Zkouška FPr3
Dnes jsme s Darem vyrazili na další stopařskou zkoušku dle MZŘ – FPr3. Našli jsme si dodatečně nahlášený termín na jednom z brněnských cvičáků – KK Líšeň. Minulou neděli jsme se zajeli na cvičák podívat a hlavně si vyřídit přihlášku a při té příležitosti se seznámit i s terénem pro dnešní stopy.
Cvičák KK Líšeň je sice (vzhledem k městské dopravě a hlavně našemu bydlišti na opačném konci Brna) „maličko z ruky“, naproti jednomu z líšeňských lomů, hned vedle silnice, ale ukrytý stromořadím i hustými keři na okraji dále pokračujícího lesa, takže jeho takřka domácká atmosféra je velice příjemná i zvláštní. Terény na stopy jsou tady prakticky ideální – jen přes silnici kilometry luk. Bylo tedy zřejmé, že zkouškovou stopu budeme dělat na trávě. A protože běžně na trávě trénovat nemáme možnost, samozřejmě jsem tu nedělní návštěvu využila k našlápnutí a pak vypracování jednoduché stopy (tvaru na FPr3, jen mírně zkrácené). Dar ji šel celkem slušně, i když ke konci ho už zajímaly úplně jiné věci, tak jsem byla docela zvědavá, jak to bude vypadat při zkoušce.
Na cvičák jsme dle domluvy dojeli již v 7.00, ale zahájení bylo posunuto až na 8. hodinu, tak jsem vzniklou mezeru využila k Darovu krátkému vyvenčení v lese. Dnes byl se mnou jako řidič syn a aby jen tak nečekal, vzal sebou i Dastyho a tak úvodní procházku jsme zvládli společně. Dar se těšil (věděl, že jdeme na zkoušku, včera jsem opět pekla bůček a hned několikrát mu ukázala naplněnou odměnovou krabičku pro „šikovného stopovacího psa“), byl tak trochu jako z divokých vajec, ale vyběhání se mu velmi prospělo a po následném skoro dvou hodinovém odpočinku v autě, než jsme šli pracovat, byl v optimální pohodě.
Na zkoušky nás bylo nakonec celkem 11, na stopy jsme byli 4 (jeden účastník měl stopu jako součást IPO2), další šli na vyhledávání a BH. Rozhodčím byl p. A. Pouč.
Ta přátelská atmosféra cvičáku jakoby se přenesla i na všechny psy – nástup s kontrolou čipů proběhl naprosto hladce, bez jediného zavrčení či náznaku nelibosti psů vůči konkurenci, i všichni lidé, byť psovodi jistě cítili nervozitu (já tedy pořádnou…!) byli milí a v pohodě. A pak jsme my, účastníci stop, nasedli do aut a odjeli jen o pár set metrů dál na vybrané louky. Podmínky byly ideální – v noci trošku sprchlo, tráva byla ještě stále krásně navlhlá, výšky tak kolem 15cm jen místy se stébly ostřice, pod mrakem s velmi příjemnou teplotou – jedinou drobnou komplikací byl občas zavanoucí vítr, který měnil směr. Ale i s tím si všichni stopaři dobře poradili a předvedli vesměs velmi pěkné stopy.
Naše stopa, díky stáří, byla na řadě poslední. Dar už byl na ni tak natěšený, že jsem měla problém jej umístit k noze, abych podala hlášení p. rozhodčímu (pochopitelně to p. rozhodčímu nemohlo uniknout…). Při hlášení se Dar jako obvykle trochu zklidnil, ale jen jsme vyšli směrem ke stopě, táhl tak, že mne málem pohřbil v přecházené příkopě! Náš šlapač šel dle pokynů za námi, ale Dar si ho nevšímal – jen šmejdil po zemi, kde už je ta jeho dnešní stopa. Myslím, že i tak mu bylo jasné z předchozích zkoušek, že půjde stopu toho, kdo jde hned za námi, a „nějak“ si ho stačil načichnout ze vzduchu. Aspoň když Dar uviděl trasírku, nijak nezaváhal a když jsem ho po nachystání ke stopě vybídla, aby šel k nášlapu, hned píchl čumák na příchozí stopu a na nášlapu se ani nezastavil. Po pár metrech jsem Darovi „odsouhlasila“ správnost sledované stopy obvyklým „dobře“ a pak už jsem mohla jen jít za ním, občas pochválit a sbírat označené předměty. Jen jednou Dara silný boční závan větru posunul kousek od stopy, jinak byl Dar bezchybný. Pěkné, čisté lomy, za prvním vcelku obvyklé zvednutí hlavy pro nejbližších pár kroků (jak si je Dar po vypracování lomu jistý, že stopa vede aspoň chvilku stejným směrem, tak to využije ke kratičké relaxaci – jenže dnes nás stála srážku bodů), bezpečně a rychle označené předměty (jen na 2. z nich, dřevo, kde Dar maličko zaváhal, jsme také něco ztratili), poslední z nich (opět vítr) s chybou v šikmém zalehnutí. .. a poslední ztráta. Ale stopa se panu rozhodčímu opravdu moc líbila a tak ji nejen pochválil, ale i ohodnotil jako výbornou se ziskem 96 bodů!! To byla naprostá paráda!
Dara jsem za stopu samozřejmě nadšeně pochválila a po odhlášení se i patřičně odměnila a pak už jsme se vraceli na cvičák k pokračování zkoušek.
I ostatní účastníci zkoušek nakonec udělali radost – nejen sobě a divákům, ale svými výkony i panu rozhodčímu (snad smím napsat, že byl velmi spokojený a „neměl koho vyhodit“, jak dobře byli všichni na zkoušky připraveni). Díky výborné organizaci i časový plán „šel jako na drátku“ a tak mohly být úspěšné zkoušky zakončeny výborným obědem. Musím za zkoušky organizátorům ze srdce poděkovat. Jak za to, že jsme u nich mohli zkoušku složit, tak za jejich vstřícnost a pohostinnost. Opravdu mne velice překvapili nabídnutým (a výborným) dopoledním občerstvením i závěrečným daňčím gulášem, který se prostě nedal odmítnout…! Můj dík patří i panu rozhodčímu. Po zkouškách jsem si s ním mohla chvilku pohovořit o našem stopování (shodně s naším panem kladečem pravil, že Dar evidentně nemá s trávou žádný problém) a p. rozhodčí mi dal velice zajímavou a dobrou radu k naučení gumového předmětu: vzít kousek hadice a do něj strčit proužek látky tak, aby čouhala ven. Látka se samozřejmě lépe napachuje a hlavně ty koukající konce psa zaujmou, takže se bude předmětem zabývat, než se jej naučí. Nu … a až mi pes najde i ztracený desetník – pak budu mít opravdu skvělého stopaře…
Touto zkouškou jsme již takřka „vybrali“ ty lehčí stopařské zkoušky, zbývá z nich už jen ZPS1, tak se musíme pustit do těch náročných. Zatím jsme drželi v rámci stopařských zkoušek vzestupnou tendenci a laťku jsme si teď posunuli pořádně vysoko. Bylo by skvělé, kdybychom v tomhle trendu mohli pokračovat i nadále…