Co přinesl rok 2017
Další rok končí a nastává čas na ohlédnutí se za ním …
Nebyl to pro nás jednoduchý ani příliš úspěšný či šťastný rok, dával nám hodně zklamání, neúspěchů, ale přes to vše přece jen i pár radostí.
Hned v únoru se od nás odstěhoval náš černý kocour Čičánek II. Občas jsme ho pak vídali v zahradách, takže si jen našel jiný domov … který nemusel sdílet s Darem. Divoké povaze kocoura zřejmě nový život vyhovuje mnohem lépe, tak nás alespoň mohlo těšit vědomí, že je náš kočičák v pořádku. Samozřejmě mi už po pár týdnech chyběla kočičí přítomnost, tak jsem v červnu doplnila naši domácnost o nové kotě, tentokrát čistokrevnou polodlouhosrstou modrookou kočičku, která dostala jméno Maurii a přezdívku (od manžela, ale už jí tak říká celá širší rodina) Múra. Maurii je totiž velice zvědavá a zvizitýruje, resp. „zmůruje“ kde co. Ale máme ji moc rádi a tak věříme, že kočička bude s námi sdílet domov po mnoho dalších let.
S Darem byl rok 2017 rokem, v němž se takřka nic nedařilo a naopak nás skoro ve všem našem počínání provázela „věrná družka smůla“. Žádná nová složená zkouška, žádný úspěšný závod a ani na čtyřech výstavách, které jsme letos absolvovali, jsme si nějaký výraznější úspěch neodnesli. Jedinou radostí z nich byla vždy známka výborná a bezvadný posudek od renomovaných rozhodčích. O lepší výsledek nás připravilo hlavně pošramocené zdraví jak moje, tak manžela – nemohli jsme Dara předvést v optimálním běhu, já nemohla poslední dvě výstavy předvádět vůbec, manžel sotva kulhal a s nikým jiným se prostě Dar předvést nechtěl. A tak jednou z mála radostí byly výsledky vyšetření Darova srdce a očí v létě – Dar přes problémy se sluncem je v pořádku. Na počátku listopadu jsme se poprvé mohli zúčastnit jako reprezentanti českého HWK na MS IHF ve stopách IPO-FH. Dar v něm statečným výkonem vyčenichal velmi pěkné 5. místo a dokázal, že mezi stopařskou elitu skutečně patří.
V nadcházejícím roce 2018 dovrší Dar v květnu 8 let, tak jsme již brzy na jaře definitivně ukončili všestranný výcvik (a zkoušky) a posledním dnem r. 2017 se po více, než 5 letech rozloučili i s cvičákem na Rybníčku. Cvičíme už jen pro radost a zábavu a sportovní aktivitu již budeme věnovat jen stopám. Dar stopařinu miluje a tak se do ní „obujeme“ naplno … jak nám zdraví nás všech (a také terény a počasí) dovolí. Osmička je pro mne vcelku šťastné a sympatické číslo (na rozdíl od sedmičky, což nakonec prokázal i právě skončený rok), tak věřím, že v r. 2018 se vše obrátí k lepšímu a usměje se na nás i ten kousek štěstí. Prosím, přejte nám ho a držte všechny palce.