Zkouška FH1 – podruhé
Na velikonoční sobotu jsme absolvovali Darovu první zkoušku v r. 2015. Bylo jí opakování poslední zkoušky loňského roku – stopy FH1, s jejímž výsledkem (a hlavně tím, jak ji Dar udělal) jsem byla tak velmi nespokojená. Chtěla jsem známku opravit – alespoň o 1 stupínek a nějaký ten bodík.
V předvečer zkoušky se (jako obvykle) prováděl rituál pečení bůčku, jehož část byla určena na odměnu za práci při zkoušce pro Dara. Když bůček začal vonět z trouby a Dar v kuchyni začínal zvedat čumák, ukázala jsem k troubě a zeptala se Dara, zda to cítí. A hned mu řekla, že to bude pro šikovného psa, že zítra máme zkoušku - stopu. Dar hned začal natáček hlavu ze strany na stranu se zvednutými oušky, jakoby říkal: „zkoušku … říkala jsi zkoušku…?“ a vzápětí se olizoval v předtuše odměny. Navnadění jsme tedy byli.
Ke zkoušce jsme si zajeli na cvičák ve Staré Líšni. Zkouškařů nás bylo celkem 7, většinou se stopami, dva účastníci s BH a jeden (černá hovawartka kamarádky Renaty) s obranou z IPO1. Rozhodčí byla paní Klementová, již jsme znali již z loňska z Rybníčku. Po zahájení zkoušek nástupem účastníků a kontrole čipů a tetovacího čísla odjela paní rozhodčí s kladeči a účastníky stop na vybrané místo a nás, co jsme zbyli na cvičáku, čekalo půl dopoledne „volna“, než se všichni vrátili a zkoušky pokračovaly v kategorii BH a obraně. Dařilo se střídavě, ale Renatě jsme mohli pogratulovat k pěkné obraně a složené zkoušce.
Stopu nám našlápl tentýž kladeč, jako na podzim na FPr3, a to v místech, kde jsme před týdnem měli naši tréninkovou stopu. Po deštích v týdnu se chemické ošetření osiva bezpečně smylo, tak terén byl pro zkoušku FH1 zcela vyhovující. Stopa byla našlápnuta hned po 8. hodině ranní, začínala na trávě a končila hluboko na zoraném poli. Během dopoledne vysvitlo slunce, dokonale osušilo trávu i pole a tak jsem měla docela starosti, aby po ranním mraze nebylo před polednem, kdy jsme měli naši stopu jít, až příliš teplo… Naštěstí se trochu zatáhlo a ani občas zavanoucí větřík nebyl nijak silný. Naše stopa končila sobotní zkoušky a kromě nás – nezbytných účastníků se připojilo i několik diváků z KK.
Stopu jsme začali pracovat až po půl dvanácté, bezmála tři a půl hodiny po nášlapu. Myslela jsem si, že stopa povede stejným směrem, jako jsme šli minulý týden tu naši zkušební, ale upozornili mne, že ne, že směr je jiný, tak jsem nakonec Dara navedla k trasírce šikmo - však je Dar zkušený stopař a směr si z nášlapu lehce najde. Možná i díky tomu Dar vypracoval nášlap naprosto regulérně… První úsek byl nezvykle krátký, tak Dar přešel první lom (byl to nakonec vůbec nejvíc přejitý lom stopy), ale po chvilce hledání si stopu zase našel a bezpečně vypracoval 2. úsek. Tím, že jsme v posledních měsících tak málo stopovali, se Dar rozhodl si stopu pořádně užít a párkrát se na ní věnoval i jiným pachům – vždy to končilo chvilkovou ztrátou soustředění, pak malý kroužek při hledání pracované stopy a opět spolehlivý další úsek … což nás samozřejmě stálo hodně sražených bodů. A další za nepřesné lomy. Na třetím úseku už jsem začala být hodně nesvá, neboť jsme stále ještě nenašli žádný předmět – ten první Dar označil až v půlce krátkého třetího úseku. Zalehl jej s obvyklým rozvalením zadku – jako bychom na těch pár stopách, které jsme za zimu stihli pracovat, se nevěnovali právě pěknému označování…! No, hlavně že ho aspoň označil. Na 5. úseku, který šel stále ještě po trávě, jsme našli 2. předmět a u toho se už Dar pohodlně rozvalil prostě celý! S chutí bych ho…! Ale předmět měl krásně mezi předními packami, tak to asi považoval za naprosto v pořádku. Se 6. úsekem jsme přešli do zoraného pole, aniž bychom vůbec zaregistrovali oba přešlapy. Dar přechod terénů zvládl tentokrát výborně, s minimálním zvolněním (prý jako profesor, říkali diváci) a ve mně po pár krocích pak pořádně zatrnulo: úsek se najednou ve směru mírně lámal a Dar jakoby šel jinam. Pořádně jsem se po chvilce podívala na zem, uviděla kladečovy šlápoty a pořádně si oddechla (kladeč musel úsek zlomit, protože by se pak mu na pole nevešel dostatečně dlouhý závěrečný 7. úsek). Dar označil 3. předmět (stejně „pašovsky“ jako ten předchozí) a já, v domnění, že to byl ten poslední předmět, jsem se zeptala, zda je konec. Prý ne, že se jde ještě dál. To mne na jedné straně potěšilo, předměty jsme tedy zatím našli všechny, na druhé straně hodně překvapilo – ještě nikdy jsme nešli tak dlouhých 1200 kroků… Ovšem náš pan kladeč byl pán dlouhých nohou a krok kladení měl „normální“ dle regulí řádu … prostě jako chlap. Šli jsme tedy dál (úsek měl celkem 400 kroků a byl „dlouhý jako pohádka“) a před koncem tohoto úseku přišla opravdu horká chvilka stopy – Dar, už hodně unavený, potřeboval nabrat dech, tak si na pár vteřin zvedl čumák a koukal na jezdící auta na silnici opodál. Musela jsem mu pomoci (s vědomím penalizace) povelem „stopa“, aby se vrátil ke stopě (což okamžitě udělal) a práci dokončil. S nosem dole, těsně u země a s označením závěrečného předmětu přesně v předchozích intencích…
Stopu jsme tedy nakonec úspěšně došli, získali jsme za ni celkem 83 bodů, což stačilo na známku „dobrá“ a tím i na to kýžené, byť jen drobné zlepšení loňského výsledku. Srážky byly jak za ty nepřesnosti při pracování stopy, moje napomenutí (paní rozhodčí připadlo při současném trendu posuzování trošku ostřejším hlasem), tak pochopitelně i za to dělání si pohodlí na předmětech. Ale já jsem byla i přes to vše skutečně spokojená a Dara jsem velice pochválila. Myslím, že na takto náročné stopě vlastně bez tréninku odvedl Dar obdivuhodný výkon a já si mohu těch získaných bodů a známky skutečně cenit.
Paní rozhodčí velice děkuji za hodnocení stopy i za všechny její věcné připomínky – pokusím se dávat si na vytčené chyby lepší pozor. Ovšem paní rozhodčí nás naopak i pochválila – líbila se jí Darova pomalá práce, i když lehání u předmětů (byť bezprostředně po čichnutí k němu), bylo, jak pravila, zcela v intencích rychlosti postupu na stopě (prostě také pomalejší).
A neméně děkuji i panu kladeči a všem, kteří nám zkoušku udělat umožnili i celé dopoledne velice zpříjemnili. Ráda tu ještě nějakou zkoušku zkusím s Darem složit. Všem úspěšným spoluzkouškařům srdečně gratuluji.