Závod na Rybníčku 15.12.2012
Závod na Rybníčku 15.12.2012
V tuhle sobotu jsme místo cvičení na Rybníčku byli pozváni k „internímu“ závodu.
Byli jsme s Darem zařazeni do skupiny účastníků kurzu poslušnosti a v naší kategorii jsme byli jen čtyři – kromě nás soutěžila ještě tři štěňata ve věku 5 a půl až 7 měsíců. Ani se mi to nechce psát, ale ač jsme byli jistě se složenou zkouškou z poslušnosti favority, naši roli jsme nejen nepotvrdili, ale trhli si pořádnou ostudu. Skončili jsme totiž … poslední!!
Nemohu říci, že bych se nesnažila, jenže Dar měl prostě zase jednou „svůj den“. Ráno jsme trochu zaspali, Dar už se před odjezdem na cvičák nestačil pořádně vyběhat a podle toho to pak vypadalo…
Závod nás „kursistů“ jsme začínali. Jako na každé zkoušce přivoláním. Jenže - na zasněženém cvičáku bylo tolik úžasně zajímavých stop, že Dar mne po puštění z vodítka naprosto přestal vnímat a „nějak“ ke mně přišel až po hodné chvíli a lehké pomoci paní rozhodčí. Dostali jsme dva body za moji dojemnou snahu Dara přivolat a myslím hlavně z milosti, aby nás nemusela hned diskvalifikovat… Další disciplína (poslušnost na vodítku) nevypadala o moc lépe: Dar zabořil čumák do sněhu a přetahoval se se mnou na vodítku. V tu chvíli jsem si říkala, že je velké štěstí, že nám nemohou tu složenou ZOP ještě nějak zpětně anulovat – vždyť Dar vypadal, jako by o nějaké poslušnosti snad nikdy ani neslyšel… začal trochu reagovat na povely a spolupracovat se mnou až po půlce téhle disciplíny. Výsledkem bylo aspoň pět bodů. Následující disciplína (sedni, lehni, vstaň u nohy) byla jen o fous lepší. Dar mne totiž vnímal tak sotva „na půl ucha“ – musel se přece věnovat tomu, co se děje za plotem cvičáku!! – a cviky prováděl se značným zpožděním a rychlostí zpomaleného filmu. Dostali jsme 6 bodů. Předposlední disciplínou byl nepříjemný materiál. Tady konečně trošku zabral a paní rozhodní ani nemusela „přivírat oko“, aby nám mohla dát plný počet 10 bodů. A desítkou skončil i náš poslední cvik – volitelný dle výběru psovoda. Ukázali jsme Darovu překvapivou disciplínu – plížení vedle psovoda. Za ni jsme byli konečně pochváleni, když Dar se plazil bez pamlsku jen na hlas a s malou pomocí vedoucí ruky dobrých sedm či osm metrů. Jenže to už nám nepomohlo…
Po závodě si Dar mohl se štěňaty do sytosti vyhrát a než jsme se řadili k vyhlášení vítězů, ještě jsme si trochu zacvičili. Dar už v té době zase poslouchal, bez problémů cvičil vedle nohy, skočil si překážky i přišel na přivolání… Ovšem punc „dárečka“ mu mezi cvičiteli už zůstal a další týden, poslední letošní cvičák, jsme byli posláni na výcvik poslušnosti zase jen se štěňaty…