Zkouška ZPU-1
V sobotu 13.6.2015 jsme se konečně mohli pokusit o složení zkoušky ZPU-1. Byla poslední z letošních 5 jarních zkoušek a nacvičeno jsme na ni měli již bezmála dva roky, jenže stále jsme se jaksi nemohli potkat s termínem konání zkoušky…
Zkoušku jsme skládali na cvičáku v Líšni a rozhodčím byl p. K. Štibora.
Jako volitelnou disciplínu jsem Darovi vybrala hlídání předmětu. Možná u stopaře trochu překvapivě, ale „věděla jsem svoje“ a jak se ukázalo, volba byla velice dobrá. Na zkoušku nám totiž padlo dosud největší vedro za letošní rok, teplota kolem poledne přesáhla +30°C a pořádné parno za jasného, slunečného dne bylo už brzy po ránu. Zkoušky navíc začínaly až v 9.00 hodin, tak jsem měla skutečně velikou obavu, jak to v tom horku Dar zvládne… U řádu KJ jako u jediného zkušebního řádu je třeba při označení nalezeného předmětu na stopě uvést přesný způsob jeho označení – tedy zda pes u něj sedne, lehne a nebo zůstane stát. Dar sice obvykle u předmětu lehne, ale když je unavený z horka, nikdy nevím, kterou polohu si vybere – a občas označí jeden předmět třeba sednutím a u dalšího zůstane stát. Což by znamenalo naprosto zbytečné ztráty bodů… „Hlídačka“ tak byla cosi jako „sázka na jistotu“.
Na zkoušku jsem tentokrát byla opravdu ve stresu a (díky vedru) počítala s tím, že to „zase nedopadne“. Samozřejmě jsem měla pro Dara obvyklou motivaci a odměnu (2 krabičky s pečeným masem). Odměnu by Dar dostal i „jen“ za snahu, byť by se zkouška nakonec nepovedla. Ale … Dar byl obdivuhodný a přiznávám, že mne „podržel“. Nebylo to poprvé – když já jsem s nervy „rozpadlá“, Dar to cítí a cvičí, jak nejlépe to zvládá. A tak i tentokrát.
A měli jsme nakonec i trochu štěstí - účastníků zkoušek nebylo mnoho, tak jsme se dostali na řadu s naší poslušností brzy po 10. hodině. Dara jsem měla předtím odloženého u plotu ve stínu jen pár metrů ode mne, občas trošku zafoukalo, tak bylo stále ještě (aspoň ve stínu) snesitelně. Ovšem jen jsme vyšli s Darem na plac k poslušnosti, začal Dar na slunci rychle vadnout. Přivolání bylo tentokrát provedeno z Darovy strany dost neobvykle – vyběhl ode mne až překvapivě ochotně, koukl na kamarádku na odložení, se kterou se nestihl pozdravit, a pak si to namířil k ní. Na můj povel „k noze“ poslechl sice prakticky okamžitě, ale místo obvyklého běhu rovnou k místu, kde jsem právě byla, si zhruba spočetl, kam asi stačím dojít, a vzal to ke mně volnějším klusem našikmo, aniž by mne zezadu dobíhal, takže se mi zařadil rovnou vedle nohy … což nás stálo první 2 body. Obávaná execírka na slunci pak dopadla (na podmínky!) nad moje očekávání – Dar její podstatnou část odchodil velmi pěkně a začal se za mnou opožďovat s pomalejšími obraty až v závěru, takže jsme získali 7 bodů. Polohy u nohy a štěkání nádherné (tak přesně mi Dar necvičí často ani doma před večeří!), i když to štěkání bylo ve vyšší poloze hlasu, ale okamžité a výrazné. Pak aport, se kterým jsme měli (nevím proč) v posledních týdnech na cvičácích problémy … a nula!! Dar sice vyběhl, ale někam šikmo, jakoby spěchal pod stromy, aport přeběhl a na 2. povel na mne jen koukal, tak jsem ho raději bez aportu zavolala k sobě a oželela celou disciplínu. Zbytek poslušnosti – překážky a odložení i se závěrečnou „hlídačkou“ již bylo pod stromy a tam Dar očividně ožil – zbylé 3 disciplíny byly naprosto bezvadné po 10 bodech. I když … pro překonání obou překážek se snažím být během průběhu překonávání i za překážkou zároveň s Darem, aby cvik „trochu vypadal“, Dar se mi pak sám zařadí k noze a po mém zastavení si sedne (a občas na mne i koukne). U áčka mohu jít rychlejším krokem, u metrové překážky však se musím rozběhnout … a právě k tomu mému klusu měl p. rozhodčí připomínku (že se rychlost psovoda nemá přizpůsobovat psu). V řádu ovšem stojí, že „psovod vyšle psa a pak jej sám následuje…“ ne, jak rychle – takže to prošlo.
Hlídačku jsme absolvovali hned po ukončení odložení a „zlodějem“ byl Ivan. Vzhledem k našemu tréninku byla tahle zkoušková hlídačka velmi jednoduchá a Dar ji provedl parádně. Ivana si tentokrát po pokusu o krádež „vychutnal“ a hnal ho o pár kroků dál, než obvykle, ale věděl, že si to může dovolit – jediný člověk, který byl poblíž, byl p. rozhodčí a ten byl od předmětu dostatečně daleko. P. rozhodčí ovšem chtěl zkusit Darovu pozornost, tak popošel blíž, jenže Dar okamžitě vyhodnotil další nebezpečí, rychle se vrátil k hlídanému mobilu, postavil se nad ním a varovně na p. rozhodčího zavrčel. P. rozhodčí se zastavil a Dar vzápětí u předmětu lehl a jen si ostražitě hlídal jak jej, tak Ivana opodál. P. rozhodčímu (a nejen jemu) se Darův výkon velice líbil, že pes zjevně ví, „o čem to je“ a dostali jsme plný počet 20 bodů.
Výsledkem bylo (dnes) zcela nečekaných 85 bodů … „s cenou zlata“! (i když, ovšemže, toho „nulového“ aportu byla i tak škoda) Dara jsem pochopitelně velice pochválila, dostal po zásluze menší krabičku odměn a mohl si chvilku odpočinout ve stínu, než si p. rozhodčí zapíše výsledky a zavolá nás na speciální část.
Vzala jsem Darovi 2l vody v chladící kabeli, což také asi hodně pomohlo. Chladné vody měl Dar dost, tak jsem mohla před speciální skupinovou částí, kdy už bylo pořádné vedro, aspoň Darovi namočit hlavu a vetřít mu vodu na krk a předhrudí, tak Dar těch pár minut na slunci přece jen vydržel. Execírka byla z počátku velmi pěkná, zvládli jsme i oba protichody, až v konci se Dar začínal přece jen opožďovat, jak ho horko a slunce zdolávalo. Ale na podmínky bylo získaných (zde opravdu získaných) 7 bodů velmi cenných. Odložení za pochodu bylo bezchybné, u poloh pak poslední poloha (sedni) lehce nakřivo, což nás také stálo bodík – na skupinové části ten poslední. Pan rozhodčí byl velice empatický, když viděl, jak nejen Dar, ale i ostatní psi na slunci rychle vadnou, vše, co šlo, nechal cvičit ve stínu. Přechod nepříjemného materiálu a pak i nárazový zvuk byly opět bezchybné (po pravdě s tím nepříjemným materiálem jsem měla větší problém já). Za skupinovou část jsme tedy získali 46 bodů. V celkovém součtu jsme dostali 131 bodů, což nám vyneslo krásnou známku velmi dobrá.
Po skončení cviků posledního účastníka jsme si mohli vychutnat skvěle připravené pečené kuře a pak už následoval závěr zkoušek s předáním protokolů.
Děkuji všem za možnost složit zde na cvičáku další zkoušku. Pohostinným a milým pořadatelům, panu rozhodčímu za jeho empatii a komentáře k výkonům i Ivanovi za jeho příspěvek k naší ukázkové „hlídačce“. Blahopřeji i všem ostatním úspěšným účastníkům zkoušek a přeji, ať se jim i nadále daří.
Touto zkouškou jsme ukončili letošní jarní část zkoušek. Terény na stopy zatím nejsou (a ještě asi pár týdnů, aspoň u nás, ani nebudou), tak Darovi vlastně začínají letní prázdniny. Na cvičák si v nich občas zajedeme, i na obrany, abychom úplně nevyšli ze cviku, … ale to jistě bude Dara docela těšit.