Dva týdny s kotětem
Náš Čičánek II již je u nás přes dva týdny a za tu dobu je dávno „naprosto doma“. Trošku povyrostl a začal divočit, až se občas ptáme, kam se podělo to zaražené, hodňoučké koťátko, co jsem předminulý týden donesla domů.
Už se stačil i pořádně rozmlsat, granulek v misce si ani nevšimne, na kapsičku Whiskasu - to už musí mít opravdu hlad, ale jak cítí maso, hlavně syrové, tak fňáká, že je hladový a ať mu také honem něco dáme. Je už živý a neposedný docela jako šídlo. Všichni ho ale přesto (a nebo možná právě proto) mají moc rádi, i když máma říká (a má pravdu), že to není „čičák“, ale syčák (i když kotě nesyčí ani na Dara). Ke své misce chodí Čičánek aspoň 10x za den a když tam nenajde nic „úžasného“, tak přijde za mnou, stoupne si přede mne a žalostně mňouká, jak šílený má hlad.
Před pár dny nám ukázal, jaká je v něm dravá šelma – žádné kotě, ale snad malý pardál...!! Manžel právě krájel Darovi syrové maso k uvaření na večeři, když mne volal, ať se jdu rychle na něco podívat, že to stojí za pohled. Měl pravdu – Čičánek mu byl vylezlý na klíně a zakouslý do největšího kusu krájeného masa, ze kterého se nechtěl nechat odtrhnout! Manžel musel dávat pořádný pozor, aby s masem neuřízl i kousek kotěte… Malý dravec ovšemže trošku masa dostal a pak byl o to zmlsanější. O den později, když jsme obědvali, Čičánek vyskočil manželovi na klín a vzápětí se mu zakousl do borůvkového knedlíku na stole... Když se pak později Čičánkovi znovu podařilo zakousnout se do syrového masa (hovězí srdce), při pokusu o sebrání zlobně vrčomňoukal a nepustil, že jsem musela opatrně maso odříznout kocourkovi před tlamičkou. A uchvácený kousek mu už nechat.
Snad za to může to syrové maso, co občas dostává – Čičánek začal hodně běhat a skákat, je teď „jako pytel blech“, hraje si jen s kousáním a drápáním (to mu moc netrpím, tak se kotě učí mírnit), mazlit a hladit se nechce. Respekt má jen z Dara a už si rychle zmapoval všechny možné skrýše, kam se za ním Dar nedostane. Dar mu nechává klid jen u jídla, ale sotva čičánek odchází jinam (pokud to není do klece na pelíšek, kde by měl dle Dara být), už si ho Dar chce chytit a občas se mu to také povede. Nic kotěti neudělá, jen si jej podrží mezi packami, pročichne kožíšek (žádné blešky k vychytání), občas olízne ouška a bříško a na naši rozzlobenou urgenci ho zase v klidu pustí. Čičánek již se dost osmělil, provokuje z pár kroků Dara a pak se hledí s ocáskem srandovně naježeným rychle schovat. Dnes prý Dar ležel a odpočíval na chodbě, kotěte si nijak nevšímal a Čičánek byl natolik rozverný, že tlapkou brnkal Dara do čumáku… A Dar mu to toleroval. … Je u nás teď s Čičánkem docela veselo.
Náhledy fotografií ze složky Čičánek II