Víkend v Brně s „naší“ Eni
Druhý víkend v září byl pro nás krásným svátkem… přímo v Brně se na cvičáku KK Zetor konaly letošní dny IHF, pořádané společně kluby hovawartů ČR a Slovenska jako oslava 30. výročí založení chovu našeho krásného plemene v tehdejším Československu. V sobotu organzovali naši slovenští kolegové MS v obedience, v neděli náš klub Speciální výstavu. A na oba dva dny se k naší veliké radosti přijeli podívat (a v neděli se i zúčastnit) Marcela a Roman Čiscoňovi s Darovou dcerou Aenigmou (Eni).
S Eni a jejími páníčky jsme se sešli v sobotu na Zetoru, abychom se podívali na MS v obedience. Byly otevřeny všechny 3 kategorie, i když ty vyšší jen s málo účastníky, ale náš hw klub měl v každé z kategorií své zástupce. Předvádět „OB“ jsme „na živo“ viděli poprvé… zjistili jsme, že pro ochotně a přesně cvičící psy je to jistě zajímavá a pro zvířata (ale i jejich lidské partnery) méně fyzicky náročná disciplína, takže je OB možné cvičit do vyššího věku jak psa, tak psovoda.
Eni přijela již v sobotu i z důvodu socializace a seznámení se s místem své první výstavy. Když před pár týdny začala přezubovat, ztratila část své úžasné sebejistoty a vůči cizím si udržovala raději bezpečnější odstup. Vzít si pamlsek … jasně, sem s ním, ale hladit … to ne, na to má přece své páníčky! Ovšem po chvíli „okoukání“ a seznámení se i na to hlazení došlo a tak jsem si mohla podrbat její nádherný, již v podstatě „dospělácký“ zářivě černý kožíšek.
Na oběd jsme vzali naše slovenské přátele s Eni k nám, aby se pozdravila s tátou Darem a ukázala se naší rodině. Eni byla u nás hned jako doma, před Darem žádné skrupule (Dar byl velice hodný a trpělivý, ostatně jako ke všem štěňatům) a nekompromisně se ohradila, když se jí zdál ve zkoumání jejího kožíšku až moc důvěrný. Spolu si prošli trošku pročichat zahradu a pak se v poledním parnu (byl v pravdě letní, tropický den) složili oba v domě na chladnou dlažbu k odpočinku. Asi nejkouzelnější chvíle byla, když máma donesla Darovi s Eni na práh naší zahradní chaty (v horkých dnech ji mají rodiče k rekreaci) nakrájené dušené maso a jak Dar, tak Eni stáli bok po boku před ní a nechali se střídavě krmit..
Eni se rozhodli její skvělí páníčci z gruntu věnovat, tak jsem návštěvu u nás využila k první teoretické lekci k práci na stopě. Eni při každé příležitosti naznačovala, že i v zálibě pro stopy je celá po tátovi (který od malého štěněte v podstatě nezvedl od země nos), takže bylo potřeba seznámit se základy stopařiny páníčky.
Odpoledne jsme se ještě vrátili na Zetor na soutěž v OB a pak jsme se pro dnešek rozloučili … Eni už měla dojmů víc, než dost a Dara čekalo seznámení se v Bílovicích s novým figurantem, s nímž zřejmě absolvuje nejbližší zkoušku (to dopadlo až nečekaně dobře).
V neděli ráno jsme se opět sešli s Eni na Zetoru. Hned po pozdravení se jsem se dozvěděla, že Eni ještě včera v podvečer absolvovala svoji 1. stopičku a šla ji velice ochotně – jen se na jejím konci divila, proč ta skvělá pamlsková dráha nepokračuje ještě o kousek dál…
Eni byla přihlášená do tř. štěňat a nastupovala na kruh hned po zahájení výstavy. O průběhu výstavy a jak se oba naši psí účastníci prezentovali budu psát v samostatném článku. Ale přesto se nemohu aspoň nezmínit, že se Eni moc líbila a výstava pro ni dopadla velkým úspěchem, ze kterého jsme samozřejmě měli všichni obrovskou radost! Bylo nám jen líto, že z rodinných důvodů museli s Eni hned po zapsání výsledku jet domů a my se tak museli rozloučit. Ale snad ne na dlouho: v půli listopadu se vypravíme na Slovensko na 4. ročník č-s závodu a Čiscoňovi si jej nenechají ujít, Tak na brzkou viděnou, milí přátelé, a držíme palce v dalším úsilí.