Zkouška ZM
V sobotu 26.4.2014 jsme se s Darem pokusili složit naši první pracovní zkoušku. Cvičili jsme na ni již od loňského února, kdy jsme začali s pravidelnými obranami na Rybníčku s Mirkem. Zkoušky ZZO loni na jaře již byly jakousi průpravou na tuto zkoušku a na stopy jsme se připravovali celou zimu.
A tak jsem Darovi na stopu a poslušnost docela věřila a ohledně obran jsem doufala, že odvede to, co jsme měli nacvičeno (bez občasného lajdáctví či trucu, prostě poctivě).
V pátek večer jsem pro podporu Darovy chuti k práci na zkoušce upekla bůček s kouskem vepřového srdce a pak Darovi chystala hned dvě krabičky s odměnami. Do malé krabičky kousky tvrdého sýra a srdce (bylo moc dobré), ta byla určena za stopu a poslušnost, do větší kostky nádherně vonícího bůčku (však také Dar zvedal pod stolem čumák, když jsem otevřela troubu při pečení, a když jsem mu řekla, že to bude „pro šikovného psa“ zítra na cvičáku, na zkoušku, tak se jen natěšeně olízl … už dobře rozuměl, co mu říkám).
Před zkouškou jsem byla pořádně nervózní, v noci jsem hodně špatně spala a od rána se mi svíral žaludek trémou … na téhle zkoušce nám šlo opravdu o hodně.
Sraz jsme měli na Rybníčku ke zkoušce o půl osmé ráno. O necelou půlhodinu později jsme již s p. rozhodčím, R. Klepáčem, odjížděli do Slatiny, kde nám Alice, vedoucí zkoušek, našla pěkné pole na vypracování stop. Na stopy jsme byli jen tři účastníci – dva jsme byli přihlášeni na ZM (s Darem také pí Iva s rotvajlerem Fredym) a slečna s černým NO na ZVV1.
A právě při stopě, která měla být po perných trénincích na mnohem náročnější stopy jednoduchou záležitostí, začaly maléry…
Byl to doslova "den blbec" a to jak u mne, tak Dara. Těch hloupostí, co jsem při zkoušce udělala, i když všechny na stopě, nad tím mi zůstává rozum stát. Chybělo totiž "takhle maličko" a vyletěli jsme již na stopě...!! A přitom byl krásný terén, nízké husté osení, kéž bychom takový měli k dispozici na tréninku. Dar mi totiž přešel ten jediný lom stopy o několik metrů (!!!) a já už stála bezmála na lomu, než Dara (byť poctivě hledajícího) konečně napadlo hledat stopu zpátky a ne pořád dopředu... Pořádné nervy...! A na konci stopy Darovo zalehnutí předmětu s takovým rozvalením na bok (a škrábnutím packou na předmět), jako málokdy. Vypadal při tom skoro jako na omdlení, strašně unavený, a to se přitom na stopu velice těšil a táhl k ní z auta jako poblázněný.
A co jsem provedla já...? Z p. rozhodčího jsem měla pořádné nervy, měla jsem před ním neskutečnou trému a to mne asi už totálně rozhodilo. Nejprve jsem stopu uháněla dlouhými kroky jako na dostizích, když rozhodčí křikl "lom", byla jsem přesně u vyježděných kolejí (na hlínu) po traktoru. Nechtěla jsem dát lom do nich (kvůli možné kontaminaci), tak jsem je přešla a na další povel "lom" asi zpanikařila, protože jsem lom vůbec nevyšlápla, ale udělala ho dlouhým překrokem o 90° bez jakéhokoliv zakončení stopy. Když po 2. úseku stopy křikl rozhodčí "předmět", hodila jsem ho na zem s přešlápnutím, jak to dělám vždycky, ale úplně jsem zapomněla, že děláme jen tohle "L" a uháněla dál. Vůbec mi nejprve nedocházelo, proč na mne rozhodčí křičí, ať se vrátím... Musel si asi o mně při tom myslet … svoje.
A ke všemu, pro Dara jsem byla poslána prakticky hned poté, co jsem došlapala stopu (k autu to byl přece jen kousek cesty), a jen jsem ho přepjala (napůl uškrceného jak cestou od auta táhl) na stopovačku, vyzval mne p. rozhodčí, že pokud jsme připravení, ať jdeme na stopu - a já vůbec nemyslela a šla. Bylo by to zřejmě i tak v pohodě, Dar šel velmi slušně prakticky bez nejmenšího vybočení ze stopy, jenže na těch vyjetých kolejích před lomem začal ověřovat stopu, zda nejde po nich, pak najednou vypadal "mimo" a … přešel lom. Zase ta stejná písnička jako u nás na poli a v Bosonohách. Když pak Dar zase našel stopu za lomem, tak už se srovnal a (i když se známkami velké únavy) šel po stopě přesně. Když se pak tak složil vedle předmětu a s otočením na mne na něj 2x škrábl packou, zapomněla jsem, že jsme na zkoušce, a povídám: „Vidím.“ Naštěstí to p. rozhodčí neslyšel. Dara jsem pak za předmět (a tím ani stopu) ani nepochválila a místo pochvaly, když jsem ukázala nalezený předmět p. rozhodčímu, jsem jen nešťastně konstatovala: „No tys to vyved…“ A Dar vypadal, že si je toho „že to vyvedl“, sám vědom. I když jsem to vyvedla, musím poctivě přiznat, hlavně já…
P. rozhodčí poté komentoval, že Dar šel dost … (zapomněla jsem to konkrétní slovo) prostě mdle. Ale ve výsledku to bylo aspoň 41 bodů, což mne při té hrůze mile potěšilo. Ovšem nejprve zase další trapas, po sdělení bodů smutně povídám: „Tak jsme skončili…“ (samozřejmě jsem zapomněla, že tahle stopa je jen max. za 50 bodů). P. rozhodčí se na mne už docela divně podíval a laskavě mne informoval, že jdeme dál, že body stačí, max. je jen 50 bodů… Byla bych se nejraději v tu chvíli propadla do země … byla jsem skutečně „na ručník“.
Ještě horší bylo, že se do té doby pro zkoušku příjemné podmračené počasí začalo probírat na krásně a slunečno, takže jsem si o šancích na udělání obran nedělala iluze.
P. Iva s Fredym, kteří šli po nás, dopadla ještě nešťastněji – Fredy jí stopu „zabalil“ někde u lomu a tak pro ně zkouška skončila… Stopy zachraňovala slečna s NO – šel velmi pěkně a jedinou chybičku udělal na lomu, umístěném přímo mezi koleje po traktoru – jako Dar ho přešel, ale jen o málo.
Po návratu na Rybníček jsme se připojili k dalším třem účastníkům zkoušek, kteří byli přihlášení na ZZO. Dva z nich jsme znali z kurzů poslušnosti z Rybníčku a tak jsme si všichni navzájem drželi palce. Právě oni s poslušností začínali a pak jsem šla hned já s Darem.
Poslušnost byla naší nejlepší částí zkoušky a zvládli jsme ji velmi slušně - 46 bodů. Dva body jsme ztratili na přivolání za pomalý běh ke mně (ovšem p. rozhodčí kázal přivolávat již po pár krocích a Dar se na tak krátké vzdálenosti, pod 15m, prostě rychleji nerozběhne) a druhé dva na poslušnosti na vodítku, že bylo vodítko prý dost často napnuté ... což si s výjimkou úvodu chůze vůbec neuvědomuji. Na další zkoušky si budu muset vzít trochu delší vodítko a bude po problému. Zbytek disciplín (sedni-lehni-vstaň, aport a dlouhodobé odložení) byl velmi pěkný po desítkách.
Na slunci bylo docela horko, tak jsem raději šla Dara hned po skončení poslušnosti namočit do nedaleké řeky. Dar byl také docela nesvůj, tentokrát vůbec neměl zájem ani o všechny ty dobroty, co jsem mu nachystala "za šikovného psa", a ty z malé krabičky, které ode mne dostal po poslušnosti (za stopu jsem mu nedala nic) si ode mne bral jen aby se neřeklo. I na ten bůček ve větší krabičce jen koukl a vůbec k němu nenatáhl čumák... takže motivace na obrany byla veškerá žádná.
Než jsme začali s obranami, dokončili účastníci ZZO 2. část zkoušky speciálními cviky, při nichž jsme pomáhali i někteří z nás, co jsme tu byli na zkouškách. Pro mne to aspoň bylo malé rozptýlení v tom napjatém dopoledni.
Mirka, který dojel na Rybníček po skončení poslušnosti během speciálních cviků, jsem ukecala (moc se mu nechtělo), aby mi Dara alespoň trošku „nabudil“. Dar, když Mirka viděl, na něj párkrát štěkl, ale to bylo vše.
P. rozhodčí, jak jsme došli na plac, nás hned poslal na středovou osu na výchozí bod k 5. zástěně. Dar k ní vyběhl klusem a vypadal, že tam snad ani nemíní doběhnout, tak jsem ho raději popohnala ještě jedním povelem "revír". Na ten už aspoň doklusal do zástěny, prohledal si ji a já ho raději volala k sobě, aby tam jednak nebyl moc dlouho a pak ho snad nenapadlo roh zástěny počurat, jak to umí. Poslechl hned, ale vyběhl mi ze zástěny stejnou stranou. Ovšem pak docela svižným cvalem to vzal k poslední zástěně s Mirkem. Nejprve krátce koukl na rozhodčího, pak na Mirka a postavil se tak, aby měl pod kontrolou oba a Mirka poctivě vyštěkal. Došla jsem, vzala Dara za obojek, ale pak to šlo strašně rychle (a žel „z kopce“). Mirek vystoupil a opravdu jen na těch pět kroků začal křičet a mávat obuškem. Poslala jsem Dara, Dar vyběhl proti Mirkovi, jenže v té chvíli Mirek udělal nějaký nezvykle vysoký a razantní nápřah ... a Dar se zarazil, odběhl obloučkem stranou a koukal. Mirek na něho trochu zatlačil a Dar uhnul znovu. Tohle Dar dělá (odběhnutí o pár kroků, zastavení se a koukání), aby si zmapoval a vyhodnotil situaci, když je "něco jinak". Když je v tomhle rozpoložení, tak mne úplně "vyruší" a potřebuje chvíli na to, aby se s tím vyrovnal. Jenže tady tu chvíli neměl. P. rozhodčí udělal poslední pokus s útokem na psovoda se psem na vodítku, jenže Dar to "zabalil" a rukáv ani pořádně nechytil... Sice mu ho Mirek nechal stáhnout, ale Dar to udělal tak „na jeden zub“ … a když byl rukáv na zemi, strčil do něj čumák, jestli snad v něm není krabička (asi mu došlo, co měl dělat). Jenže tím jsme skončili.
Mirek mi pak po zkouškách říkal, že byl překvapený, že Dar vůbec doběhl k němu. Že prostě budeme dál cvičit tou krabičkovou metodou. P. rozhodčí to ovšem po Darových dnešních obranách zřejmě vidí pro nás hodně skepticky... ale je pravda, že viděl pravděpodobně od Dara to úplně nejhorší v uplynulém aspoň půl roce..¨
Celé odpoledne jsem pak po zkouškách přemýšlela, co vlastně pro Dara bylo dnes "jinak", že předvedl skoro přeskokové jednání. První, co mne napadlo ještě během obran, bylo, že Mirkův útok byl dnes mnohem razantnější, než v nácviku, a navíc se Dar poprvé setkal s velkým jutovým rukávem. Poslední dva měsíce, co jsme měli náš vlastní zkrácený rukáv s bílým měkkým povrchem, jsme cvičili výhradně na něj a Dar moc dobře věděl, že ten rukáv je náš. On vlastně byl pro Dara "jinak" i ten obušek. Prostě ... pro hovíka jako Dar až moc novinek naráz. A k tomu musím samozřejmě přičíst, že Dar je zvyklý již od tábora loni v létě Mirka poslouchat a respektovat, takže co si měl myslet, když na něj Mirek na zkoušce najednou tak vyjel...?
Byla jsem trochu namrzená, že jsme tohle neřešili již v nácviku. Na druhé straně asi Mirka vůbec nenapadlo, že by Dar řešil i takové "prkotiny", a snažil se ho hlavně "rozkousat".
Zkoušku jsme tedy neudělali, jen zkusili, ale i to je cenná zkušenost. Musíme si projít hlavně ty obrany a dopilovat i takové drobnosti, na kterých jsme dnes pohořeli. Určitě budu po Mirkovi chtít, abychom cvičili konkrétní věci na zkoušku, hlavně poslední týdny před ní, s rukávem a také obuškem, který má být na zkoušce. Tohle prostě musíme ještě nacvičit.
Všem, co jste nám drželi palce, moc děkuji.