Zkouška FH1
Zkouška FH1
Tuhle zkoušku jsme skládali na prodlouženém výcvikovém víkendu ve sváteční den 17. 11.2014 ve Švábově a načali jsme jí tu těžší část stopařských speciálů.
Na zkoušky jsme měli pana rozhodčího Zimka, který "pískal" 2. den na MR hw stopařů. P. rozhodčí je velice příjemný a žertumilovný pán (i když zároveň patřičně přísný!) a Dara si z MR dobře pamatoval.
Po nástupu všech účastníků na zkoušky dle MZŘ (bylo nás celkem 13) proběhla na place nad hotelem nejprve poslušnost (BH, UPr, IPO) a pak jsme odjeli na stopy. Právě stop se pracovalo nejvíce – kromě stop, které byly součástí IPO, byli přihlášení 2 účastníci na FPr3 a 2 (včetně nás) na FH1.
Terén pro stopy i počasí byly ideální: stopovali jsme na nízké trávě, bylo zataženo, chvílemi drobně pršelo a tak práci na stopě ztěžoval jen občas zafoukající vítr. Dar byl jako obvykle velice natěšený, k nášlapu mne vytrvale táhl a už se nemohl dočkat. A tak (také jako často, když mu stopa připadala lehká) úvod stopy Dar „vyšperkoval“ pár darebnostmi a lajdáním.
První body byly dole hned za projití nášlapu (stopu na zkouškách kladl Lukáš, tak s ní Dar naložil jako s mojí - pach zná důvěrně dobře, tak neměl důvod pro nějaké intenzivnější nasátí pachu na nášlapu). Na kříženích s jinými stopami (nejspíš zvěří, to "správné" křížení bylo až dál) si dovolil krátce počichat vedle, pak si klidně zvedl hlavu a nasával nějaké zajímavé pachy z větru, o kousek dál cosi sežral z trávy (měla jsem pocit, že tam někdo byl stopovat, nejspíš včera a zůstal tam pamlsek), 1. předmět Dar zalehl s lehkým rozvalením a nakonec trochu přešel 1. lom... Pravda, občas foukal boční vítr, ale při Darově stylu čumáku ve stopě mu vítr vůbec nevadil. Myslím, že právě na tomhle 1. (a nejdelším) úseku ... cca 350 kroků, jsme nakonec poztráceli za práci na stopě většinu bodů Pak se Dar konečně „srovnal“ a začal se plně soustředit na stopu. Na 2. úseku byl asi v půlce 2. předmět a tam mne Dar málem dostal - nad předmětem totiž zůstal stát a já nevěděla, zda jen nechce zase čenichat něco z větru, tak jsem hned nereagovala. Ale Dar ke mně otočil hlavu a asi po 2 vteřinách, když jsem se stále nehýbala, škrábl na předmět packou (raději 2x). To už jsem hodila šňůru na zem a šla rychle k němu, než si tohle označení rozmyslí. Dar pro jistotu škrábl na předmět packou ještě jednou, ale jinak se nehnul, tak jsem mohla předmět zvednout a ukázat. Samozřejmě, nějaká srážka tu zřejmě také byla, p. rozhodčímu neuniklo, že jsem tímhle označením byla překvapená i já... P. rozhodčí měl vůbec oči všude a mám dojem, že vnímal snad i víc, než já - a to byl pár metrů za mnou. Dara jsem za označení předmětu (byť tak nečekaným stylem) velmi pochválila, ale jinak jsem jej vůbec poprvé za celou stopu (mimo řádem povolenou pochvalu za označení předmětu) nepochválila ani jedinkrát!! Tedy aspoň ne nahlas – od tohoto 2. předmětu jsem v duchu na psa intenzivně myslela a posílala mu pochvaly alespoň v myšlenkách. Nevím, jestli to Dar cítil, ale pak až do konce stopy šel s minimem chyb a velice poctivě Asi největší chyba byla na 3. lomu, který byl s otočkou, 5. lom byl s menším přejitím, ostatní prakticky přesné, přešlapy stopy bez reakce. 3. předmět byl už zase docela slušně zalehnutý, ale trošku schovaný pod třásněmi packy, že jsem ho hned neviděla, tak jsem se Dara zeptala, kde ho má - Dar jen malinko odklopil packu, takže to p. rozhodčí myslím ani nepenalizoval, protože jsem pak mohla předmět lehce vzít a ležel jinak přesně, kde měl. Zato ten poslední předmět zase lajdácky s hozením zadku do boku a tudíž zalehnutí mírně šikmo… a poslední body dole.
Zkoušku jsme udělali se ziskem 79 bodů, což žel stačilo jen na „uspokojivě“. Za stopu jsme dostali (zde musím napsat pouhých) 61 bodů, předměty byly nakonec se slušným ziskem 18 bodů (3 body ztráty na 4 předmětech je u Dara výborný výsledek). Kromě výčtu chyb jsme byli p. rozhodčím naopak oceněni za pěknou práci hned na 3 úsecích. Takže pochvalu a obvyklou krabičku dobrot za zkouškovou stopu si Dar nakonec zasloužil.
Upřímné gratulace přihlížejících velice potěšily, ale jediný bod, chybějící do známky "dobré", mne opravdu hodně mrzel, takže jsem ani neměla ze složení zkoušky patřičnou radost. Dostatečná prostě není něco, co by při Darových schopnostech nějak zvlášť těšilo... Ale p. rozhodčí říkal, že ať si z toho nic nedělám, že FH2 pak dáme na výborně. No, snad to nebyl jen útěšný žert – při pozornosti p. rozhodčího mu jistě neuniklo, že si lepší výsledek Dar posmolil hlavně nedostatečnou disciplínou… Tak máme do dalšího roku velký úkol: musíme zapracovat hlavně na Darově disciplíně při „lehké“ stopě a známém kladeči… a samozřejmě i na čistém označení předmětů.
A co mne naopak potěšilo: Darův styl se Lukášovi velice líbil a hned poznal „rukopis“ Mirka Valentina (Mirek naučil Dara techniku přesného stopování za jediný tábor loni) … takže na tomto místě opět skládám Mirkovi velký dík. Vřelé díky, Mirku!