VI. ročník závodu „O zmrzlou vránu“
Náš domovský cvičák KK Rybníček Brno pořádal 27.2.2016 již VI. ročník zimního závodu „O zmrzlou vránu“. Tohoto závodu jsme se dosud s Darem nezúčastnili, ale letos jsme se poprvé také přihlásili. Stejně jako na podzim na Valíčkově memoriálu do kategorie ZZO1.
Vypsáno bylo 5 kategorií, kromě naší ZZO1 i ZZO (bez speciálních cviků), ZVV1, IPO1 a IPO3 (všechny beze stop). Rozhodčími byli pánové M. Mnich a J. Hammer, kteří se o posuzování disciplín a kategorií podělili rovným dílem, figuroval již tradičně M. Valentin a IPO3 hlavní figurant závodu Lukáš Slowioczek.
Účastnici závodu se hlásili zřejmě hodně na „poslední chvíli“ a tak zprvu málo obsazený závod byl nakonec utěšeně „našlapán“. Nejvíce byly obsazené (tradičně) obě poslušnostní kategorie ZZO a ZZO1, shodně po 11 účastnících, ale velmi pěkná účast byla i ve všech zbývajících kategoriích, takže závodníků se sešlo hodně přes třicet a na slavnostním nástupu jsme utvořili pěkně velký útvar. Vylosovali jsme si čísla a pak již byl závod zahájen.
Počasí bylo vcelku příznivé, i když více, než nám, zmrzlým lidem, vyhovovalo dobře nasrstěným psím závodníkům – bylo chladno, zataženo, část dne foukal pořádně studený vítr, ale nepršelo. Obvyklá družná pohoda, držení palců kamarádům, pěkné výkony závodníků, horký čaj i výborný oběd (dle volby grilovaná cigára a žebra či guláš) … to vše dávalo zapomenout na chladné zimní počasí.
Závodu se zúčastnili zástupci víc, než desítky plemen, ale tentokrát byli nejhojněji zastoupení knírači (šest ve všech velikostních rázech), po nich němečtí ovčáci. Naši hovíci se sešli jen ve trojici – všichni jsme soutěžili v kategorii ZZO1. Kromě Dara dvě fenky, kamarádka Brannan a Perla GP. Darův zájem se ale (žel až přespříliš) soustředil již od nástupu výhradně na fenku BOM, jednu z dvojice hárajících účastnic, které celý závod uzavíraly. … No, někdo musí být poslední - a byla jsem smířená s tím, že to poslední místo obsadíme my. Od Dara se rozhodně nedal čekat nějaký zázračný výkon.
Naše kategorie ZZO1 (posuzoval p. Mnich) přišla na řadu až v poledne po části obran a kategorii ZZO. Já si vylosovala (resp. na mne zbyla) v rámci kategorie jedničku, takže jsme ZZO1 začínali. Byli jsme u „kolbiště“ trošku dříve, než jsme měli, tak zatím Dar stačil obrátit svoji pozornost ode mne na vůně z trávníku… Konečně nás volali na plac. Podala jsem hlášení a dle pokynů rozhodčího začala poslušnost přivoláním. Dar ode mne rychle a chutě odběhl, po pár krocích zapíchl čumák do trávy … a ne moc nadšeně ke mně přiběhl až na druhé zavolání. Při následné „execírce“ byl hlavně v úvodu zoufale nesoustředěný, skoro jsem se divila, že slušně zvládl aspoň obraty a změny rytmu. 3. disciplína sedni-lehni-vstaň byla v polohách nakřivo, takže první pěkné body přineslo až odložení za chůze – i když i zde byl bod dole za mírně šikmé ulehnutí s podivným navalením se na bok. Následující disciplína, štěkání, které jindy je „tutovka“, znamenala jen polovinu bodů (Dar místo štěkání začal frkat a pak si počkal na 2. povel) a na aport jsem už jen nevěřícně zírala: nejprve Darovo radostné vyběhnutí a sebrání činky (to jsem se zaradovala nad skutečně pěkným provedením cviku), jenže tu činku mi Dar nesl zpět doslova na 2 zubech, šikmo z tlamy, „jako prase kost“… a 3 body ztráty. Metrovka: krásně skočená směrem tam, jenže … Dar jako obvykle zapíchl čumák do země po dopadu za překážkou, asi tam bylo něco moc zajímavého, došel dva tři kroky zpátky až k překážce, chtěl ji obejít a najednou si uvědomil, že po něm chci skočit zpět. Z místa si skok netroufl (na posledním tréninku mu na blátě uklouzly nohy a narazil se o překážku), takže na naší další „tutovce“ místo vysokých či plných bodů nula… Tenhle kiks Dara konečně probral a poslední tři disciplíny Dar provedl prakticky bezchybně, i když bod dolu byl i na kladině (Dar vyběhl na prkno rychleji, než jsem stačila jít já, a za kladinou si krátce čichl na zem). Vůbec jsem si nebyla jistá, zda jsme alespoň „v bodech“, ale nakonec to po sečtení stačilo „s odřenýma ušima“ na přesné minimum – 70 bodů. Žádná sláva, s těmi body skončíme někde „na chvostu“, ale aspoň to nebyl úplný propadák.
Musel to být zřejmě nějaký divný den… Těch 70 bodů nám totiž nakonec stačilo na přijatelné 5. místo, mnohým závodníkům (a nejen v naší kategorii) se totiž dařilo ještě méně, než nám,.a body byly u většiny nečekaně nízké. Mnozí psi dělali při závodě doslova „psí kusy“ a dokázali vymyslet takové ptákoviny, jaké jsem neviděla ani od Dara! Nejkreativnějším číslem bylo, když fenka, poslána na skok přes metrovku, přeběhla místo požadovaného skoku vedle k áčku a začala na něj šplhat… (jak jinak, byla to hovice). Tak se stalo, že Dar byl nakonec ze závodících hovíků nejúspěšnější.
Závod se protáhl až do pozdních odpoledních hodin a závěrečný nástup s vyhlašováním výsledků jednotlivých kategorií a gratulace závodníkům na stupních vítězů probíhaly již za houstnoucího šera. Ale myslím, že nikdo nelitoval dnešního dne a bude na něj rád vzpomínat – a nejen to – nevynechá ani další ročník. Každý účastník si odnesl nějakou z obvykle velkorysých cen a „medailisté“ i hlavní cenu, o niž bojovali – originální keramickou sošku zmrzlé vrány.
Velký dík všem aktérům závodu – pořadatelům, rozhodčím a figurantům především za hladký průběh akce a pěkný zážitek pro nás všechny.