawartka s paničkou Renatou. Renata závodila i v kategorii IPO1 a to se svojí starší fenkou, rovněž černou hovawartkou. Takže v závodě byli k vidění hned čtyři hovíci – a všichni čistě černí.
Závod byl jako vždy perfektně naplánován a jediné, co „jaksi nespolupracovalo“, bylo počasí – bylo poměrně chladno, zamračeno a po většinu dne opakovaný déšť. Ale na výborné náladě všech přítomných, jak soutěžících, tak rozhodčích i diváků, ani tohle počasí nemohlo moc změnit.
Rozhodčími byli pánové Klepáč (poslušnost), Mnich a Hammer, figurantem M.Valentin.
Naše kategorie ZZO přišla na řadu až těsně před polednem po poslušnostech dvou kategorií IPO. Já si vylosovala č. 3, Eva byla s Arwen až je konci startovní listiny (č. 10) a Renatina černá fenka, právě hárající, bude celý závod uzavírat až pozdě odpoledne.
Jako první šla na plac Nikolka, asi dvanáctiletá dívenka, se svou mladou fenkou NO. A předvedly spolu výbornou poslušnost, jíž takřka nebylo co vytknout! Ale pan rozhodčí nasadil opravdu přísný metr zcela v souladu s významností závodu a poslušnost ohodnotil „pouhými“ 56 body (ze 60). Tohle byla pro nás ostatní závodníky kategorie D doslova hozená rukavice! Ale druhá účastnice získala o dva body méně a s 54 body zůstala za Nikolkou. Byla řada na nás. Dara jsem vytáhla z odkládačky již asi 20 minut předtím. Po třech hodinách v odkládačce byl při vypuštění z ní hodně divoký (jeho blátivé tlapky jsem měla div ne po celém těle) a trvalo mi dobře 10 minut, než se při poslušnosti v ohradě na zadním prostranství trošku vybouřil. Pak ještě znovu pár minut v odkládačce a šli jsme na plac. Za tu chvilku se Dar zklidnil jaksi až moc… Nic nepokazil, ale jeho výkon byl až příliš „uvážlivý“ a při srovnání s předchozími dvěma závodníky tak trošku „langsam“. Přivolání – vyběhl se podívat k odložené kólii a přece jen mu chviličku trvalo, než zabrzdil a běžel zpátky ke mně, aby mne oběhl (tak jsem jej to vždy učila, když mne obcházel i při obratu čelem vzad) a pak se mi zařadil k noze. Ovšem p. rozhodčí vyhodnotil tohle provedení cviku za jakési „podivné esíčko“ s příliš pomalým přiběhnutím a první 3 body byly dole. Na dalších cvicích jsme dostávali sice stále vyšší body, ale vždy s „mínuskami“ za pomalé provedení popř. u chůze na vodítku za občasné napnutí se krátkého vodítka. Ale já byla s 8 body (byť s výstražným „mínus“) naprosto spokojená. Sedni-lehni bylo s bodíkem navíc (a „mínuskou“), odložení za pochodu konečně za 10 (ale opět „mínus“). U aportu jsem udělala docela hloupou chybu já: hodila jsem aport tak nešťastně, že jsem zavadila rukou o kapsu s mobily a aport mi z ruky spíš vypadl, než že by byl hozen. Vzdálenost ode mne byla naneštěstí ještě přijatelná, tak jsem musela pro něj Dara vyslat. Samozřejmě – na krátkou vzdálenost Dar nepospíchá (ale aspoň klusal) a přes jinak velmi pěkné provedení musela následovat další srážka (a „mínus“). Navíc prý bylo držení aportu nepevné … trošku si lámu hlavu, co tím bylo míněno – Dar držel činku zcela vyrovnaně, bez hnutí či překousnutí nebo pohození si s ní. Až poslední disciplína (dlouhodobé odložení) byla panem rozhodčím hodnocena jako výborná a dostali jsme za ni čistou desítku. Sečteno a podtrženo … se zohledněním těch „mínusek“ jsme získali celkem 53 bodů, které znamenaly průběžné 3. místo (ze tří zatím odcvičících účastníků), což nebylo už s ohledem na celé to velké startovní pole s kvalitní konkurencí za námi nijak zvlášť povzbudivé. Kupodivu jsme na tom 3. místě chvilku vydrželi a s výjimkou jediné závodnice, která nás „přeskočila“ o jediný bod, se další řadili v pořadí za nás.
Nemohu vynechat úsměvnou příhodu, která se stala při úvodním cviku přivolání jedné z členek našeho KK. Její fenka, menší kříženka, je vášnivá aportérka a když dostala od paničky povel „volno“, běžela ke stojanu s nachystanými aporty psovodů, stoupla si na zadní a podala si svůj aport, který byl na stojanu až úplně nahoře. Fenka se musela pro něj pořádně natáhnout! Radostně jej pak nesla k paničce a chviličku s ním kolem ní triumfálně běhala, než jej odevzdala … a splnila cvik přivolání. Takovou „kulišárnu“ mi zatím nevymyslel ani šprýmař Dar.
Co probíhala naše kategorie, zavoněl připravovaný oběd – dle volby účastníků guláš nebo grilovaná žebra. Já si vybrala žebra a vychutnala si je do poslední kostečky – byla výtečná. Dar si pak vděčně smlsnul na pár křupkách.
Na tom 4. místě, těsně „pod bednou“, jsme nakonec zůstali, když nás při shodném počtu bodů s Renatinou fenkou podržel na 4. místě lepší aport. Ale pořadí bylo skutečně o bodících a již z počtu získaných bodů jednotlivých účastníků bylo zřejmé, jak byl závod (nejen) téhle kategorie kvalitní. Vždyť 50 bodů, které získala Arwen, stačilo jen na 8. místo!! A nás od 2. místa dělil jen jediný bod… Zvítězila Nikolka, která pak dostala cenu i pro nejmladšího účastníka.
Po skončení kategorie D (naše ZZO) dobíhaly ještě poslušnosti a obrany ze stop se vrátivších účastníků kategorií IPO, kde všichni účastníci předváděli kvalitní výkony, které skutečně stály za vidění. A když již se slunce, které konečně vylezlo z těžkých mraků, klonilo k obzoru (nedlouho předtím konečně přestalo pršet), závod vyvrcholil slavnostním vyhlašováním vítězů. Ceny byly opět velkorysé a památku a dárky si odnesl každý účastník.
Byl to vydařený závod a (dešti navzdory) příjemně strávený den. Vřelé díky za něj … všem zúčastněným a organizátorům s Alicí v čele zejména.