Zkouška IPO-VO
Na další jarní zkoušku, tentokrát dle MZŘ, jsme se vypravili v neděli 3.5.2015 do Velké Bíteše. Domluvili jsme se na ní „na poslední chvíli“ a zvažovali, zda zkusit stopařskou FH2 či pokračovat v trojstupňových zkouškách s obranami. Ale nevěděla jsem, jak budou vypadat terény, Dar nebyl díky výpadkům v tréninku (nejprve psovoda, pak terénů) spolehlivě „rozčichaný“ na tak těžkou stopařinu, a tak, když už jsme měli Dara tak pěkně „rozkousaného“ a natěšeného na „darebáka“, zkouška IPO-VO nakonec vyhrála…
Samozřejmě jsme opět nic nenechali náhodě a na cvičák se zajeli podívat v předstihu ve čtvrtek odpoledne na generálku obran – opět s Ivanem. Cvičák je velice pěkný, s výborným zázemím, přiléhající k betonárně – díky tomu jsme jej bez potíží našli. Dara jsem nechala nejprve krátce po cvičáku projít, zkusit si překážky a nasát atmosféru dalšího nového cvičáku, a pak jsme si dali jedno kolo s Ivanem. Dar byl natěšený, pokračoval ve slibném výkonu posledních týdnů, tak jsem si říkala, že snad na ostré zkoušce úspěšně projdeme až k těm obranám a nezkazíme je.
V předvečer zkoušky opět osvědčený předzkouškový rituál (pečení bůčku s ochutnávkou a vysvětlením Darovi, co budeme při zkoušce dělat) a ráno pak cesta do Velké Bíteše. Na zkoušky nás měl být plný počet – 2 účastníci BH, jeden vyhledávání, jedno IPO-VO, jedno IPO 1, dva IPO 2 a dva (třetí účastník nakonec smolně nemohl nastoupit pro zranění psa) IPO 3. Rozhodčím byl p. Jiří Hammer.
Dar se na zkoušky vyspal docela dobře, zato já měla neskutečnou trému – přesto, že dnes nám vlastně „o nic moc“ nešlo … jen si zkusit nejnižší stupeň IPO. Naštěstí ta tréma ze mne spadla hned, jak jsme vystoupili z auta na provedení stop. Čekalo nás krásné orosené osení (kéž bychom měli takové aspoň dva tři týdny pro trénink…!!) a chladné ráno. Nakonec – chladné bylo nejen to ráno, ale úplně celý den, takže s ohledem na psy jsme si mohli všichni za to počasí blahopřát – psům se v něm pracovalo opravdu moc dobře.
Naši stopu jsme tvořili a hned pak i pracovali jako první … 200 kroků (100 + 100), pravoúhlý lom k silnici, závěrečný předmět. Ten mi vyšel až skoro u silnice, ale žádný problém nebyl. Na lehoučkou stopu byl Dar nakonec vcelku slušný – pročichnutí nášlapu udělal solidní po již osvědčené fintě se šikmým příchodem (aby mi Dar nemohl chytit stopu ještě před nášlapem a pak jej prostě „prohrčet“), neodpustil si jedno drobné počichnutí vedle stopy a sotva okamžik zastávky na lomu, ale jinak byla stopa vypracována přesně a pravidelným, poměrně rychlým (na nás) tempem s označením závěrečného předmětu v leže jen s lehkým překlopením zadku (ovšem předmět byl tak blízko příkopy silnice, že se p. rozhodčí bezprostředně před jeho označením již začínal domnívat, že jsme jej snad přešli). Stopa byla hodnocena jako výborná s 98 body. A konstatováním, že taková stopa je pro podobného stopaře opravdu až moc lehká… Zkouška tedy pro nás začínala přímo parádně!
Stopy se nakonec povedly všem, tak jsme mohli v plné sestavě pokračovat poslušností na cvičáku. Nastupovali jsme po dvou účastnicích zkoušky BH. Jednoduchou poslušnost zkoušky jsme měli v nácviku dobře zvládnutou, nečekala jsem žádný podstatný problém, ale ouha… Dar, když přiběhl na plac, zřejmě na cosi šlápl, ve volné chůzi slabě kulhal (i když jsem si toho všimla zřejmě jen já) a jen jsme začali s execírkou na vodítku, píchl čumák do trávy, jako by tam snad sledoval nějakou zajímavou stopu!! Začátek z úvodních 30 kroků tak byl skoro hororový a já měla najednou doslova „nervy na pochodu“. V panice jsem místo obratu čelem vzad (který Dar, na rozdíl ode mne udělal) provedla jen obrat vlevo, takže jsme se s Darem spolu trošku zamotali… Když jsme se opět srovnali a šli zpět, už to bylo mnohem lepší a závěrečná skupinka na vodítku zase zcela v pořádku. Jenže pochopitelně spousta bodů pryč… Execírka bez vodítka dopadla mnohem lépe, sice také jsme pár bodíků ztratili, ale ušlo to. Odložení za pochodu s přivoláním bylo ještě lepší, malinká ztráta jen za pomalejší přicválání. Jenže pak aport – nejprve krásné vyběhnutí, sebrání, přinesení … a odevzdávání ve stoje(!!) Na to už jsem jen nevěřícně zírala – tuhle variantu mi provedl Dar snad vůbec poprvé. Sedl přede mne až těsně před odebráním aportu, ale to už nám odebrané body nezachránilo… Čekala nás překážka s pro nás jediným úskalím – Dar byl pro skok (z NZŘ) zvyklý na ukázání rukou, které jsem na IPO užít nemohla. Tak jsem využila úlevy z řádu o povolených 2 krocích psovoda při vyslání psa u povelu vpřed. A po šoku s aportem jsem „zabodovala“ – spletla jsem si nohu a při vykročení levou s ní Dara pořádně šťouchla. Reagoval na to překvapení jako obvykle – odskočil stranou a koukal… Ve výsledku z toho byla anulace cviku a naprosto nečekaná nula právě za jeden z našich „parádních“ cviků. V té chvíli jsem byla skutečně „na ručník“. Jestli Dar ještě pokazí i závěrečné odložení, bude zaděláno na pořádnou ostudu a skončíme dnes ještě před obranami. Odložila jsem Dara na určeném místě, zůstala stát o kus dál zády k němu a pak už jen doufala, že se Dar nehne. Stála jsem sotva chvilku, když v panelárně vedle zase začali něco přehazovat a z budovy se ozývaly opakované pořádné rány, které přehlušily i výstřel při chůzi doplňkového psa (všichni jsme se pak po zkoušce shodli, že tohle prostředí dokonale prověřilo všechny psy na reakci na silný nárazový zvuk takže nějaká střelba je už rozhodně nerozhodí). Dar byl konečně zlatíčko – celý cvik zřejmě nehnul ani chlupem, krásně ležel a sedl mi k noze až na povel a přesně tak, jak měl. Odložení tak bylo jako jediný cvik „bez ztráty kytičky“ a plný počet bodů nakonec zachránil i celou poslušnost. Prolezli jsme jí doslova s odřenýma ušima a snad i čumákem za 71 bodů… Ale poslušnost jsme zmatlali oba, a asi hlavně já, tak jsem Dara za ni nakonec pochválila (vždyť to závěrečné odložení i s následným příchodem k panu rozhodčímu a hlášením zvládl perfektně) i odměnila. Už kvůli obranám musel Dar zůstat dobře naladěn…
Obrany jsme právě my začínali a ostatní účastníci zkoušek na ně byli hodně zvědaví. Někteří nás znali z Kývalky, někteří nás viděli dva týdny předtím na zkoušce ZM v Bílovicích. Přece jen – kousající hovík mezi ovčáky je tak trošku „exot“. Dar se předvedl stejně dobře, jako v posledních týdnech. Tradičně nejslabší bylo vyštěkání figuranta a pak už to bylo jen lepší a lepší. Na zadržení při útěku figuranta jsem ho měla co držet, aby se mi nevysmekl předčasně, při vzdalování se figuranta před útokem na psa s psovodem jej Dar dokonce sledoval zrakem a pak vypálil vpřed, jen jsem ho s povelem pustila, pěkná práce na rukávu, krásné pouštěčky i následné parádní hlídání. A dnes dokonce i doprovod k rozhodčímu byl s oční kontrolou „zadrženého“. Dar odvedl skvělý výkon a já s ním byla opravdu vrcholně spokojená. A co víc - Dara chválili na cvičáku za obrany všichni, asi je docela překvapil. Ale co bylo nejdůležitější – Darův výkon ocenil i pan rozhodčí a za obranu nám dal (pro nás krásných) 75 bodů.
Celkem jsme získali 244 bodů, hlavně díky výborné stopě, což nám stačilo na velmi potěšitelnou známku „dobrá“. Od stopaře sotva mohu chtít o moc víc (i když ovšem ta pokažená poslušnost hodně mrzí). A ještě něco – Dar potvrdil, že složení zkoušky ZM před 2 týdny nebyla náhoda…
Po skončení zkoušek jsme si mohli pochutnat na výborném pečeném kuřecím stehnu a pak už jen si převzít papíry a pogratulovat si navzájem k úspěšnému splnění zkoušek i potěšit ty, kterým se žel dnes nedařilo … jistě se jim bude dařit příště. Natrénováno měli, chybělo jen trošku štěstí.
Děkuji všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu dnešních zkoušek - našim obětavým hostitelům, panu rozhodčímu s jeho uklidňujícím vlivem i našemu figurantovi. Bez nikoho z nich by se dnešní zkoušky nemohly uskutečnit. S každým z nich se těším na shledání příště. Děkuji moc!