Zkouška FH2 … složena!
Tak do třetice dobrého a zlého… Na zkoušku jsme jeli v neděli 8.11.2015 nakonec na cvičák do Velké Bíteše. Zatímco při obou předchozích zkouškách (resp. závodu na MR hw stopařů) jsem byla docela v klidu a na zkoušku se těšila, tentokrát jsem měla už pár dní před zkouškou doslova „nervy na pochodu“. Přemýšlela jsem, co všechno se může pokazit, a když už jsem "měla slíbené" pěkné a čisté terény, "zlobilo" počasí – předpověď totiž slibovala listopadové teplotní rekordy a slunečno na celý den… Ráno to při odjezdu z domu vypadalo docela optimisticky, krajinu halila mlha, ale jak jsme dojížděli k Bíteši, tak se mlha protrhala a byli jsme najednou na plném slunci. ..
Zkoušky byly naplánovány dle MZŘ i NZŘ, byl plný počet účastníků a všichni měli zkoušku se stopou. Stop tak bylo opravdu hodně - ZVV1, IPO1 (2x), IPO3 (2x), FH1 a dokonce 3xFH2... Rozhodčím byl p. Pouč.
Jak jinak … dostali jsme až poslední stopu dne Jak postupovalo dopoledne a my se blížili k naší stopě, nejen že začínalo už docela citelně hřát slunce (což bylo pro nás psovody nanejvýš příjemné), ale zvedal se ke všemu i vítr - trochu ochladil, byl docela studený, ale pár bodů nám přece odvál.
Dar, když jsem jej vyvedla z auta a šli jsme pár desítek metrů k nášlapu naší stopy, byl už na stopu natěšený a sluníčko na kožich, které tak nemá rád, příliš nevnímal. Podali jsme hlášení a pak už jsem poslala Dara na stopu.
Hned na úvod Dar trošku ošidil nášlap (tam jsme hnedle ztratili 1. bodík, Dar se totiž asi po metru vracel pomalu k trasírce s pořádným čenicháním do šlápot, raději si znovu prověřit pach), ale pak bylo sledování stopy prakticky bez nejmenší chybičky a ztráty byly jen na lomech - většinou kvůli malému přejití ve větru, viditelnější chyba byla jen na 1. lomu (pravoúhlý) a 2. ostrém - tam Darovi vítr nejprve asi 2m před lomem přivál stopu z odchozího úseku, když Dar vybočil po větru, vítr ulehl a Dar se obloučkem vrátil na původní úsek a vtom znovu fouklo, takže Dar lom asi o krok přešel... Staré a hodně výrazné koleje po traktoru, které jsme křížili (vícekrát) asi troje, jako by tam ani nebyly, bylo úplně jedno, jestli přetínaly stopu kolmo nebo na traverzu, naprosto úžasně byl provedený 1. ostrý lom (to zrovna chvilku nefoukalo) a precizní bylo i vypracování oblouku. Dar šel kupodivu i ve velmi dobrém tempu (možná i to byl důvod, proč lehce přecházel většinu lomů), rozhodně jsem se za ním nemohla loudat, spíš naopak Nevím, proč, ale Dar přešel hned 1. předmět (já ho také neviděla), možná menší soustředěnost na 1. úseku, než se srovnal s terénem – bylo jím pěkné, husté osení, místy se zbytkovou rosou, výška cca 10cm. 2. až 6. předmět Dar označil sednutím (velmi pěkně i okamžitě, v jediném případě měl zadek znatelněji šikmo, jak se pohodlněji rozvalil „na kýtu“), poslední předmět, který Dar sám odhadl jako poslední, tradičně označil lehnutím. V té chvíli jsem věděla, že jsme zkoušku docela jistě udělali a tak jsem mohla po ukončení stopy Dara nadšeně pochválit a páníček odměnit. S Darovou prací jsem byla velice spokojená, stopa byla velmi pěkná, poctivá a slunci i větru navzdory Dar odvedl svůj dobrý zkouškový standard.
Za stopu jsme nakonec v součtu dostali 86 bodů, 71 za sledování stopy a 15 za předměty. Právě u bodů za označené předměty byl p. rozhodčí opravdu přísný. P. rozhodčímu se ale naše stopa velice líbila, pochválil nás a říkal, že Dar na takovouhle stopařinu opravdu „má“. Pamatoval si nás z předchozích dvou zkoušek (FPr3 a ZM), těšil se na nás a měl Dara zařazeného jako stopaře … a zřejmě právě proto nasadil tak přísný metr, … aby nás tím co nejlépe povzbudil k dalšímu zlepšování se a my snad radostně „neusnuli na vavřínech“. Tak se každý bod zkoušky stal pro nás o to cennějším.
Na zkouškách nakonec uspěli všichni účastníci, přijeli skvěle připravení a předvedli krásné výkony. Všem tímto srdečně blahopřeji. Byl to nádherný, vydařený den ve slunečném, v pravdě pozdně letním počasí a báječné, přátelské atmosféře. Děkuji členům KK V. Bíteš za pohostinnost a skvělé zázemí, výbornou organizaci zkoušek a samozřejmě i našemu kladeči a figurantu Pavlovi za jeho nemalý podíl na úspěchu nás všech. A závěrem děkuji i panu rozhodčímu za jeho obvyklý lidsky laskavý přístup i jeho soudcovskou přísnost. Moc rádi se se všemi zase někdy uvidíme.