Velikonoce na zkoušce v Kolíně 2017
Letošní jaro bylo v tréninku celé směřováno na týden po velikonocích k závodu – stopařskému speciálu v Novém Malíně, tak jsme s Darem na zkoušku IPO-FH nijak zvlášť netrénovali. Nicméně, když se naskytla možnost účasti na této zkoušce, zařadila jsem ji jako vrchol našeho tréninku na závod. Zkouška byla v Kolíně – Sendražicích, já se stejně chtěla podívat na památky v nedaleké Kutné Hoře, kam jsem se dosud nedostala, tak „nebylo co řešit“. Velikonoce, resp. víkend, s manželem věnujeme stopám … a památkám.
Ubytování nám poskytl útulný penzion ve vilové části Kolína II s velmi přátelskou a vstřícnou paní majitelkou, které vůbec nevadil ani náš trošku větší pes, zvyklý na pobyt v bytě. Ještě v pátek večer jsme si raději zajeli do Sendražic na cvičák, abychom jej pak ráno nemuseli nějak hledat.
Na zkoušku a oficiální zahájení jsme se sešli s pí rozhodčí v sobotu dopoledne v počtu 5 účastníků. Kromě Dara byli ostatní psí účastníci ovčáci, někteří to měli také z větší dálky, jako my. Stopy již byly nakladeny a po losování pořadí stop již zbývalo jen čekat na čas k vypracování nášlapu první z nich. Právě tu první stopu jsem tentokrát vylosovala pro nás. Počasí nám přálo, bylo chladno, pod mrakem, byť mírně větrno, a sobotní stopy nás čekaly na uvláčené holé hlíně. Dar sice od konce loňského léta na čisté hlíně nepracoval, ale načicháno na ní měl dost, tak jediným „zádrhelem“ byla ženská stopa, kterou Dar nechodí příliš se zájmem, nějak ho moc nebaví (asi mám psa -„antifeministu“).
Při dojezdu na pole a zjištění terénu k práci ve mně přesto pořádně zatrnulo: první úsek stopy šel dost těsně ke kraji pole, rovnoběžně s cestou, byl hustě křížen kolejemi traktoru a část stopy šla i v otáčení se traktoru přímo na hraně kolejí. Hlína byla velmi podivně šedá, takovou jsem ještě neviděla. Dar se nicméně na práci těšil, táhl mne k trasírce a k mé velké úlevě vyšel po krátkém čichnutí k nášlapu po stopě zcela bez zaváhání. Brzy se ale ukázalo, že má se stopou nečekaně velké problémy – sledoval ji neskutečně pomaličku s ověřováním několika starších přešlapů i četných malých valounů ve stopě, které vypadaly trochu jako předmět… Pěkně označil 1. předmět, na konci úvodního úseku přešel lom o skoro půl šňůry a trvalo snad minutu velmi intenzivní práce, než se mu vedle koleje podařilo najít 2. úsek. Ten byl trochu lepší, pak oblouk s drobnou chybou a přejitý 2. předmět na jeho vrcholu, pěkný 3. lom a velmi váhavé označení 3. předmětu. Bylo zjevné, že to sednutí u předmětu je už velmi unavené. O něco dál přišel velmi zřetelný starý přešlap (zřejmě myslivce z minulého dne), na kterém utavený Dar stopu vzdal a po přešlapu odešel. Tím žel skončila i naše zkouška s celkovým skóre 38 bodů. Ale Darovi jsem to tentokrát nevyčítala – nelajdal, pracoval, dokud mohl, měl za sebou přes 15 minut intenzivní práce, na víc jsme žel neměli. Tak jsem se ani nesnažila dodatečně stopu dojít … ještě si zatrénujeme další den.
Samozřejmě, zkoušky mi bylo velmi líto, další šanci na její složení, pokud se poštěstí, budeme mít až na závodních stopách na podzim, ale ostudu jsme snad neudělali. Podívali jsme se ještě na stopu dalšího účastníka, fenky NO, znalé místních poměrů, které se stopa podařila, a pak odjeli na pár hodin do Kolína. Měli jsme čas, tak jsme se podívali i po starém centru tohoto města.
Na cvičák jsme se vrátili k závěru sobotní akce a uzavření dnešní zkoušky. Jak jsem zjistila (popravdě to byl pro mne trochu šok), zítra bude pokračovat jen jediný účastník – ona fenka, jejíž stopu jsme viděli. Ostatním se také nedařilo … tak moc byla stopa náročná. Na vině byla místní velmi specifická písčitá hlína, na níž při vysychání pach stopy propadá mezi zrny písku dolů a stopa mizí. Kdo nemá zkušenosti s podobným terénem, je skoro bez šance…
Po návratu do Kolína jsme Dara nechali odpočívat v penzionu a s manželem se vydali do Kutné Hory, podívat se trochu po památkách.
Druhý den, pro většinu z nás již jen „povinný“ (všichni museli zůstat do ukončení zkoušek), jsme využili k možnosti tréninku na stopě, položené na osení. Velice děkuji našim skvělým pořadatelům, že nám vyšli vstříc a nakladli nám stopu FH2 v plném rozsahu i s přihlédnutím (zejména k mým) přáním. Poprosila jsem o další ženskou stopu 2. pí kladečku a tentokrát s mužským přešlapem (který je vždy pro Dara zajímavější).
Osení bylo už hodně vysoké, místy po kolena, a foukal pořádný vítr (poryv shodil naší kladečce čepici). První část stopy byla sice hodně laxní, Darovi se moc nechtělo, navíc jej rozhodila větev přes stopu, kterou kladečka přešlápla (ovšem větev se zvedla nahoru a Dar si chvíli nevěděl rady, jak se napojit na pokračování stopy za větví), na závěr 1. úseku stopy ležela další větev, tentokrát trnitá (to už jsem musela Dara důrazně napomenout), ale stopu jsme došli, vše našli (a předměty byly pěkně označené) a od půlky dokonce začala i tahle ženská stopa Dara bavit (na 3. předmětu jsem mu slíbila odměny pro šikovného stopovacího psa, Dar se natěšeně olízl a začal pořádně pracovat), tak ji šel (od té půlky) prakticky bezchybně. Přesně tohle jsme potřebovali. Za ten trénink i nové zkušenosti jsem velmi vděčná. Ze srdce děkuji.
Zkouška nevyšla a je jí samozřejmě škoda, ale byly to pěkně strávené velikonoce.