Vánoční závod na Rybníčku 2014
V sobotu 13.12.2014 jsme se s Darem zúčastnili dalšího vánočního závodu pro členy klubu a cvičící na Novém Rybníčku. Letos díky malému zájmu kursistů se kategorie pro začátečníky vůbec nekonala a tak nás pokročilejší čekala další novinka: byly totiž vyhlášeny hned 2 kategorie pro „pokročilé“ a to (jako loni) kategorie poslušnosti dle ZVV1 s „vylepšením“ a bez překážek a pak mírně upravená (resp. zjednodušená) UPr3. Rozhodčí nám opět přijeli z Tišnova – paní rozhodčí dostala na starost závod dle ZVV a nám již z loňska známý rozhodčí (zkušený závodník a výcvikář), jenž dostal na starost „pískat“ UPr3.
Kategorie UPr3 byla obsazena 4 účastníky (i když ne všichni byli v kategorii dobrovolně…) – kromě naší kamarádky Evy s oběma jejíma hovawartíma holkama startovaly paní cvičitelky s NO a chodským psem. S Darem bylo (hlavně s ohledem na složené zkoušky) počítáno pro nižší kategorii pokročilých, ale požádala jsem také o zařazení dle UPr3 – jednak jsem si chtěla při téhle jedinečné příležitosti poslušnost dle IPO vyzkoušet a navíc mi připadlo trošku „nefér“ závodit při tom, co máme s Darem nacvičeno, mezi mnohem méně zkušenými. A tak jsme se také ocitli mezi elitou. Samozřejmě jen „do počtu“. Na cvičáku jsme totiž byli po dlouhých 3 týdnech, nedostali jsme se sem ani na obrany a tak už před závodem jsem měla silné obavy, že cvičení asi bude to poslední, co bude Dara zajímat. Před cvičákem kolem plotu cvičil sice krásně, ale jen jsme přišli na cvičák, okamžitě zabořil čumák do trávy a ne a ne jej zvednout od čehosi pro Dara úžasně přitažlivého… Ke všemu jsme si vylosovali číslo 1 a tak šli na plac cvičit hned po zahájení závodu ve dvojici s Arwen, která začínala odložením.
Podali jsme hlášení a pak už poslouchali (pro IPO zcela netradičnímu) velení pana rozhodčího.
Nejen muži „mají své dny“… Ten „svůj den“ měl žel i Dar a užil si jej opravdu pořádně. Ihned zapomněl na tradiční motivaci čekající krabičky s pečeným masem a jeho jedinou starostí bylo, jak si co nejlépe pročichat při cvičení plac!! Už úvodní „execírka“ byla s občasným čichnutím na trávník, ale ještě jakž-takž, k mé radosti tentokrát bez skupinky, i odložení za pochodu v sedě ušlo, ale pak už se pomalu „začaly dít věci“. Nejprve jsem zazmatkovala já, když za poklusu jsem místo povelu k lehu dala povel k odložení ve stoje a po poznámce p. rozhodčího honem chtěla zachránit situaci, tak jsem křikla „lehni“ – ovšem Dar si zase jen sedl. Po přivolání se loudal ke mně tak pomalu s čumákem na trávě, jakoby tam snad sledoval nějakou stopu (ovšem oči zvednuté ke mně, aby stačil reagovat, kdybych snad po něm něco hodila), že bych si zatím nejspíš stačila vypít kafe. Následné odložení ve stoje sice bylo v pořádku, ale k přivolání jsem musela použít tři povely a stejně Dar zůstal stát krok přede mnou – moc dobře věděl, že to čichání „přepísknul“ a viděl, jak jsem naštvaná. Ovšem u nohy byl už na ten šup. Doufala jsem, že to konečně bude v pořádku, jenže aport (jen běžná činka) zase s chybou – Dar sice pěkně vyběhl, ale jen čichl k čince, zjistil, že to není ta naše, a šel si kolem ní čichat! Činku donesl až na 2. povel. Aporty přes překážky byly totální krach – Dar sice překonal bariéru, ale místo popadnutí aportu si čichal v trávě (správně usoudil, že ho za překážkou nevidím) – 2. povel „aport“ vzal jako povel „zpět“ a bez aportu překonal překážku zpátky ke mně, jak to znal ze ZVV1. Na áčku pak provedl to samé, takže obě překážky byly s nulou. A poslední nulu přidal (tuhle vcelku trošku očekávaně) i na vysílačce. Místo vyběhnutí vpřed, které již mimo cvičák umí a dělá, zaběhl za mne a … koukal. Aspoň pár bodů tak zachraňovalo závěrečné dlouhodobé odložení (já v zástěně 50 kroků dál) – to znamenalo naši první a žel také poslední desítku.
Náš výsledek byl v součtu „skvostných“ 46 bodů… a to byl p. rozhodčí na nás ještě až moc hodný. Ale co naplat – mohla jsem už jen držet palce Evě a jejím holkám. Jak cvičila Arwen, jsem (ze zástěny při Darově odložení) moc neviděla, ale v části, kterou ano, cvičila Arwen velmi pěkně. Škoda chybky na áčku, která ji stála několik bodů. Ale i tak si jich vysloužila celkem 83 a brala za ně 3. místo. Velkou radost nám pak udělala Eliška, která si po mateřské cvičení i závod užívala a s 90 body v závodě zvítězila!! Má velká gratulace! Však jsem pak také rozdělila Darovu odměnu (Dar z ní dnes nedostal za „fuj psa“ ani drobeček) mezi Elišku s Arwen – obě si ji zasloužily mnohem víc.
Velmi pěkné výkony předvedli i všichni pokročilí cvičící členové ve své kategorii a pomyslnou bednu obsadili ti, kteří již dlouhodobě cvičí nejpilněji. I jim srdečně gratuluji.
A tentokrát nám vyšlo i velice příjemné počasí – chvílemi slunečné a s teplotou „tak akorát“. Závod jsme si všichni báječně užili, pochutnali si na občerstvení z místní udírny a já všem, kdo jej pro nás připravili, i oběma p. rozhodčím, za něj velice děkuji. Těším se na příští rok – samozřejmě s přáním, abychom s Darem „prodali“, co skutečně umíme.