Vánoční závod na Rybníčku 16.12.2017
V sobotu 16.12. se konal tradiční závod pro členy na cvičáku na Rybníčku. Hodně jsme se na něj s Darem těšili (a také se připravovali na netradiční disciplíny) – neboť tento závod byl na našem domovském cvičáku naším posledním. Loučili jsme se tím se cvičákem a cvičením na něm, tak jsme si jej chtěli (věřím, že nejen já, ale i Dar) pořádně užít.
I letošní ročník byl pojat jako „sranda závod“ a byl velice silně obsazen. Zejména hlavní kategorie, kde se nás sešlo hned 9 účastníků … a 4 z nich hovíci! Kromě Dara i Evina Arwen s Kartem a Zuzčin Fido. Kategorie začátečníků měla 3 startující v 6 disciplínách.
Závod byl zahájen losováním a já si vytáhla vcelku sympatické č. 4. Mohla jsem se díky němu podívat, jak jednotlivé disciplíny probíhají, a v rychlosti chystat strategii. Disciplín bylo celkem 10 a každá byla hodnocena (max.) 10 body. Některé disciplíny již jsme znali v různých obdobách i z jiných cvičáků či letních táborů, některé pro nás byly naprostou novinkou, na niž jsme se nemohli nijak předem připravit. Ale co … body přece tentokrát jistě nebyly tím nejdůležitějším (byť pěkné umístění i zde těšilo!), důležitá byla družná zábava a předsváteční pohoda s přáteli a našimi chlupatými parťáky.
Z našich hovíků nastupovala nejdříve (s č.2) Zuzka a předvedla s Fidem velmi zdařilý výkon. Ten půjde jen těžko překonat! Pak Eva s Kartem a už byla řada na nás. 1. disciplína – zamaskování psovoda prostěradlem a kýbl na hlavu, pes podržen za boudou, aby neviděl, a pak už přivolání … samozřejmě do předpisového předsednutí! Ten kýbl hodně tlumil povely a snad i měnil hlas, ale Dar ke mně kupodivu přiběhl hned – jen měl problém najít, kde ta jeho panička má vlastně předek, před nějž si má sednout…! Ale i to jsme nakonec nějak zvládli. Naší parádní disciplínou se pak ukázaly hned dvě – naprosto dokonalý aport rohlíku (s komentářem diváků, že na zkouškách bych měla místo činky házet rohlík!), nejspíš hlavně proto, že Darovi tenhle aport připadal jako velká zábava (a suchý rohlík nežere), a poté štěkání na melodii „Pec nám spadla“ – tady Dar reaguje již na moje našpulené rty, tak se nijak nenechal vyvést z míry podivně zpívanými povely a štěkal do rytmu. Pěkně jsme zvládli i „execírku“ na vodítku se lžící v téže ruce a na ní položený tenisák, který nesměl spadnout, a pak i polohy za zády jen na hlasový pokyn, byť u téhle disciplíny jsem potřebovala na „vstaň“ i pomocný povel rukou. Odložení za pochodu vsedě, kdy jsem dále měla pokračovat s rukama na lýtkách, už se tolik nepovedlo – Dar nemínil zůstat sedět a pokračoval se mnou naprosto parádním plížením. Jakž takž jsme spolu zvládli i trefování se pamlsky Darovi do huby – Dar neumí moc chytat, já zase házet, tak 2 chycené piškoty z 5 byly maximem. Pak následovala disciplína čistě pro psovoda – poznat na obrázkách psí rasy. Naštěstí jsem to moc nepokazila, tak jsme se drželi stále hodně vysoko. Disciplína „co nenajdete v řádech“ bývá vždy naše parádní a Dar toho umí hodně – předvedli jsme podání předních tlapek (jedna, druhá, obě), pak točení pozpátku kolem psovoda (to s Darem občas cvičím v rámci krátké „rozcvičky“ před večeří a Dar tenhle kousek zvládá nádherně). Poslední disciplína byla opět na Darovi – měl mne najít na place, ukrytou za metrovkou, povoleno bylo jen pomocné slovo „haloooo“ – 3x. Byla jsem si jistá, že Dar mne hledat rozhodně nebude … a také že „nezklamal“. Když ho dovedli na kraj placu, viděla jsem škvírou mezi prkny, že se po mně rozhlíží, ale že by se vydal mne hledat … to ani náhodou. Na mé „halooo“ nastražil uši a díval se rovnou k překážce, hned poznal, že jsem za ní, ale proč by měl ke mně běžet, když ho přece nevolám??? Sama jsem odešla, tak ať si zase pro něj sama dojdu… Tak jsme skončili závod „stylově“ nulou. Ale na předchozích disciplínách jsme nashromáždili bodů docela dost, bylo jich nakonec rovných 70, vlastně zkouškový limit (škoda, že to nebylo na zkoušce!!!) a vynesly nás na průběžné 2. místo hned za Fida.
Jak šel závod dál, předběhl nás se 72 body již jen jediný závodník, který se vklínil mezi Dara a Fida, a Arwen vyrovnala našich 70 bodů. Takže jako na „seriózním“ závodě rozhodoval o 3. místě aport a pak přivolání … a poprvé jsme na tom byli (a kupodivu v obou disciplínách) lépe!! Dar tak při svém loučení s Rybníčkem, tedy naším výcvikem tady, obsadil krásné 3. místo. A hlavně s radostným výkonem, který mne zahřál u srdce. Nemohli jsme se rozloučit lépe.
Poslední cvičák letošního roku končil vyhlášením pořadí, předáním štědrých cen a dárků, voňavými dobrotami z místního grilu a konečně i posezením u donesených laskomin.
Pořadatelům závodu i všem našim milým cvičitelům, vřele děkuji jak za závod, tak i za všechny ty chvíle, které jsme za posledních 5 let mohli s Darem na Rybníčku strávit. Hodně jsme se tady naučili, prožívala jsem tu spoustu emocí. Zlobila jsem se s Darem, ale také nám společné učení a cvičení přinášelo radost, oba jsme si tu užívali „společenská setkání“ … samozřejmě, každý po svém. Jistě se ještě nejednou na Rybníček podíváme, jen tak si trošku zacvičit a hlavně „společensky se vyžít“, aby prostě Dar úplně „nezvlčil“, ale cvičení a trénink „na vážno“ nás teď vede na pole a louky ke stopám.
Děkuji za vše, přátelé! Někdy zase na viděnou.